Všechny moje lásky

Mužská verze Deníku Bridget Jonesové. Možná. Konečně jeden kvalitní maskuliní romantický film, jenž si odpouští všechny zaběhnuté mužské stereotypy. Rob je hrdinou z masa a kostí, jenž by klidně mohl být i vašim kamarádem. Trošku se v něm musí poznat každý muž. Výsledný dojem trošku kazí až přílišná strukturovanost děje, která působí až seriálově, než filmově. Ale ti kdož se s tím vyrovají dostanou opravdou příjemnou komedii, která se nevyhýbá i vážnější struně. (24.01.2007)

Frearsova High fidelity má určitý kultový potenciál, ktorý ale tak úplne neobstál v skúške časom. Napríklad tak, ako Croweove Singles. Je to film o tridsiatnikoch, ktorí klasicky nevedia "kudy kam", sú z toho tak trochu na nervy a robia si z toho tak trochu srandu. Takéto filmy mám rád (nie žeby som nebol tiež tak trochu bezradný, ako hlavný hrdina, ale kto nie je), takže tie tri hviezdy sú veľmi silné. (09.01.2013)

Takhle zprznit originál by mělo být snad i trestné. (Soudě podle některých ohlasů, jsme museli nutně číst dvě (odlišné) verze knihy). Nedokážu si to jinak (rozumně) vysvětlit. Zajímalo by mě, kde přesně se vytratila ta (pro Hornbyho tolik typická) lehkost, nezaměnitelný humor a nadhled, s kterým jeho hrdina (v ich formě) v podobě vnitřních monologů glosuje nastalé situace?! Tohle je „příliš křečovité“. Jed(i)nou z možných variant (úskalí) bude zřejmě fakt, že John Cusack nikdy nepatřil (a troufám si tvrdit, ani nebude) mezi mé oblíbence a pro tento typ rolí se nehodí. Jednoduše není schopen utáhnout takovouto roli (ok, je to čistě můj osobní názor). Tím pádem hlavní devizum knihy přichází o svůj trumf hned v samém začátku (přesněji řečeno „před úvodními titulky“). A tak jediné pozitivum snímku spatřuji v podobě Jacka Blacka, na kterém je vidět, že si to náležitě užívá. To mi ale ke spokojenosti stačit nemůže a taky nestačí. Nečíst knihu, šel bych možná? o * výš. Ne, troufám si tvrdit, že nešel! Tenhle snímek vám vyšumí z hlavy dřív, než dojdou závěrečné titulky. Zkouknout? Toť otázka. Rychle zapomenout? Zcela určitě, což po pravdě, není zase až takový problém. p.s. nabízí se jediné, sáhnout po předloze a užít si „ty jediné a pravé Všechny moje lásky“...... (15.11.2011)

Podle názvu to vypadá na strašnou romanťárnu, ale je to spíš taková manťárna. Hrozně ukecaná nekomedie s milionem odkazů na různé hudební skladby, interprety a spojitosti. Až se v tom člověk docela lehce ztrácí a hlavně se nudí, teda já jo. I když po hudební stránce ten výběr skladeb není vůbec špatnej. Ale v podstatě jedinej, kdo mě tam vždy pobavil, byl Jack Black, kterej je na hudbu vesměs úchyl. Cusack, kterej často mluví k divákovi, nebyl nikdy můj oblíbenej herec, ale né že by mu hraní nešlo, prostě mi moc nesedí. Laura v podání dánky Iben Hjejle moc nezaujala. Kdyby se to víc točilo kolem krásné Lisy Bonet, byl bych mnohem spokojenější. Takhle zůstanu na suché jedné hvězdě za to, že to nebyla uplná vyloženě sračka... (05.07.2015)

Film založený v podstatě na deklamovaném monologu hlavního hrdiny, kterým převážně komentuje všechny ex-přítelkyně a vyjadřuje svoje postoje a názory na ně, děj stojící z velké části na hudbě a věčné diskuzi o ní, rozhodně nepatří mezi přístupná dílka. Dle mého názoru je velmi těžké si najít k tomuto filmu cestičku, stejně jako k jemnému a netypickému humoru Nicka Hornbyho, jehož román byl předobrazem pro High fidelity. Někoho možná film nenadchne, protože pojednává o provařeném tématu, navíc je ona pomyslná cesta komplikována zvláštní formou (a ve chvíli, kdy začne hrdina mluvit do kamery, o to víc), nicméně po chvilce naslouchání (po hudební i slovní stránce - to zdůrazňuji), možná divák přijde na to, že se dívá na něco neobyčejně ojedinělého. Ale to jsem tak nějak zjistila až po tom, co doběhly závěrečné titulky. Možná je to tím, že mám ráda hudbu všeobecně, i přestože v tomto filmu jsem se víceméně nechytala, možná je to závěrem, který mi byl nadmíru sympatický a rozzářil mi obličej v úsměv. Možná... (21.01.2007)