Rytíř pohárů

Vůbec to jeho poetické fantazírování o životě (respektive o otázkách krize středního věku, což jsem si přečetl až tady) Terrenci Malickovi nežeru. Absence scénáře a autentické reakce herců byly zjevně myšleny jako pozitivum, ale z výsledného produktu to u mě naprosto vyznívá jako mínus. Co se týče budoucí fetišistické Malickovy tvorby, už budu nadále velice obezřetný. Tohle mu opravdu může žrát je Christian Bale, který bude podobně založený...3/10! (19.03.2016)

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Malicku, Malicku, už to nemáš v malíku. Předlouhé alegorické putování zavání duchovním sebeukájením, z něhož aspoň trochu vytrhává herecká sestava. Jenže kupříkladu dvě nejlíbeznější tváře dneška, tedy Blanchett a Portman, filmem víceméně prošumí, takže si na své přijdou pouze fanynky Christiana, páč mu kamera visí na xichtě jako estébáci na Havlově zadnici. (14.02.2016)

Nevím na čem Terrence Malick jede, ale měl by s tím přestat, protože na rozdíl od Gaspara Noého nebo v blahých časech Alejandra Jodorowského mu drogy nesvědčí. Knight of Cups je o něco málo horší než Strom života a o něco málo lepší než K zázraku. Nicméně všechny tři filmy jsou podobně špatné a slévají se mi v něco jako: „My son…“ What is the meaning of life?“ Krásné ženy. Funkcionalistické chladné prostory. Vybroušený vizuál. Podmanivé kamerové jízdy. Dinosauři. „Love.“ „Life is like a swamp.“„There is no meaning.“ ___ Pořád se mi vkrádá srovnání s Houellebecqovými Elementárními částicemi, které možná není úplně na místě. Ale v obou dílech, Malickově filmovém a Houellebecqkově literárním, vidím určité společné rysy. Snaží se býti filozofickými, v určitém smyslu transcendentálními, ale v konečném důsledku jsou „prázdnými“. (16.04.2016)

Jaké to je sledovat poezii? Jaké to je nečíst, nýbrž pozorovat v obrazové podobě básnických útvarů a citátů ze života nešťastného muže, kterému se nedaří nalézt ženu svého života? Spřízněnou duši, se kterou bude moct dlouhodobě žít? Jak by vypadalo vůbec takové zpracování, aby byla zachována struktura poetičnosti? Přesně na tyto otázky film odpoví tím naprosto nejlepším způsobem, jakým jen může. Výborné pojetí nápadu, úžasné navození filozofické atmosféry se špetkou zkaženosti a velmi dobrý Bale se zbytkem zajimavého obsazení. Film, který není nutně dějově ohraničený a je "pouze" rozdělen do kapitol, které se v konečném výsledku soustředí o jakousi hlavní myšlenku a o prožitek diváka, nepotřebuje dvouhodinovou minutáž, nicméně, to, jakým způsobem to Malick v konečném výsledku pojal dává pochopení, proč film nemohl být kratší. Tohle je něco, co je třeba prožít. Něco, do čeho je třeba se zadívat a zapřemýšlet. Osobně jsem velmi překvapený a nadšený. Nemám nic na vytknutí. Lepší to být nemohlo. (01.01.2016)