Špion, který mě miloval

Tentokrát ide o výpravnú „bondovku” , ktorá sa očividne dosť inšpirovala legendárnym snímkom Stevena Spielberga - Čeľuste (z roku 1975), podľa toho tu vystupuje aj postava - Čeľusť, úhlavný nepriateľ Jamesa Bonda, ktorý mu je neustále v pätách, aj si zároveň myslím, že je vôbec najlepší Bondov zlosyn v celej, bondovskej hierarchii. S každou postupnou sekvenciou, keď sa tí dvaja «kamaráti» vlastne stretávajú, tak to jednoznačne patrí k tomu najzaujímavejšiemu v tomto prípade. Vskutku, jedna scéna slávnostnejšia, než druhá, a tak tým pádom už musím automaticky vychváliť jeho predstaviteľa, čiže Richarda Kiela, ktorý svojimi 218. centimetrami naozaj naháňa veľkú hrôzu, a to ani nehovoriac o jeho oceľových zuboch, ostrých, ako britva, skrátka, Jawsa som si veľmo obľúbil. No, bohužiaľ, má to aj svoje negatívne stránky, pretože - Agent, ktorý ma miloval, je de-facto ZLEPENCOM takmer všetkých predchádzajúcich bondovských misií, a to od: Srdečných pozdravov z Ruska, Goldfingera, Thunderballu a Žiješ len dvakrát, či taktiež aj V tajnej službe Jej veličenstva (s novopečeným Georgeom Lazenbym) t. j. z každého rožku trošku, že čím sa viac pohybujete v týchto kuloároch, ešte s prvým Jamesom Bondom (Seanom Connerym), tým vás to bude čoraz viacej iritovať, ale zase extra vadiť, by to v konečnom dôsledku, príliš nemalo ? Režisér Lewis Gilbert si pre zmenu dovolil zložiť poklonu, napríklad Lawrencemu z Arábie, a to veľmi vkusne, svižne, že »každý« divák si na to ihneď spomenie, akonáhle naďabí na túto scénu v púšti s Rogerom Mooreom v danom kostýme, a za sprievodu hudobného motívu. Trebárs aj citovaný Štefan Spielberg použil neskôr pasáž z vlaku vo svojom Indiana Jones a Chrám skazy, čo iba stále podtrhuje, že všade navôkol mňa prevládala (panovala) samá, filmová iniciatíva zo všetkých svetových strán. Pokračujem. Majorka Aňa Amasovová (Barbara Bach) patrila k tým najvzrušujúcejším Bond - girls v celej svojej histórii, keď som doslova pozoroval pomerne častý výskyt všelijakých krásavíc v negližé, bolo ich neúrekom. Roger Moore je, dá sa povedať, atypický, a tiež i charizmatický REPREZENTANT tohto fiktívneho charakteru. Zatiaľ mám z neho celkom dobrý, obstojný a pohodový dojem, veď v bondovskej koži bol najdlhšie zo všetkých hercov, ktorí si ho postupne zahrali. Bondovkám musíte prísť na chuť, inak Vás asi len ťažko budú môcť interesovať ! (18.03.2020)

nobody does it better. roger moore je nejlepsi bond. zaprisahly conneryovkar si ted asi odplivnul a vyslal k me pojizdne zemljance hitmana ivana, takovy je zivot. tohle je bezpochyby jedna z top 5 bondovek a i kdyz misty pusobi trochu unavene (hlavne ty pomerne dlouhe trikove sceny, ktere by prokoukl i nezkuseny dement), je to proste obrovska klasika. a roger jede! jak ze to zpivala carly simon...? (05.09.2005)

Změna režiséra prospěla a posun blíže k osmdesátkám rovněž. Bond přestal hloupě hláškovat, ale začal hrát opravdového agenta, ženy se oblékají mnohem odvážněji než kdy dříve, technikou je to nabité na každém kroku a nechybí vycizelované záběry na západy Slunce. Z komorního špionážního thrilleru studeného jak psí čumák se stal plnohodnotný eye-candy spektákl, který však neztratil nic ze svých tradičních hodnot a atributů, které dělají Bonda Bondem. Do této doby jednoznačně nejlepší Moorovka. (03.05.2014)

Po dvou veskrze sympatických a víceméně podařeně komediálních Bondovkách s Rogerem Moorem je to krok směrem k nezajímavé šedi. Přitom má tahle Bondovka dva klady. Veskrze sympatickou ruskou agentku a skvělé entrée padoucha. Teda bylo by skvělé, kdyby dávalo z jeho pohledu nějaký taktický smysl, což nedává. Jinak je ovšem padouch o ničem, působí na mě prostě jako random dědek. Zbytek filmu si rozhodně nebudu pamatovat, snad jen, že tam byly ponorky. Zbytek je totiž bondovská klasika -> trapný padouchův poskok, co jen tak neumře a vždy je tam, kde potřebuje být, dějová rozháranost vedoucí k naprosté absenci napětí, autíčko, co umí střílet a jezdit pod vodou, triky, co řvou, že jsou triky, řada scén, které jsou prostě jen pitomé, zase žraloci, zase lyže, zase spousta vody a neochota kohokoliv nějak efektivně ohrozit Jamese Bonda. Já nevím, proč se zrovna u téhle série tak strašně toleruje, že je to pořád to samé. Za zmínku určitě stojí honička ad absurdum v půlce filmu, ta pobavila. Tenhle díl má ovšem jedno nové negativum, a tím je hudba. Ta byla pod taktovkou Johna Barryho vždy hlavním kladem, zde je pro mě jedním z hlavních záporů. Strašná titulní píseň, která nemá s Bondem vůbec nic společného a je to prostě jen rutinní pop song (spojte ty nejsladší popiny od Paula McCartneyho, Freddieho Mercuryho a Michaela Jacksona a dostanete tohle) a doprovodná hudba často jede ve stylu nějakých italsko-francouzských komedií s nevkusnými synthy a funky kytárkou. A ani citace Lawrence z Arábie to nezachrání. (14.02.2021)

Bond č. 10 – Akční sekvence už dnes působí lehce úsměvně a než dá (už lehce dýchavičný) James nebo jeho protivník ránu, uběhne vteřina dvě navíc, šarm a půvab ale Bond neztrácí ani na svahu, kde to celé odstartuje, ani pod vodou, kde to celé završí. Navíc má po boku skutečně jednu z nejpřitažlivější Bondgirl, proti sobě pak Richarda Kiela (exkluzivní záporák Jaws). Navíc je třeba ocenit Bondův nadhled a výtečný smysl pro sebeironii v plné síle. Pořád dobré, ale akční sekvence přeci jenom potřebovaly větší péči!! (22.02.2014)