Zvrat: Washingtonovi špioni

1. série - 45% - Atraktivní období amerických dějin už stanice AMC využila ve spolehlivém Hell on Wheels. Teď se přesouváme ještě o století nazpět, kdy si to po ulicích rázovali červenokabátníci, politická situace byla více než napjatá a prořeknout se o sympatiích vůči někomu nežádoucímu se mohlo rovnat i rozsudku smrti. Na napínavou dobovku tak bylo zaděláno důkladně, realita je ale přesně opačná. Pro důmyslné historicko-špionážní dobrodružství je totiž zapotřebí sympatických charakterů a právě tady Turn poprvé, ale zato důkladně naráží. Hlavní parta je trestuhodně nezajímavou sebrankou (Ben a Caleb zůstávají i přes nejrůznější úklady osudu zcela anonymními vojáky), které vévodí zbabělý a vyloženě hloupě se chovající Abraham. Jejich soupeři mají sice tváře osvědčených tvrďáků Burna Gormana a Anguse Macfadyena, ale při jejich minimální a scenáristicky navíc i dost rozporuplné účasti nemůže být o zapamatovatelných antagonistech řeč. Druhým zásadním problémem je pomalost děje. Ne snad že by mi vadilo, že si tvůrci nechávají na všechno dost času, ale když je pro hlavní postavy i ten sebemenší problém katastrofální překážkou, která je roztažena minimálně na délku celé epizody, je zle. Proč tedy u seriálu zůstávat? Protože odhodlaná Anna Strong, famózně zahraná kouzelnou Heather Lind, si zaslouží plnou pozornost a právě kvůli jejímu osudu se k panu Culpeperovi a jeho tažení proti Simcoeovi a jemu podobným jednou vrátím. 2. série - 55% - Je až s podivem, že se na straně kladných postav vyskytuje tolik nezajímavých osobností. V táboře hlavních hrdinů totiž zůstává vše při starém, Abraham dokonce i přes svou vězeňskou anabázi získává další záporné body nesympatičnosti, právě kvůli tomu, že svůj několikaměsíční pobyt v šatlavě prezentuje jako dvacetileté galeje. V čele hnutí se navíc čím dál zřetelněji pohybuje samotný George Washington, v podání toporného Iana Kahna působící smutně polopaticky a speciální díl s ním ve středu dění je bohužel jednou z nejhorších epizod, které jsem kdy mohl vidět . Nebýt rozervané Anny, asi bych bez váhání fandil nepříteli. Tam na sebe totiž pozornost strhává jak mnohoznačný Hewlett, tak čím dál srdečněji působící John Andre. Přesto nevím, co si teď se seriálem počít. První polovina sezóny se nesla ve znamení zarážejícího zlepšení, ale proměnlivé chování stálých charakterů (Woodhull st. se chvíli chová dobrosrdečně a chápavě, aby v dalším díle neustále láteřil) a klopýtající ústřední linka postupem času tuto snahu výrazně hatí. 3. série - 80% - Osudy postav se konečně dostaly tam, kde měly být od samého začátku - tedy do oblasti nervy drásajících situací, zásadních rozhodnutí a do okamžiků, kdy životy zúčastněných visí na vlásku. Nejvíc mě ale fascinuje, jak moc prožívám romantické linky předem odsouzené k zániku. Cit majora Hewletta směrem k Anně, následovaný nehynoucí láskou majora Andrého vůči Peggy, tam mi Turn pravidelně láme srdce na počkání a já tak rád odpouštím některé zbytečné odbočky nebo přehmaty v obsazení (sympaťák Owain Yeoman je jako Benedict Arnold až smutně křečovitý). V kombinaci s menším prostorem pro Abrahama a Mary a zároveň konečně i s plným zapojením původně plánovaného kruhu u samého Washingtona tak šokovaně zjišťuji, že z unavené lekce z dějepisu se stala napínavá špionská sága a poslední dvě epizody třetího roku se bez přehánění řadí k tomu nejlepšímu z celé televizní sezóny. 4. série - 70% - Nakonec to opravdu byl velký příběh velkých lidí, ze kterého se scénáristé bohužel pokusili udělat příběh ještě větší. Na konci totiž zůstávají otázky, jestli bylo vážně nutné natáhnout válku na plné čtyři sezóny, když většina vedlejších postav (Peggy) nedostála očekáváním, které rozsah jejich času na obrazovce sliboval. Na samém konci se jakž takž smiřuji i s Abrahamem, který se nejrůznějším překážkám nebo přirozenému běhu věcí bránil mnohdy tak sobecky, že jsem se sám sebe ptal, jestli mu diváci dokážou alespoň trochu fandit. Osud ho ale nakonec zavál až do samotného středu všech bojů, což dokážu přijmout jako jeho vykoupení, tím spíš po samotném finále. Tam se totiž skrývá překrásný epilog, který dokazuje, že příběh Washingtonových špionů byl sice o válčení, o intrikách, ale hlavně o láskách až za hrob. Pro někoho se bude jednat o vyměknutí, pro mě jde o potvrzení toho, že seriál našel svoji tvář a už se jí nepustil. (12.05.2015) (méně) (více)