V domě

„Tichý, bezproblémový. Vždycky sedí v zadní řadě. Tak jako ty. Je to nejlepší místo. Vidíš všechny a tebe nikdo.“ V podobném typu filmů většinou nacházím zalíbení. A s milým překvapením můžu konstatovat, že U nich doma není výjimkou, právě naopak. Film hned na začátku nenápadně diváka vmanipuluje do role učitele. Jeho hladovost, při které se jen marně snaží zakrývat, jak ho studentovo vyprávění nesmírně přitahuje a vzrušuje, se stává i divákovou. Ten si pak stejně jako hlavní hrdina přeje další pokračování dobrodružství mladého stalkera a vetřelce v domě, ba přímo po něm baží (s tím rozdílem, že publikum nemá tu možnost zasahovat do tvůrčího procesu talentovaného spratka). Ale přestože si tvůrci filmu s divákem nádherně hrají a manipulují, pořád mu dávají velkorysou možnost si to zároveň uvědomit a škodolibě se bavit na účet hlavního hrdiny spolu s nimi. A ačkoliv mě konec snímku v první chvíli mírně zklamal, s odstupem času se mi zamlouvá stále víc. Trošku nadhodnotím a přiklepnu filmu slabších 5*. (08.04.2018)

Tenhle nevšední film mě vtáhl od prvních minut a fungoval na mě díky napínavému ději a prakticky neustále přítomnému humoru jako komedie i drama, nepostrádal v sobě také jisté mysteriózní tajemno a současně i cosi zneklidňujícího, co by mohlo spolu s tématem sledování ještě víc oddůvodnit i zařazení do thrilleru. Od režiséra Ozona jsem už pár zajímavých kousků viděl, přičemž V domě bych se určitě nebál považovat za jeden z jeho nejlepších, a Fabrice Luchiniho jsem si už oblíbil díky jiné osobité „dramatické komedii“ ze stejného období S Molièrem na kole, která tu pro mě sice zůstala nepřekonána, ale i tady jsem si mohl Luchiniho hodně užít a obdivovat jeho civilní herectví s nenucenou komikou a krásným přednesem libozvučné francouzštiny navrch. Dlouho to vypadalo z mé strany na plné hodnocení, ovšem v poslední třetině film jakoby občas začal ztrácet na šťávě. Nevadilo by mi možná ani to přesunutí do paralelní imaginární fikce, kdy divák náhle zaskočen jen tápe, co se to najednou přesně děje a u některých podivných scén tu není spočátku jasné, zda se jedná o pokračování reality nebo představy (což mi zde tím vyústěním se zamotáním hlavy divákovi trochu připomnělo některé filmy Davida Lynche... v dobrém :)). Spíše mě ono rozebírání vztahových vývojů Claudea k Esther i mladému Raphovi v tolika paralelních variacích už trochu začalo v některých scénách mírně nudit a celkově brzdit až doposud velmi dobře plynoucí tempo. Samotný závěr, zde tolik rozporuplně přijímán, mě však s nadhledem potěšil a dle mého názoru se povedl. [85%] (26.03.2022)

Extrémně chutný, sofistikovaný film srovnatelný se scenáristickými hříčkami Woody Allena nebo Charlieho Kaufmana. Jednotlivé úrovně a metaúrovně příběhu se vzájemně proplétají a ovlivňují, hrdinové se postupně začínají dusit v husté šťávě svých egoistických ambicí až nakonec dospějí do fáze, kdy jsou úplně všichni odhaleni jako krásně nechutní, poutavě trapní sobci. Poslední třetina sice trochu zbrzdila úspěšně rozjetou zápletku, ale elegantní konec to vše vrchovatě vynahradil. Mňam. (08.07.2013)

Povedené francouzské drama o učiteli francouzského jazyka, kterému se do jeho průměrného světa dostane kluk z evidentně rozvráceného rodinného prostředí, který umí zatraceně poutavě psát. A to i přesto, že mu je teprve 14 let. Jenže děj se pak začne rozvíjet jinak, než by běžný divák tušil a tak se na scéně začne dít řada zajímavých scén, se kterými divák třeba nebude vždy úplně souhlasit, ale i přesto ho udrží v zájmu až do samotného konce. V rámci klasického lidského příběhu a setkání dvou různých lidí tu pak vstupuje filmové finále, které je naopak nesmírně zajímavé, až snové. A osobně mě nad filmem donutilo v nadcházejících večerních chvil přemýšlet. A tak to mám rád. (25.01.2024)

Pokud pominu úlet Sitcom, tak jde jistojistě o nejzvláštnější Ozonův snímek. Rozehrál promyšlenou hru plnou manipulace, skrytých vášní, tužeb a do jisté míry i temnosti a zvrhlosti. A kupodivu jsou hlavními postavami muži, přestože se jádro příběhu opět točí kolem ženy-žen. Spojení Ozon-Luchini bych si v budoucnu klidně zopakoval. Pro všechny, kteří milují francouzský jazyk, jsou filmy s Luchiniho účastí neskonalým zážitkem. (08.04.2017)