MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Moje očakávania neboli naplnené. Od projektu, na ktorom sa zúčastňuje pán Fincher očakávam maximálnu kvalitu a ten pocit, že sa nedokážete odtrhnúť od obrazovky. Tu to za celý čas neprišlo, okrem vyslovene dobrej poslednej časti prvej série, ktorá naozaj navnadila na sériu druhú. Ale hodnotenie prvej je len priemerné, ako by tých 10 častí bolo len rozbehom k niečomu väčšiemu, čo len príde. Najlepšími pasážami boli scenáristicky vybrúsené debaty so sériovými vrahmi v base, ale dej sa posúva len pomaly. A tie psychologické kecačky ako v Mlčaní jahniat nemusia byť každému po chuti (mne nevadili). Šancu pokračovaniu ale dám. (22.11.2017)

Skvělá kriminálka, u které se vůbec nedivím, že jejím režisérským otcem je zrovna David Fincher. On je totiž profík na zfilmování scénářů o sériových vrazích. Řekl bych, že ho sérioví vrazi i něčím přitahují, protože nikdo nemá tolik dobře zfilmovaných filmů na podobné téma, jako zrovna on. A Mindhunter, skoro až působí, jako jeho opus magnum. Je o partičce dvou agentů, kteří v sedmdesátých letech začnou studovat myšlení sériových vrahů a aplikovat to v budoucích vyšetřování. Obě série jsou fajn, u druhé mě možná mrzí až příliš rychlé zakončení. Někteří herci hrající reálné sériové vrahy se museli vyřádit. Pravidelná setkání s Edem vnímám jako nejlepší scény v seriálu. To setkání s Mansonem spíš jako totální absurditu. Nepochybuji ale o tom, že tvůrci myšlení vrahů důkladně studovali a tak tu vše působí jednoznačně věrohodně. Škoda, že některé díly byly navíc a občas se zbytečně natahovalo. Bylo by to za jiných okolností klidně i na pět hvězd. I závěr by si to zasloužilo údernější. Ale což...i tak je to jeden z největších seriálových zážitků na Netflixu. (16.11.2021)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)

Zatímco u House of Cards jsem až příliš bolestivě vnímal rozdíly mezi díly, které natáčel David Fincher, a těmi ostatními, u Mindhuntera jsem podobným problémem netrpěl. Do značné míry je to způsobeno skvěle vymyšleným příběhem, ve kterém jsou jednotlivé díly natolik provázané, že je od sebe nejde moc oddělovat, zároveň je ale třeba ocenit, nakolik se zbylá trojice režisérů adaptovala na Fincherův chirurgicky pečlivý styl a důraz na nenápadné vyvolávání hutného napětí. David jim bezpochyby stál za zády. Jinak obrovská radost ze seriálu, který je v podstatě Zodiacem na ploše osmi hodin. Je fajn, že tvůrčí tým rezignoval na detektivku v klasickém slova smyslu, protože na pátrání se tu hraje až ve druhém, možná i třetím plánu. Vše startuje se studií myslí vrahů, studie se následně aplikuje v praxi, aby pak dále měla vliv i na osobní životy jednotlivých protagonistů. Vše je do sebe přitom takřka neoddělitelně zaklesnuto, takže je pro diváka velmi složité tvořit si předpoklady o tom, co uvidí v následující části. Plus výborně vystavěný vývoj ústřední postavy, Jonathan Groff je možná vzhledově kombinací Henryho Cavilla a Taylora Kitsche, ale oba je o třídu přehrává. Jediná výtka? Čekal jsem uzavřenou minisérii, ale opět je třeba očekávat druhou sérii. Tak uvidíme, kam se projekt podaří příště posunout. 95 % (30.01.2018)

Retro s olivovým nádechem a zvoňáky z polyesteru nastíní, jak se zakládalo v FBI nové oddělení, kdy naši hrdinové vybaveni moudry hlav pomazaných v oboru psychologie a sebedůvěrou hodlali rozebrat duté palice vraždících mašin na kousky s pomocí neochvějné víry ve své manipulativní schopnosti. Dokonalé především v tom, jak jsou nejednoznačné údery do diváka jemné a nenápadné, o to efektnější... konzerva rybiček z osamělé ruky vstříc mňoukání ve tmě, kterou místo koťátka sežerou červi ... nemůžu se dočkat pokračování. (05.12.2017)