Všechny moje lásky

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Nicka Hornbyho. Stupidní český titul filmu i knihy mimochodem postrádá vtipnost dvojsmyslu ukrytého v původním názvu "High Fidelity". Hornbyho kniha je zábavné a nápadité čtení, kterému nechybí vtip ani dobře odpozorované postřehy ze života třicátníků a jejich milostných vztahů. Je to text, u něhož jsem ocenil jeho literární styl, akcentující duševní život hlavní postavy a vypravěče v jednom, a jeho kontakt se čtenářem, s nímž udržuje intenzivní pouto neustálým proudem řečnických otázek (a dalšími oblíbenými triky). Frearsův film mě naopak nijak zvlášť nenadchnul - vadilo mi herecké obsazení (a nezachránila to ani má oblíbená Catherine Zeta-Jones, která se zde stejně jen mihne v pár záběrech v maličké roli jedné z Robových ex) i přílišné lpění na zachování narativní formy knížky - film lze považovat za skoro až otrockou adaptaci předlohy, a tím pádem v podstatě zbytečnou podívanou, protože neobsahuje nic, co by nebylo v knize - naopak z pochopitelných důvodů postrádá komplexitu Hornbyho románu, včetně řady zábavných introspektivních pasáží hlavní postavy, vyprávěných v ich-formě. Pokud člověk četl knihu, nemá podle mě důvod pouštět si i film - pokud se tedy nechce vystavit zklamání z konfrontace s knižními hrdiny v podání nesympatických herců, tak jako v mém případě. Film podle mě moc neobstojí ani jako samostatný zástupce žánru romantické komedie - není zde nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a pokud chováte tento typ filmů v oblibě, snadno najdete výrazně lepší kousky. Mimochodem na celé knize i filmu mě nejvíc zaujala myšlenka obvolávat své ex, aby na nich člověk vyzvídal, v čem udělal kdysi chybu - tohle fakt někdo dělá, nebo jsem jediný, koho děsí představa, že mu po 15 letech zavolá jeho ex s otázkou, proč to tehdy nevyšlo? Myslím, že tohle je ten typ filmů, který notně přiživuje stereotypy a životní sebepojetí určité generace tím, jak vám předhazuje, jak byste měli nebo neměli žít, a to mu osobně nemohu odpustit. Když nad tím nad přemýšlím, je mi tenhle film skoro až protivný - jestliže mi Hornbyho vypravěčský styl přijde velkorysý a velkomyslný k nedokonalosti postav jeho literárního světa, film je jen nefunkčním pokusem převést totéž na plátno, kde to však skřípe a hlavně vyzní o dost jinak - ale to by bylo na dýl. (16.12.2012)

Ceskej preklad tohohle filmu je fakt presnej, Cusack tu postupne probere vsechny svoje pritelkyne. Muj nazor na film se behem sledovani filmu pohyboval mezi divnej, originalni a genialni. Nejvetsi problem pro me bylo zvyknout si na Cusackovo promlouvani na kameru, to mi totiz misty dost lezlo na nervy, ale jinak v podstate nemam filmu co vytknout. Akorat mi trosku prislo, ze se film vzdycky pekelne rozjede, ale za chvilku se zasekne a po chvili se zase rozjede, jako kdyz vam mechanika nechce vzit cd. Co se tyce hercu, tak Cusack je tu naprosto dokonalej, lip sem ho snad hrat nevidel, tohle bylo fakt na oskara. Z ostatnich stoji za zminku Tim Robbins a silenej, tentokrat tlustsi nez normalne, Jack Black. Dalsi co se ve filmu povedlo, je hudba, ta byla taky super, i kdyz misty ty hovory o deskach a skupinach byly otravny, protoze jsem nevedel, o cem to mluvi. Taky mi bylo dopredu jasny, jak film dopadne, poslednich zhruba dvacet minut uz filmu krapet dochazi dech. Ale celkove se mi film docela libil, skutecne se jedna o originalni komedii s par skvelejma napadama. (21.01.2007)

Taký ten film na ktorý sa dobre pozerá, lebo sa odohráva v zaujímavom prostredí ( vinyl shop), lebo hovorí o veciach ktoré všetci poznáme s nadhľadom ale s trefnosťou ( vzťahy), lebo postavy sú nám do určitej miery blízke lebo ( uvažujeme podobne) a pretože hudba nás navádza na nové zákutia a predstavuje nám skupiny o ktorých sme možno nevedeli. Nie je to ten film z ktorého padnete na zadok alebo ktorí vám otvorí dvere do nepoznaného sveta žánru alebo tém. Ale garantujem vám, že ak na neho natrafíte znova, tak si ho aj znova pozriete. Je to skrátka veľmi pohodové a Cusack ako hlavný hrdina je so svojimi scudzovákmi kupodivu veľmi dobrý ťahúň. (17.08.2018)

Co bylo první? Hudba nebo zoufalství? A stejně tak bych se mohl ptát já - co bylo první, film nebo zoufalství? Vždyť Rob je jako většina z nás, kteří se utápí v nostalgii, kteří občas nervově vypění, kteří udělají nechtěnou chybu, kteří přemýšlí, co by udělali jinak a přemítají o důvodech rozchodů. Tenhle film je až po okraj naplněný životními pravdami a za to mu odpustím i těch několik přetáhnutých konverzací o hudbě. A i u zamyšlených melancholických komedií lze dostat nekontrolovatelný záchvat smíchu, stačí, když se objeví Tim Robbins. "Takže dohodnuto?" (21.01.2007)

Okno do duše muža. (a navyše s miernou jazvičkou britského humoru, sympatickými postavami a perfektným soundtrackom). Tento film (spolu s knihou) sa v mnohom podielali na tvorbe mojej osobnosti a svetonázoru a našiel som mnoho pomenovaní na stavy, ktoré často vnútorne prežívam. Inak sa ale priznám, že objektívne tento film hodnotiť nedokážem... (11.09.2012)