Profondo rosso
Deep Red
Deep Red
Režie:
Dario ArgentoScénář:
Dario ArgentoKamera:
Luigi KuveillerHrají:
David Hemmings, Daria Nicolodi, Gabriele Lavia, Macha Méril, Clara Calamai, Dario Argento, Salvatore Baccaro, Attilio Dottesio, Bruno Di Luia (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Během parapsychologické konference vycítí věhlasná telepatka Helga Hullmannová přítomnost někoho, kdo se chystá spáchat vraždu. Ještě téhož večera je žena zavražděna neznámým zabijákem. Marcus Daly (David Hemmings) je anglický klavírista žijící v Říme, který se stane svědkem brutální vraždy. Poté, co se díky příliš horlivé reportérce Gianně Brezziové (Daria Nicolodi) ocitne na titulních stránkách novin, se Daly pustí do vyšetřování na vlastní pěst. Když jsou však na místě další vraždy zanechány usvědčující důkazy, Daly si uvědomí, že mu jde vrah po krku. Následuje závod s časem, jehož cílem je rozluštit záhadu – která se zdá být spojena s dětskou ukolébavkou a s chátrajícím sídlem na předměstí. (Cinemax)
(více)Recenze (135)
Co záběr to perla. Argento vyloženě maluje film. Nádhera. Muzika od Goblin je taky už klasika. Ale k dokonalosti přece jen kousíček chybí. ()
Čo dodať k tomuto klenotu, čo ešte nebolo napísané? Geniálne natočené, so skvele prepojeným príbehom, podfarbené legendárnou hudbou od Goblin. Celý film je pritom tak nádherne "vzdušný", ale sakra sebaistý, objavovať záhadu a dávať dokopy puzzle z minulosti a prítomnosti je jednoducho nádhera, tie 2 hodinky vám stále utečú ako voda. Všetky vraždy sú nezabudnuteľné, kamera, strih, hra s tieňmi a farbami, a vôbec celá réžia, i herci, excelujú. Nájdu sa i prvky humoru, ľahkého ako vánok, príbeh je komplexný, ale nikdy vás nezamotá tak, aby ste nemali potešenie z prostredia, spracovania, alebo z jeho postupného odhaľovania. Proste legenda, klasika, nezabudnuteľný film, ku ktorému sa dá stále vracať. ()
Iritující melodrama. 1) Hororovou atmosféru umějí tvůrci dobře. Ale jinak jsem se dost nudil. 2) 33letý Gabriele Lavia (opilý dělník klavíru Carlo) by stál za hřích ()
Typický Argento. Tempo vyprávění příběhu je sice trochu natahované, zato finále a odhalení vraha je šokující. Umělecké cítění se v Argentovi nezapře a tak se můžeme pokochat krásnými záběry a výtvarnou stylizací. K tomu klasický soundtrack Goblinů podkreslující důležité momenty a vrahovo řádění. ()
4/10 - Pro me obrovske scenaristicke zklamani, ktere nedokaze zachranit super kamera ani tradicne excelentni goblini. Bohuzel se to rozbiha tak pooooomaaaaaaluuuuuu a nudne, ze jsem u toho mel velky problem neusnout. Vsechno se to rozjede az v posledni dvacetiminutovce a to je setsakramensky pozde! Napeti opravdu dela jenom hudba jinak je to takova odpocinkovka na sobotni odpoledne na prijemne pospani si a procitnuti tech 20 minut pred koncem, abychom jeste notnou chvili pred vysetrujicim Hammingsem vykrikli, vzdyt to nemuze byt vrah, protoze.... ;]]] ()
Tenhle film hodně shazují „herecké výkony“ téměř všech herců. Když hlavní hrdina pronesl větu: „jsem na pokraji zhroucení“ nemohl jsem mu to věřit, nezvládal zahrát jedinou emoci tak, abych si skutečně mohl myslet, že se tak zrovna cítí, jeho jediný výraz se dá popsat jako když někdo „čumí jak puk.“ Naprosto trapné jsou taky pokusy o humor, zvláště pak ty s autem, úplně zbytečné… Jedna hvězdička navíc za celkem příjemnou hudbu a to nemám na mysli tu hroznou dětskou písničku. Podle mne hodně přeceňovaný film. ()
Najviac ma bavili nábehy kamery. Bolo to netradičné a originálne. Páčilo sa mi ako kameraman zvýrazňoval malé predmety tak že vyzerali ako veľké. Pre mňa inšpirácia. Ďalšia dokonalý prvok bol soundtracj zložený Talianskou skupinou Goblin. Taká dobrá hudba zdvihne film o level vyššie. Profondo rosso by som hororom nenazýval skôr temnejšia detektívka bolo tu zopár gore scén ale nič zvráteného sa nekonalo. Dokonca som netušil kto je tým vrahom čakal som že ich bude viac v tomto je scenár parádny. ()
