Zátah 2

Druhý Zátah je již trošku typičtější akční film, ponechává tedy první díl ojedinělým unikátem v tom, že funguje téměř bez děje jako non stop akce. Nyní máme v pozadí solidní mafiánskou, konspirativní a podrazáckou zápletku, která nejen velice dobře spojuje jednotlivé akční scény, ale vzhledem k výborné režii dokáže chytnout i sama o sobě. Režisér dokáže z každé klíčové (a tím myslím i nebojové) scény vytěžit maximum, ať už pomocí kamery, hudby nebo jednoduše stylovosti. Např. každý stěžejní bojovník má jako představení svou zabijáckou scénu. Kamera je zde naprosto vynikající, souboje jsou dynamické, ale přitom stoprocentně přehledné, choreografie je samozřejmě naprostá špička. Sečeteno a podrženo máme zde jeden z nejlepších bojových filmů všech dob! 10/10 (23.06.2014)

Keby Gareth Evans ovládal scénáristicky postavy a dialógy tak ako Andy Lau vo Volavke, bol by to najlepší akčný film vôbec. V mlátičkách lepšie než to najlepšie od Johna Woo. Dĺžkou, množstvom postáv a komplotom však prepálené. Dialógov, ktoré zapĺňajú dve tretiny filmu a snažia sa budovať mega-epickú drámu, je tu na dramaturgické limity čistokrvnej akčnej žánrovky príliš. Vizuálne ale perfektné, obzvlášť interiéry až kubrickovsky vypiplané. Na veľkom plátne v karlovarskom Thermale úžasný estetický zážitok. (12.07.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

(49th KVIFF) Atmosféra ve Velkém sále byla jedinečná, přesto je pro mě druhý Zátah poměrně velkým zklamáním, které z největší části pramení z toho, že se jedná o úplně jiný žánr, než jakým byla jednička. Ta byla v podstatě hororovým survivalem, zde se Evans snaží rozehrávat jakési spletité mafiánské drama s komplexním příběhem. To se mu ale úplně nedaří, motivace se ztrácejí, celý plán je nejasný a hlavně to celé úplně otřesně nudí. Jakmile si lidé začnou dávat do držky, je se samozřejmě na co koukat. Choreografie soubojů je úžasná, ale z narativního hlediska mi to prostě moc nedává smysl. Závěrečná hodinka, když už se postavy konečně vykecaly, je zábavná, ale pachuť z úmorných předchozích devadesáti minut smazat nedokáže. Evans by se měl vrátit zpátky na zem. (12.07.2014)

Úspěch prvního "Zátahu" stoupnul Evansovi do hlavy a vyvalil na světlo jeho nezměrné ambice. Ty se neomezují pouze na revoluční ztvárnění akce, ale bohužel i na vyprávění. Režisér se evidentně zhlédnul v Leonem a Coppolovi, takže namísto úderné videoherní struktury prvního dílu tentokrát přináší okázalou mafiánskou ságu, kde se třetinu stopáže midlí pohůnci a zbytek filmu důležitě rozpráví a pletichaří bossové. Film se diváky snaží i v dějových pasážích ukonejšit důrazem na formální stylovost a coolness, jenže i přes pěkné obrázky je to prostě jako u špatného porna, kdy divák jen čeká až se pánové vytlachají, aby se mohlo přejít k akci. Ačkoli na papíře by měly dějové pasáže dodávat akci dramatičnost, v praxi se to omezuje v lepším případě na kýčovitý patos a v horším na směšně strojený přívěšek natahující stopáž. Se zájmem lze nyní očekávat, jestli se Evans v plánovaném třetím díle vydá zase jinou žánrovou a stylovou cestou, což by celé trilogii dodalo punc experimentu a hlavně by i zpětně ospravedlnilo volbu stylu dvojky. Momentálně se odklon od živelnosti jedničky jeví spíš jako neblahý vliv sílícího koproducenta XYZ Films, jehož trademarkem se stala povrchní fanservisová pompéznost i vykalkulovaná snaha o jinakost ústící v odtažitost a prázdnou manýru. Tudíž máme v "Zátahu 2" komiksově stylizované figurky bijců se speciálními útoky a kostýmy (Hammer Girl, Baseball Bat Man, Prakoso), ze kterých sice chlístá patos a coolness každým pórem, ale jejich vsazení do snahy o vypjatou mafiánskou ságu jen celý projekt odhaluje jako klukovskou žánrovou fantazii cílenou na filmové hipster-fandy, kteří svůj konzumerismus a snadnou manipulovatelnost skrývají za velkohubé odmítání mainstreamu. Ale to vše jsou jen zmíněné přívěsky, možná i ústupky výměnou za realizační volnost pro hlavní atrakci filmu. zdejší revoluční mix kontaktní choreografie, počítačových efektů a bravurního formálního zpracování, podobně jako svého času "Matrix", spojuje dobové západní a východní trendy akčních filmů do strhujícího celku. S navýšením rozpočtu díky úspěchu prvního dílu si také Evans mohl dovolit posunout akci o krok dál nad relativně laciné souboje. Zatímco v prvním díle tak choreografie vznikala společnými silami Evanse a centrálních aktérů Ika Uwaise a Yayana Ruhiana, tentokrát se štáb rozrostl o profesionály ze zahraničí v čele s hongkongským expertem na automobilovou akci Brucem Lawem a choreografem soubojů Larnellem Stovallem (Undisputed III, Univerzální voják 4). ___ Update po druhém zhlédnutí v 2020: Navzdory všem výtkám platí, že v akčním žánru v oblasti choreografie dodnes nic lepšího nevzniklo, byť třeba série John Wick druhému Zátahu už obstojně dýchá na záda. Jenže tady prostě kombinace fyzicky zdatných performerů, kteří umí rány rozdávat i dostávat, režiséra s citem pro akční scény i vytříbeným stylem a inscenačních ambicí došla doposud nejlepší rovnováhy. (25.01.2015)