Není to film

Celkem se divím, že i přes 110 hodnocení zde není žádný komentář od někoho, kdo to hodnotil... No nic, tak budu první. Fakt nechápu, čím to je, ale Panahi mě opět fascinoval. Ačkoli to je jenom home video. Má to silné téma (zákaz točení filmů po 20 let, přičemž režisér (Panahi) prostě točit filmy chce, ale legálně nemůže) a celé to zachytávání obyčejných činností jednoho dne a jedné noci prostě své kouzlo z nějakého zvláštního důvodu má. Navíc stačí, když Panahi vezme do ruky mobil či kameru a je znát jeho um, cit pro záběr a i zachycení kouzla okamžiku. Za 75 minut ten film nabídne mnohem víc, než kdejaký dvouhodinový nebo tříhodinový film. Lehce zachytí íránskou společnost (což je Panahiho oblíbené téma), rozvede smutek nemožnosti točit legálně filmy, načrtne depku domácího vězení a ukáže spousty drobností z Panahiho natočených či dosud nevzniklých filmů (včetně skryté psychologie v Dayereh, kvůli které si ten film budu muset pustit někdy znova, jelikož ho možná docením ještě víc). A jako bonus dostaneme (v mém případě nejzajímavější a i nejpoutavější části filmu) příběh jednoho obyčejného studenta, který aby si vydělal na studia, dělá hned několik prací - třeba sbírá odpadky po patrech paneláku. Taxi Teherán se mi líbilo víc, nicméně i tady je ten minimalismus fascinující. 5* (28.08.2020)

Uff... Jafara Panahiho hodně respektuji a uznávám, ale nevím, zda mám zájem půlku filmu sledovat vlastní domácí video pana režiséra, který se tu sám sebe natáčí ve svém bytě, jak několik minut jí, pije, uklízí v kuchyni, fotí si mobilem výhledy z balkonu nebo leží a dívá se na televizi. V lepším případě vyplňuje stopáž pouštěním ukázek ze svých starších filmů a předehrávání scény z jiného plánovaného filmu, ale ani tímhle si mě tu moc nezískal, moc zápalu, aby mě chytl, jsem z jeho vyprávění nepocítil. Hodně jsem se na tento film těšil a až na závěrečnou čtvrthodinu jsem byl hodně zklamán. Hlavní téma krizové situace v souvislosti s trpkým rozsudkem a psychickými následky je při tom tak silné, ale když je nám vše důležité předestřeno hned v úvodním psaném prologu, dál to při vší úctě už v tomhle ohledu nemá čím obohatit a nejde do hloubky, 90% viděného vlastně lze vytrhnout z kontextu a zbyde jen ta prázdnota... no, mám pocit, že se tu zajímavý nápad na nevšední filmový počin Panahimu totálně vymkl z rukou. Nebo za to může jeho spolunatáčející přítel Mojtaba Mirtahmasb, který necitlivě spojil do filmu snad veškerý natočený materiál jednoho dne. Zachránilo to až posledních 15 minut v podobě setkání Panahiho s brigádujícím studentem, které konečně za něco stály a samy o sobě mi přinesly silný podmanivý zážitek. To vzájemné povídání v bytě i ve výtahu s jízdou po různých poschodích a sbíráním odpadu mělo možná banální, ale zároveň jedinečné kouzlo – přesně jaké má i jeden z pozdějších Panahiho filmů Taxi Teherán a jaké jsem očekával nejlépe po celý film i tady a jen mě mrzí, že tak pro mě většinou nebylo a nedošlo na víc podobných mikropříběhů. Díky posledním 15 minutám to vidím alespoň na lepší 2 hvězdičky, ale to se musím nejdříve probírat hodinou frustrující nudy, abych se něčeho dočkal? [50%] (18.10.2022)

ocenenia : MFF Mar del Plata 2011 - Nominácia na 1. cenu (05.01.2013)