Suite Française

Francie 1940. Poté co se válka naplno rozhořela, celkem rychle skončila. Tisíce mužů padlo, či zůstalo nezvěstných. Doma zůstali jen ženy, děti, staří lidé, invalidé a ti, kterým se podařilo nějak vymluvit z povinnosti bránit svoji zemi před okupanty. To prozření je strašné. Francie se svojí obrovskou a dobře vyzbrojenou armádou, Francie se svojí linií nedobytných pevností...hrdá Francie byla převálcována oddíly motorizované pěchoty wermachtu. Ve chvíli, kdy Germáni triumfálně pochodují pod okny v nablýskaných holínkách a kdy se němečtí důstojníci ubytovávají po domech v obsazených městech, dopadá na každého celá tragédie poraženého národa. Lucille také dostane do domu důstojníka. Přes počáteční odpor a snad i nenávist k nepříteli pociťuje k oficírovi čím dál více zvědavosti. Má kultivované vystupování, chová se jako gentleman a po večerech hraje nádhernou neznámou skladbu na klavír, který zůstal v pokoji, který právě obývá... Jenže nepřítel je nepřítel a jakákoliv náklonost k důstojníkovi, který se zdá být o tolik jiný proti ostatním Němcům se dá vykládat mezi místními jako kolaborace... Naštěstí pro Lucille zasáhnou do jejího osudu další okolnosti, které mají přednost před nákloností k nadporučíkovi. ---- Film velmi pěkně pojmul napadení Francie i šok obyčejných Francouzů : ,,Už jsou tady! a ,,Své ženy jste si měli lépe hlídat dokud jste mohli! ''. -- Milovníci letadel dokonce uvidí celkem solidně zpracovaný nálet Štuk na kolonu uprchlíků a vlak... Jinak se ve filmu moc nebojuje, spíše se jedná o válečné psychologické drama. Já měl s filmem dva problémy. Jednak mne mrzelo, že v původním znění nemluvili Francouzky mateřštinou, ale anglicky. Nevím jestli Williams a Kristin neumí frenč, ale ve chvilce kdy Skopčáci mluvili německy, mi jejich angličtina do pojetí francouzského venkova nezapadala...) A sehnat fešné rodilé Francouzky asi šlo (Kristin promiň). Druhou výtku mám k závěru. Pokud French Suite skutečná, pak do celého filmu ono závěrečné sdělení vůbec nezapadlo... Hudba krásná to ano, ale celé to bylo takové nějaké špatně slepené. Knihu jsem nečetl, ale románová předloha byla z filmu cítit. Spíše tedy než sám film a zážitek z něj hodnotím perfektní zpracování, atmosféru a reálie onoho historického úseku francouzských dějin, kdy naleštěné holiny pochodovali Paříží... Tři propustky. * * * (10.09.2015)

„MŮJ OTEC ŘÍKÁVAL: POKUD CHCEŠ VIDĚT PRAVOU TVÁŘ LIDÍ, ZAČNEŠ VÁLKU“… /// V roce 1940 se Francie stává okupovanou krajinou. Do venkovskýho městečka Bussy přijížděj Němci a vezou sebou všechny strasti, který okupace přináší. Lidi začínaj ukazovat svoji pravou tvář, ale film dlouho míjí válečný úklady, protože je třeba se k sobě chovat slušně. No a slušnost se dá i v lásku proměnit… Taková červená knihovna. Z války jen uniformy a hlavní jsou vztahy. ON hraje na klavír, ONA taky, takže brzy dojde na prvního francouzáka (hovno popravu. Holky ví, jak to myslím!). A když už bych málem zapomněl, že je ta válka, nastanou situace, který tu červenou knihovnu přebijou. Naštěstí. Takže, co já vím…, třeba na rozdíl od Adaline půjdou zrovna tady holky vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný nedokončený román, který napsala Irena Nemirovská, neznám. 2.) Mám pochopení pro chtíč. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (12.07.2015)

Nic z čeho bych si sedl na zadek a jsem toho názoru, že pokud by osud Ireny Nemirovské nebyl takový jaký byl, neštěkl by pes ani po knížce. Ale i když je to romantika nejhrubšího zrna, natočené je to dobře. Líbilo se mi, že film/kniha jde proti zažitým pořádkům a nelíčí okupanty vyloženě jako tyrany, kteří znásilňují ženy a drancují domy, ale jako obyčejné vojáky, kteří se v nastálé situaci snaží s místními nějak koexistovat. Samozřejmě parchanti se tam najdou, ale to se dá říct i o některých místních, kteří se snaží díky svému postavení získat různé výhody. Ta oboustranná vyváženost mě bavila. A bavili i herci, ale v tomto případě se jedná spíš o představitele vedlejších postav na čele se spolehlivou K.S. Thomas, čímž ovšem nechci říct, že bych měl něco proti Schoenaertsovi a Michelle Williams. Těžko se k němu kdy vrátím, ale za jedno podívání film stojí. 70% (29.11.2015)

Mně se ta romantika s pozadím nelítostné války líbila. Nevím, zda by se německý důstojník takto mohl chovat, i konec je trochu podivný, ale film je to pěkný. Námět psala žena, je to znát. A je v něm i poučení. Válka odhalí pravé tváře lidí. Na ty stohy udání věřím, svině jsou mezi námi v každé době. (04.07.2017)

Film o válce, kde ve francouzském městě Bussy všichni mluví plynně anglicky, bez stopy francouzského přízvuku. Co se týče uvěřitelnosti, film se pohupuje na hodně nízkém laně. Chování postav bylo podivné a předvídatelnost byla do světa řvoucí. Dokážete odhadnout co/jak a proč půl hodiny než se to stane. A aby člověk nezapomněl, že to má být válečný film, tak sem tam do toho tvůrci hodili vážnou scénu, ze které měla zřejmě tuhnout krev v žilách, aby to nepůsobilo jako z červené knihovny. Chemie mezi hlavními postavami nebyla a Michelle Williams mi opět potvrdila, že je mi strašně nesympatická. 3* (23.05.2017)