Madrid, 1987

Říct o tomto filmu, že je to nízkorozpočtový projekt pro dva herce, ani zdaleka nevystihuje jeho neuvěřitelnou komornost - naprostá většina z více než 100 minutové stopáže se odehrává v malé koupelně, v níž se v jeden horký letní den nechtěně zamkne slavný spisovatel a novinář Miguel a studentka žurnalistiky Ángela. (Děj je nadto zasazen do 80. let, čehož důvod mi ovšem nějak unikl - podobný příběh by se mohl klidně odehrávat v současnosti). Přiznám se, že podobné klaustrofobní filmy příliš v oblibě nemám a považuji je za spíše nezajímavé filmařské experimenty, byť tento naštěstí nejde do takového extrému, jako třeba filmy TELEFONNÍ BUDKA (2002) či POHŘBEN ZAŽIVA (2010), jejichž děj se odehrává na ještě menší ploše. MADRID, 1987 mnohem spíše připomene vynikající český snímek FAUNOVO POZDNÍ ODPOLEDNE (1983) - nejenže je José Sacristán ve své roli zestárlého satyra podobně neodolatelný jako jeho český protějšek Leoš Suchařípa, ale oba filmy podobným způsobem tematizují postavu starého muže, který reflektuje svůj život a hrozí se jeho promarněnosti a prázdnoty. A je fascinující sledovat, jakým vývojem oba muži postupně prochází - od neochvějné suverenity k vyděšené úzkosti. Zpět k Madridu - pokud byly repliky herců v tomto filmu hercům důsledně předepsány ve scénáři (a nejedná se tedy více či méně o improvizaci), pak lze před výkonem Josého Sacristána jen smeknout - v tomto filmu skutečně odříká kvanta textu, ve svém svádění Ángely ne nepodobný Mefistofelovi. Jeho výřečnost jsem po většinu filmu shledával zábavnou - ve filmu zazní celá řada zajímavých myšlenek a je znát, že režisér David Trueba, který film natočil podle vlastního scénáře, má i literární zkušenosti (před lety jsem od něj četl pozoruhodný román "Čtyři kamarádi", který se mi velmi líbil). Nuda se tam ale nakonec stejně vkrade - přece jenom je asi skoro nemožné vytvořit s tak málo prostředky film, který by s takovouto stopáží dokázal nenudit. Oba představitelé hlavních rolí jsou však výborní a velmi věrohodní - film jsem vyhledal kvůli přítomnosti mé herecké oblíbenkyně M.V., jejíž úchvatný zjev mě zde zcela omráčil. Viděl jsem většinu jejích filmů a snad v žádném z nich se mi tolik nelíbila jako zde - její podání naivní studentky je zcela dokonalé, a ty retro brýličky jí báječně sluší. Vyznění celého filmu jde v duchu toho, o čem psal už Jean Dutourd ve svém románu "Hrůzy lásky" - ve vztahu mladé ženy a starého muže si jsou oba překvapivě rovni, protože mládí má svou nezkažeností a čistotou stejnou (ba možná i větší) cenu jako renomé, peníze či životní zkušenosti stáří. A je to nakonec Ángela, kdo z té poněkud skličující epizody v koupelně nakonec vychází jako pomyslný morální i faktický vítěz. Neobyčejný film, který bych si jednou přál vidět na velkém plátně v kině. (15.02.2015)

Dva nazí lidé, "uvěznění" v koupelně. On, postarší novinář a spisovatel. Ona, mladá a krásná, která se tou spisovatelkou teprve chce stát. Ona ale ještě doopravdy neví, co vlastně chce, zato on to ví přesně a úpřimně jí to neustále připomíná. Chce si to s ní "rozdat". Splní se mu jeho přání? Jejich nahota je k tomu vybízí. Hodně zajímavý film se spoustou vyslovených mouder i blbostí o dvou hercích většinou nenudí, ale baví. (30.12.2018)

Není to špatný, ale na kolena vás to neposadí. Film pro intoše, kterej nakousává stejný téma jako Umírající zvíře (Elegy 2008) od režisérky I. Coixet. Jenomže ta měla předlohou román Philipa Rotha, což je magor, kterej na psaní o stárnoucím muži, kterej by rád měl sex, v podstatě založil svůj trademark. A tenhle scénář prostě na román P. Rotha nemá, přestože mladičká Mariá V. je stejně kouzelná jako Penélope Cruz. Proto jestli chcete příběh starý muž vs. velmi mladá žena, doporučuju Umírající zvíře. (03.02.2017)

Tak jo, jeden screenshot, abyste věděli, o čem je řeč. Už když María Valverde procházela kolem oken kavárny, jsem byl přesvědčen, že je nejsmyslnější španělskou herečkou současnosti. To, co David Trueba naservíroval mužskému oku potom, je mňamka. Myslel při tom asi na každou úchylku, a tak si na své přijdou foot fetišisti, budete si tipovat, kdo se první půjde vyčůrat i jestli v roce 1987 v Madridu letěla móda "ohanbí á la lolitka". Kontroverzí je ve filmu málo, ale zato stojí za to - motivace novináře Miguela je asi všem jasná jak facka, ale co vidí krásné mladé ženy na starých kozlech, napadá nás (pokud těmi kozly už nejsme, pak sice taky, ale to má otázka zcela jiný, mnohem naléhavější, rozměr) velmi často. José Sacristán jde na tu chemii velmi zvláštním způsobem (jeho hlas je něco mezi Pavlem Pípalem a Miroslavem Moravcem), ale díky tomu jsem měl možnost vidět tu nejvzrušivější striptízovku ever. Rozporuplná je i stopáž v poměru k akci, ovšem i tady (až snad na přehnaně dlouhou projekci v "kině") si režie ví své a stačí poslat Maríu vyčůrat, abyste zase nervózněji poposedli blíž k obrazovce. Kašlu na obsah, forma je taky podstatná. (10.11.2013)

"The whole point of fucking you was to fly with your wings. Fly a little while to get a little taste of youth....." Komorní příběh bez hudebního doprovodu kde si ukecaný stárnoucí novinář nakonec užije chvilku letu na křídlech vášně mladičké a krásné studentky žurnalistiky. Bohužel starouš a jeho monology mě moc nezajímaly a talentovaná María Valverde tu byla prakticky jen na okrasu, sice ve své nahotě krásnou a smyslnou, ale jen na okrasu....a to je sakra škoda. Jediné co mě vytrhlo z nudy bylo, když ke konci dostala na chvilku šanci projevit verbálně kus své vášně v odporu vůči myšlenkám pana novináře a pak závěr, kdy se konečně ozvala krásná píseň doprovázející detailní pohled na odcházející hlavní hrdinku....ale to je na tak dlouhý film dost málo. (22.09.2014)