Tmavě červená

Argento v PROFONDO ROSSO dokázal skloubit zřejmě své nejlepší klasické giallo (psychicky narušení maniak zabíjející různými zajímavými kousky lidi, jehož akci zpravidla předchází dětská písnička; trocha té krve, decentní brutality a padajících hlav) s hodně povedenými komediálními scénami (policejní komisař; novinářka a její autíčko) u kterých jsem se dost nasmál a trochou toho strachu (oko v šatníku bylo fakt strašidelné). Hlavně dokázal utáhnout celých cca 125 minut tak, že to nikde skoro nenudilo. To vše za doprovodu tradičně skvělých Goblin a s tradičně výbornou kamerou. Ani mi moc nevadilo, že vrahovy pohnutky nebyly nějak moc odhaleny... (19.08.2009)

Mistrovské dílo, ve kterém Argento zúročil zkušenosti z předchozích snímků a přidal šťavnaté gore, které se bude v dalších snímcích stupňovat. Na trikové stránce se podíleli G.Natali (Děs v opeře, Suspiria) a C.Rambaldi (Vetřelec, E.T., Duna). Režisérova oblíbená červená je nejen v názvu, ale jako nit se vine celým filmem. Vraždy jsou patřičně brutální, vrah opět používá chladné zbraně a typické černé kožené rukavice. Při pátrání po vrahovi na vlastní pěst se hlavní hrdina dostává do ohrožení života a přitom si uvědomuje, že z rozjetého vlaku již nevyskočí. Filmu dominují (jak bývá u italských snímků dobrým zvykem) působivé interiéry, vrcholem pak je nádherná secesní vila, ve které údajně straší. Argentovi bylo vytýkáno obrazové neumětelství, ale spíše jde o to, že rozbitím kompozice a nerespektováním zlatého řezu zvyšuje napětí a dosahuje tajemné až skličující atmosféry. Skvělou práci odvedli Goblini, jejichž hudba výborně doplňuje a předznamenává děj (kdyby film nevznikl před Halloweenem, podezíral bych je z kopírování Carpentera). Viděno pětkrát a stále úchvatné. (24.03.2012)

Kamera, scénografie, střih pusa pusa pusa na tvářičku. Atmosféra v klíčových momentech pusa na pusu. Některé scény a dialogy, které dělají z filmu přes dvě hodiny dlouhý kolos - pusa tak maximálně do vzduchu a to se říká kdo ví jestli. Jsem velmi rozmazlená Suspirií, při které moje pozornost nepolevila ani na vteřinu. Profondo rosso v tomhle směru nenaplnilo má očekávání, jak se tak říká. Na druhou stranu je to super oldschool psycho film. Co se dá dělat, musím následovat své srdce. ♥♥♥ -"What made you decide to be a pianist?" -"Well, my psychiatrist would say that it's because I hated my father. Because when I bang the keys I'm really bashing his teeth in." (16.04.2012)

Totéž co Pták s křišťálovým peřím, akorát v tmavě červeném (a zbytečně delším). Další notně naivní až blbá hororová detektivka, další cizinec-umělec, který je v Itálii svědkem vraždy a celou dobu drží v mysli nejasný klíč k odhalení vraha, další strašidelný dětský hudební motiv, další morbidní obraz, další výlet na venkov, i rozuzlení je podobné, jen logičtější a tím pádem i průhlednější. Gore v souladu s názvem trochu přibylo, zlepšila se kamera i hudba a přibyla podmanivá podtitulková sekvence, plus ultrasympatické ústřední duo - roztomile drzá novinářka a uhlazený klavírista v podaní Darie Nicolodi a Davida Hemmingse, jehož obsazení je otevřeným přiznáním k vlivu Zvětšeniny. Když si ti dva dají páku, je to nejlepší scéna celého hororu - a přitom je naprosto nehororová :) (20.10.2011)

Tak tohle bylo opravdové dílo,Arganoto dosatl větší možosti,napští drží s minimem mrtvých,vše je v začátku,ale my,vy nedáváte pozor a čekáte,že na všechno příjdete časem než skončí úplně film. Vybral si opět vraha o,kterém bychom neřekli,že je vrah. Tohle byl pro mě velmi rozhodující krok co se týče Argantovy tvorby,tím si potvrdil svůj post režiséra,který se pro tajemné brutální detektviky a horory přímo narodil. Tmavě červená je jednoduchá a přitom tak složitá. (13.01.2007)