uz len vdaka hudbe od GOBLINu sa to oplati vidiet (co sa da povedat o vsetkych rannych filmov od Argenta), i ked take skratenie o 20 minut by tomu prospelo... ()
Hovorí sa, že kostlivci v skrini nie sú taký strašný ako kostlivci v duši... Veľmi dobre toto prirovnanie pasuje na zlatú éru žánru giallo, kde sa niektoré kúsky tohto žánru tvárili nadprirodzene, aby nakoniec bolo vždy všetko vysvetlené reálne. Jeden z režisérov, ktorý skutočne najlepšie balansovali na hrane nadprirodzeného hororu a obyčajnej detektívky bol Dario Argento. Nebol síce otcom žánru ako Mario Bava, ani nikdy nedokázal tak dokonale viesť hercov ako Sergio Martino ale od svojich súputníkov sa odlišoval tým, že kládol vždy hlavný dôraz na výtvarnú stránku filmu, na dekorácie, skryté symboly, a hudbu. Vrchol v týchto svojich snahách dosiahol práve filmom Proffondo Rosso. Jeho tri predchádzajúce gialla (tzv. zvieracia trilógia) sú vizuálne civilnejšie, neskoršieho Argenta tam len cítiť, ale v tomto filme sa už rozvinil naplno. Kultové dielo, s úchvatnými scénami (rozhovor dvoch hudobníkov na opustenom námestí, štýlová smrť utopeným vo vrelej vode v kúpelni, tvár vraha videná stotinu sekundy medzi expresionistickými obrazmi, skvelá hudba hrajúca pri prieskume opustenej vily) to všetko povyšuje tento film za najlepší v celom svojom žánri. Čo na tom, že herci hrajú dosť toporne, čo na tom, že sa takmer nič nedozvieme o pozadí strašnej dávnej vraždy pod vianočným stromčekom...Majster Argento dokázal v tomto filme skĺbiť dokonale oboje: aj kostlivcov v duši, aj v skrini.... ()
Neuvěřitelně zábavný a šíleně zbytečně přetažený horor/gore. Když se člověk zpětně zamyslí, tak si uvědomí, že polovina věcí nedává smysl, nebo nemá opodstatnění. Hudba je taky bizarní... A snad zásluhou ztráty materiálu, jsou občas podivně navázané scény... Výtek by mohlo být hodně... Ale mě to tak strašně bavilo! ()
Šílená umělecká kriminálka se skvělou vizuální stránkou. Škoda jen, že slušně rozjetou atmosféru Argento občas přibrzdí zbytečnými scénami. Ale tohle je definitivní Argento ve své top formě - výtvarná stylizace s výrazným soundtrackem od Goblinů a pár výborných vražd. Vsadím se, že tenhle film viděli členové Pražského výběru než natočili svojí první desku. ()
Velice povedené giallo s mysterióznem, napínavou atmosférou a výbornou hudbou. Po zavraždění ženy, která je médiem a dokáže vnímat myšlenky, se pouští klavírista (David Hemmings) do soukromého vyšetřování. Další vraždy, odhalení zvláštní kresby ve starém domě a závěr, který není závěrem, protože vše je jinak. Chybějící obraz totiž nebyl obrazem, ale zrcadlem. Opravdu povedený a napínavý film. Doporučuji, nejen příznivcům gialla. ()
Nák mě tyhle starší hororvý thrillery moc nebaví, už to nemá to kouzlo. Tohle se poměrně strašně vleče, stopáž je zbytečně moc dlouhá. Vzhledem k zápletce, to není moc povedený, byt gore je celkem solidní a i atmosféra je místy pěkně hustá. ()
Mé první setkání s italským Giallem. Vyprávění je docela nudné, ale ty hlavní vražedné scény jsou tak dobře stylizované a navozují neopakovatelnou atmosféru strachu. Vidíte opticky nádhernou scénu způsobenou detailním kamerovým záběrem, ale zároveň sledujete vraždu. Scény začínají jako z nějakého milého filmu a končí jako krvavé detaily. Musím pochválit hlavně hudbu, která je neopakovatelná díky skupině Goblin - hodně kytarové a někdy taneční - zrychluje tep i způsobuje orosení na čele. Začátek mě moc nebavil, ale v druhé polovině nabírá film na otáčkách a je více tajemný. Konec s chodbou a obrazy - to jsem se opravdu lekl a zamrazilo mě až do morku kostí. Bál jsem se u Gialla příliš velké brutality, ale zde jde spíše o stylizované záběry i když některé dnes také znechutí. Trochu ostřejší detektivka s překvapivým koncem z vykulených vrahových očí. ()
Tak Hemmings "zase něco viděl". Bylo to tajemné, temně červené, noční ulice ještě víc lákavější, než barový rej. Poctivá detektivka s dobrým okem kamery. Challenge tour 2015 ()
