Prezidentské volby

Skvělý Woody, skvělý Ed, bezkonkurenčně zvládnutá role Julianne Moore, která guvernérku Sarah Palinovou měla v malíčku, ale já nesdílím až takové nadšení jako všichni kolem mě. Já jsem v Game Change neviděla ani nic strhujícího, ani nic mimořádného, nějak mě to pozadí volební kampaně nechalo úplně klidnou, protože jsou to všechno už poměrně známá fakta a poctivě se přiznám, že jsem se chvílemi nudila. A téměř na mě padla deprese z toho jak lehce dokáží být lidé zmanipulovatelní, protože to je skutečná tragédie a drama v jednom. 70% (24.06.2013)

"Ale královna není hlavou vlády." "A kdo tedy?" "No přece premiér." Aneb jak se dělá víceprezident. Jakkoliv měl McCain oproti Obamovi výhodu ve zkušenostech, v odbornosti a v reálných vizích, chybělo jeho týmu to hlavní a totiž mediální atraktivita. Sarah Palin se pak zdála jako trefa do černého, ale Bůh ví, zda to nakonec nebyla ona, kdo McCainovi prezidentský souboj prohrál. Game Change je realistickým pohledem do práce volebních štábů, které by dokázaly udělat víceprezidenta i z mírně inteligentního šimpanze, což v případě Sarah Palin platí dvojnásob. Hodina dějepisu, kdy jí bylo vysvětlováno, kdo byly státy Osy či její neschopnost odpovědět na otázku co je to FED, to byly věci, které mě docela dostaly. Navíc Julianne Moore byla ve své roli víc než přesvědčivá. Vůbec obsazení bylo dalším plusem a z mého pohledu se jedná o další film z produkce HBO, který by si zasloužil kino. Takhle má vypadat správné politické drama. 80% (17.02.2013)

Dokonalé politické divadlo... Jay Roach je režisér řízných/dynamických komedií a pravděpodobně nenajdeme na světě povolanějšího člověka ke zfilmování osudů Sarah Palin, která by mohla bez problému vzít roli v jeho předchozích filmech. Roach nezklamal; Prezidentské volby jsou zábava i pro jedince důrazně apolitické. Nenechme se však mýlit, film není přirozeně bez názoru, rafinovaná forma propagandy přípomíná nedávné "Sarkozyho" Dobývání moci, v němž je bývalý francouzský prezident představen jako cynický kariérista a de facto asociál, jenže zároveň jiskra naděje a živé zhmotnění ideálního vládce Francie. U Palin (úžasná Julianne Moore + ostatní neméně kvalitní) není vzkaz takto jednoznačný, přesto se účelově manipuluje s informacemi (reverend Wright) a podsouvá význam cesty vzhůru. S ohledem na nedávnost a především mediálnost celé události se vychází právě z mediálního chápání světa (film nevypráví ona, nýbrž poradci a novináři). McCain překvapí coby bodrý a pevný, leč mimo realitu hláškující veterán, spolu s Obamou dle filmu vlastně nemají program. Jsou to mediální hvězdy, co umí více či méně využít fakt, že politika se změnila v divadlo s přednostním právem celebrit. Tento moment je zásadní, neboť ovlivňuje vnímání Palin. Její dobývání moci přes kiksy a neznalost základních informací, ovšem také pevnost a víru v tradiční hodnoty, probíhá s poukázáním na smrtící vyprázdněnost politiky do podoby divadelního ringu s loutkaři a tleskajícími davy. Proč by do tohoto světa Palin nemohla patřit? "To nebyla kampaň, ale hloupá reality show" trefné, nezbývá než sklízet... P.S. - opakovaná adorace Reagana je vskutku pikantní, když uvážíme, že politiku v show proměnil z velké části právě on. Náhoda?;) (MFF KV 2012) (01.10.2012)

Mohla jedna nešťastná personální volba změnit průběh voleb ? Na tuto otázku se nepřímo ptá další z řady bezchybných skic politických reálií a zákoutí americké politiky. Prestižní klání o nejvyšší politický post a de facto pozici nejmocnějšího muže planety – je soubojem, ve kterém nerozhoduje filosofie a poselství kandidátů, politický program nebo upřímnost, ale charizma rockové hvězdy, množství vybraných peněz a vizuální a společenská image, často vykalkulovaná a vykonstruovaná do nejvyšší možné míry. Merito věci se přesouvá z proneseného obsahu do prezentované formy, která tak vytlačuje přednesené poselství na vedlejší kolej. Tleskám tvůrcům za to, že přistoupili k analyzované látce nestranně. Nesoudí, nýbrž pouze konstatují fakta, tj. přesně to, co bych od tohoto typu filmu očekával. Woody Harrelson se dostává v poslední letech do znamenité formy, Edu Harrisovi chybí dostatek prostoru, naopak Julianne Moore září a na rozdíl od jí ztvárněné postavy, je po profesionální stránce bezchybná. Právě Sarah Palin je hlavní „hvězdou“ filmu a místy je ze strany medií vystavena laciné, leč pravdivé a zasloužené kritice. Je naprosto bez diskuze, že na tázané otázky měla znát odpověď, nicméně bych rád věděl, jak by na podobně orientované otázky odpověděli zástupy těch, kteří se jí smáli. Obávám se, že znalosti většinové populace týkající se tzv. „všeobecného přehledu“ nejsou o moc hlubší. A nyní k „tragické“ postavě celého volebního příběhu roku 2008 - Johnu McCainovi. Vždy na mně působil jako slušný, zásadový a upřímný člověk. Patriot a vlastenec v pravém a ryze pozitivním slova smyslu, který si moc dobře uvědomuje, že se z politiky něco vytratilo – dle mého názoru ideová upřímnost a sebeurčující přesvědčení. Domnívám se, že mohl být dobrým prezidentem. Naneštěstí pro něj, přišel v nesprávnou dobu. Zkušenosti, politická kontinuita a příslušnost k republikánské straně byly v roce 2008 pro mnoho voličů nestravitelnou překážkou. V konečném důsledku byl poražen, nikoliv svým politickým oponentem, ale dobou a časem ve kterém kandidoval, tj. dějinami. O tom zda byla volba Baracka Obamy ku prospěchu země a ne pouze symbolickým mezníkem a krokem kupředu v oblasti rasové tolerance a rovnoprávnosti, můžeme polemizovat za pár let, až bude hlavním objektem podobné filmové adaptace současný americký prezident. Za sebe palec nahoru. (21.10.2012)

Jak vyrobiť politickú celebritu (ne)snadno a rychle: príbeh Sarah Palin. HBO je v žánri politických dramat zárukou kvality: nabušené obsadenie, drajv a solídna réžia bývajú samozrejmosťou. U Game Change nie je tomu inak. Herecky si to pre seba kradnú Julianne Moore a Harrelson, ktorému rola volebného stratéga sedí snáď ešte viac jak Spaceymu v rovnako kvalitnej HBO produkcii Recount. (01.05.2024)