Most

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Ze začátku jsem tedy z té dánštiny / švédštiny rostl, ale po čase jsem se nemohl dočkat dalšího "cak" či "o"... Ač motiv v podstatě všech "společensky motivovaných" vražd v první sérii díky závěrečnému rozuzlení poněkud pokulhává, jedná se stále o velmi dobrou sérii. Hlavně díky - překvápko - ústřední dvojici Sagy a Martina. Dvojka byla za mne lepší, díky snazšímu pochopení motivace pachatelů a spojením s jedničkou skrz Jense. Ve troje Sagu vhodně místo Martina doplnil Henrik a jako u obou předešlých sérii člověku běhal mráz po zádech. Jsem zvědav, jestli bude čtyřka doopravdy o pátrání po ztracených Henrikových holčičkách... 100% (1. série - 90%, 2.-3. série - 100%) (08.01.2017)

Severský krimi seriál, který podle mě převyšuje svou kvalitou a originalitou mnoho svých konkurentů z americké produkce, zejména až trapností dialogů, které vede hlavní představitelka Sága se svým okolím, ale i svými příběhy, které drží diváky od začátku až do konce v jistém napětí společně s neokoukanou krajinou mě neznámého severu. Vidíme zde i problémy všech sociálních vrstev bez příkras, jaké nám vštěpují do hlavy dnešní média. Za mě 100% (12.01.2021)

Vskutku nevšední zážitek pro příznivce skvělých detektivek. Často si říkám, že v tomto žánru už se tvůrci nemají kam posunout. Hranice brutality a zvrácenosti prezentovaných kriminálních činů už byly prolomeny. Ale stačí to vzít druhým směrem a vložit do příběhu nevšední policistku, a je hotovo. Do Sagy se prostě musí zamilovat každý. (03.07.2013)

Na seriál se zkrátka a dobře koukalo a vůbec mě ani chvilku nenudil. Je to hodně poutavý námět. A co víc, výrazně tomu pomohla pozoruhodná Sofia Helin v roli policistky, která se tak lehce nevzdává. V efektním stylu jinak uvažuje, jinak postupuje, disponuje neobvyklým způsobem vyjadřování, to si prostě nešlo neoblíbit. A svým melancholickým vizuálem chladné skandinávské atmosféry a promyšlenou zápletkou mě severské detektivky začínají bavit. (14.12.2014)