Na dřeň

Francouzská kinematografie je zajímavý jev - přefinancování filmařů vedlo k naprostému úpadku branže, o to víc mě pak těší, kdy se z celé té filmové žumpy sem tam vynoří unikátní, malý zázrak. Na rovinu, natočit milostný příběh o ženské bez nohou a socce, která si vydělává na chleba bušením do jiných neandrtálců, to chce opravdu koule. Chtěl (NECHTĚL) bych vidět, jak se takové lovestory chopí Amíci. Má to šťávu, má to atmosféru, až na trošku zbytečně přepjatý konec jsem si to skrz naskrz užil a doporučuju. (Note to self: Marion Cotillard je - nohy, nenohy - nadpozemská überženská.) (05.04.2013)

Těšil jsem se na vydatné filmové menu a po víc jak dvou hodinách, mně zbyla na jazyku jen velmi průměrná pachuť, která by se možná hodila do nějaké vývařovny. Marion je určitě výborná herečka, což potvrdila mimo jiné v Edith Piaf, ale tady, i když se velmi snaží, jí to není zdaleka nic platné. Ještě větší problém vidím v Matthiasovi, kterého jsem za poslední asi dva měsíce viděl ve čtyřech filmech a všude hrál naprosto stejné typy, testosteronem napumpovaných alfa samců, což jsem mu možná věřil v Býčích šíjích, ale určitě ne tady. Spojení těchto dvou herců jsem vůbec neuvěřil, chyběla mi tam jakákoliv chemie, čí jiskření a určitě i nějaký ucelenější příběh, nebo lepší scénář. Ale abych nebyl zase až tak úplně kritický, viděl jsem už i mraky horších filmů, tak nakonec dám horší tři hvězdy, vzhledem k tomu, že mám moc rád kosatky a hlavně za první a poslední song ve filmu, Bon Iver je totiž jen jeden. (24.10.2014)

Film silných momentů, který trpí přílišnou roztahaností. Je sympatické, že Audiard netahá z diváka laciné emoce, ale působí skrytě, jenomže všechno moc natahuje a tak ten účinek není takový. Silných momentů je tu poměrně dost (záchrana syna z vody, klíčová nehoda), ale trošku zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu. Cotillard je výborná, Schoenaerts taktéž a ta zvláštní chemie, která tam má být, funguje bez problémů. Někomu může vadit, že hrdinové jsou záměrně ne úplně sympatičtí (ona povrchní a provokativní, on jednoduchý a záletnický), přesto si tak nějak srdce diváka svým způsobem získají. Je opravdu škoda, že to má dvě hodiny, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit na podlaze střižny a nic by se nestalo. Naštěstí to má působivou hudbu, krásnou kameru a řemeslně je to vydařené, takže pod průměr to nikdy neklesne. Je ale pravda, že to mohlo být intenzivnější, silnější a působivější. Ve výsledku tak jde o lehce nadprůměrné drama s výbornými herci a zajímavým, i když ne zas tak objevným příběhem, který se nevyhýbá určitým klišé, ale dovede s nimi dobře pracovat. 60% (20.02.2013)

Vizuálně nesmírně působivý snímek, který více než na evropskou jinakost sází na provařené hollywoodské finty (vedení příběhu, absence "artových" scén, morální ponaučení na konec apod.). Až na několik emocionálně působivých scén je však výsledek patřičně nevyrovnaný a tápající ve sdělení, čemuž hlavně neprospívá uspěchaný závěr. Přesto je Audiardův důraz na syrovou realitu kombinovanou zesílenými audiovizuálními prvky velmi osvěžující. P.S. Na Marion Cotillard bych se vydržel dívat i další hodinu. (15.03.2013)

Francouzští filmaři mají docela zajímavou úchylku - točí filmy o neuvěřitelně nesympatických lidech. A dokážou je natočit tak, že se na výsledek dá v pohodě koukat a hridnům dokonce i fandit. Rust and Bone není zdaleka první film, kde jsem si toho všimnul, stává se mi to u french filmů pravidelně. Možná je to prostě tím, že Francouzi jsou nesympatičtí. Audiard bezchybně zvládá řemeslo, jeho nový film má hrozně pěknej vtahující vizuál. Marion Cotillard hraje perfektně. Emoce se ale nedostavily a na konci mi chyběla nějaká katarze, na kterou jsem tak trochu čekal. 70 % (14.12.2012)