Dávejte si pozor, když zvoní zvonek... Vynikající entrée do žánru gialla. Pokud mluvím o žánrovém zařazení - čtu zde, že tento film je prý hitchcockovského střihu. Je to jen půlka pravdy - Argento výborným způsobem odkázal na o dvanáct starší Ptáky a vypointoval film stejně dobře jako on. Ale to jsme s veškerou podobností u konce. Film je dle mě čistokrevným giallem (jen ta erotika tu nějak chyběla), Argento dal do filmu více své osobnosti než Hitchcockovy - např. film je podstatně brutálnější než nejvíce krvavé filmy mistra napětí, tzn. dvě velká "P" - Psycho & Ptáci. Všíml jsem si také podobnosti s Osvícením - brutalita se zde vyskytuje v podobné míře, ale to je pouze subjektivní záležitost, vždyť takový děj je úplně o něčem jiném. Po tomto filmu mohu říct, že Argento je jedním z žáků profesora Hitchcocka, kteří v jeho hodinách dávali pozor. Atmosféra je budována výborně (k tomu se mimochodem později vrátím), horší je to ale s napětím - dvě scény dle mého názoru jsou zbytečně natahovány, ale naštěstí jedna je ukončena natolik dobře, že bych to odpustil. Nepovedly se taktéž herecké výkony - bylo to každopádně tou italštinou (anglický herec v této řeči je podstatně méně přesvědčivější), ovšem myslím, že anglický dabing by byl podstatně horší. Tato složka je mimochodem důvod, proč ani Argento nedokáže předčit několikrát zmíněného mistra napětí Alfreda Hitchcocka - dle mě zčásti za tuto problematiku zodpovídá režisér, a jak všichni víme, Hitch dokázal vést i méně známé osobnosti k životním výkonům. Ovšem negativa se zde mažou, hlavně díky GENIÁLNÍMU soundtracku, jehož vrcholem je ústřední melodie, kterou jsem si po filmu pustil jako hudební podkres. Je nutno zmínit, že dotváří částečně slušnou atmosféru. Argento taktéž použil další můj oblíbený prvek "ticho napíná" - mimo Hitchcocka (North by Northwest) jej výborně užil již Fritz Lang (M), za což si spolu s hudbou získává plus. A jakže hodnotím? No, když uvážím, že tu byly ty slabé výkony představitelů, tak se povedlo stvořit vskutku dobrý film, sice narozdíl od klasiků v oboru tu některé zmíněné složky pokulhávají, i tak Argento napoprvé vychází bez ztráty květinky, jako horor totiž film doopravdy funguje. A víte co - pane vrchní, prosil bych ještě jednu porci gialla... ()
Možná jsem si na ztrátu giallo panenství měla vybrat jiný film, ale tak to někdy při takových ztrátách chodí. Člověk prostě neví. Já po tomhle sáhla intuitivně, byvši naladěna na žánr celkově. Nutno říci, že ač trochu rozvleklý, nudný film to rozhodně nebyl, atmosféra místy vynikající, kamera snad dokonalá. Za ztrátu panenství giallo rozhodně stojí a myslím, že s ním strávím ještě hodně vášnivých nocí. ()
Argentovo počin přes skvělou a fenomenální Suspírií. Tady je ta atmosféra přeci jen slabší a film v určitých částech nudí. Ale Argento je fenomén a s kamerou a herci to umí. 70% ()
Argento nikdy nebyl nijak geniální režisér. "Jen" dovedl skloubit dohromady stylotvorné složky tak dokonale, že dovedl povýšit i velmi banální historky na filmy, z nichž se divákům ježí chlupy na zátylku. V "Profondo Rosso" to dokazuje a navrch přidává i příběh, který vyloženě neubíjí svou hloupostí (viz vizuálně odzbrojující Suspiria). Argento zde perfektně pracuje zejména se střihem a kompozicí obrazů, hrou s objekty na černém pozadí a nezvyklými pohyby kamery. O hudbu se opět postarala banda Goblin, doprovod je tentokrát překvapivě melodický a méně neurotický, než je jejich zvykem, ale o to lepší. Možná to není nejčistší Argento - spíše než horor je Tmavě červená je krvavějším krimithrillerem - ale rozhodně je zatím Argentovým filmem, který mě bavil nejvíce. ()
Ranný Argento asi ve své nejlepší formě. ()
Související novinky
Zemřela herečka a scenáristka Daria Nicolodi
Smutné zprávy přichází z Itálie, v Římě dnes zemřela Daria Nicolodi. Herečce, scenáristce a bývalé dlouholeté partnerce kultovního režiséra Daria Argenta bylo 70 let. Informaci médiím předala jejich… (více)