V domě

Jen tak na úvod se musím prostě vyjádřit k uniformám. To by ani jinak nešlo. Opravdu osobně nechápu to stanovisko k zavádění uniforem. To, že všichni budou oblečeni stejně, vůbec nijak neovlivní jak se budou žáci vnímat navzájem. Ti z nižší vrstvy budou pořád uzemňováni těmi z vyšší. Naopak ti z nižší kromě svého oblečení musí ještě utratit prachy navíc za uniformu a ti z vyšší, si ji stejně můžou doplnit drahými doplňky. Naopak si myslím, že se tím utlačuje utváření osobnosti a vlastního stylu, nikoliv, že se tím naučí nějaké disciplíně a solidárnosti. Jinak hned na začátku vás chytne ta heroická hudba, jako stvořené pro nějaký postapokalyptický kraťásek. Naprosto skvěle se stupňujicí drama, kdy opravdu nevíte, jak to dopadne. Nevíte, co je pravda a co už je fikce či jeho bujná fantazie. To všudypřítomné sexuální napětí je také uchvacující a podněcuje řadu myšlenek. Bylo to čím dál tím zajímavější, třeba když už se v rámci příběhu objevil i Germais v jejich domě při jejich rozhovoru jako posluchač a kritik Clauda. Ta hudba byla prostě perfektní (ano napíšu o ní ještě jednou), taková ta, co vám nahání husí kůži, jakože teď se něco stane. A jako poslední musím zmínit, jak mě uchvacoval ten typický pohled a celkový výraz Clauda. Nevím, jak bych ho popsala, nemůžu pro něj najít to správné slovo. Takový ten hajzlíkovský, mazaný, záškodnický, vysmívající se, vypočítavý, takový ten, jakože vím, co teď chci a taky to dostanu a ty se jen koukej.... no prostě byl dokonalý. Jasných 5*. (01.03.2014)

Jeden zo snímkov, ktorý vás nezasiahne ani tak svojim obsahom (aj keď dialógovo to bolo fajn), ako skôr svojou formou. To svojské, neobvyklé spracovanie a narábanie s postavami sa sem vyslovene hodilo, k čomu samozrejme pomohli aj slušní herci. Všetko pekne obalila výborná muzika. Ja som spokojný, takto si predstavujem nadpriemernú, netypicky spracovanú drámu. 75/100 (28.08.2017)

Voyeurismus, narcisismus, provokace. 1) Na rozdíl od mnoha kolegů - komentátorů mi nevadí lehce rozmazaná hranice mezi skutečností a fikcí. Přijde mi, že je to vlastně jedno. Zaujalo mě něco jiného - motivace hlavních postav._____ 2) Spoiler. Učitel Germain, vyhořelý spisovatel, odhalí nový talent a rozhodne se ho pěstovat._____ Nebo působí jeho latentní homosexuální sklony?_____ Taky si možná hledá náhradu za syna, kterého nemá._____ Konec snímku navíc naznačuje, že jde také o silný pocit osamění, který v Claudově přítomnosti jakoby mizel a rozplýval se. No budiž._____ 3) Spoiler. Claudova motivace je čitelná méně. Očividně nechtěl zjistit, co na jeho práci řekne zkušený učitel, možná byl zpočátku jen trochu zvědavý._____ Opět se primárně nabízí homosexualita._____ Krátký záběr s Claudovým otcem dává tušit cosi nerealizované v jejich vztahu. Syn hledá otce?_____ Mladík je především silný manipulátor, "skvěle" ovládá svého kamaráda, postupně celou jeho rodinu i svého učitele. Ale zase mi chybí ta aristotelovská prapříčina jeho chování. Patologický manipulátor? Manipulace pro pocit síly, vítězství, dominance? Těžko říci._____ 4) Spoiler. Film lze vnímat i jinak. Student Claude není příčinou, ale jen spouštěčem událostí, které dokonale rozvrátí (dosti mizerný, třeba podotknout) učitelův život. Oba protagonisté si to v závěrečné scéně uvědomí a smířlivě hledí do budoucnosti._____ 5) 45letý scenárista a režisér, otevřený homosexuál François Ozon je nepochybně filmařská osobnost, i když jeho dílo nebude vyhovovat každému. No jak by mohlo? Příliš intelektuálské, příliš nejednoznačné, příliš gay._____ 6) 23letý kapku vyhublý, ale i tak přitažlivý Ernst Umhauer (talentovaný student Claude) byl pro mne nejzajímavější postavou a určitě se podívám na jeho další snímky. (14.06.2019)

Ozon prostě umí "nastavovat zrcadlo". Sice jde o jeho méně bláznivý snímek, ale i tak tam bylo ironické pomrkávání, které mám tak ráda. Claude byl perfektní, jeho nenápadné upravování příběhu zaskočilo i zkušeného učitele, který mu byl jinak důstojným protihráčem. Bavilo mě Germainovo nadšení, Claudovo pozorování i umělecké projevy Germainovi ženy. Konec na lavičce byl parádní zakončení. (26.11.2012)

Pokud pominu úlet Sitcom, tak jde jistojistě o nejzvláštnější Ozonův snímek. Rozehrál promyšlenou hru plnou manipulace, skrytých vášní, tužeb a do jisté míry i temnosti a zvrhlosti. A kupodivu jsou hlavními postavami muži, přestože se jádro příběhu opět točí kolem ženy-žen. Spojení Ozon-Luchini bych si v budoucnu klidně zopakoval. Pro všechny, kteří milují francouzský jazyk, jsou filmy s Luchiniho účastí neskonalým zážitkem. (08.04.2017)