Když Burian prášil

Pod taktovkou Martina Friče se při natáčení tohoto filmu sešlo hned několik hereckých hvězd zvučných jmen, kromě Krále komiků zde excelují Č. Šlégl, V. Trégl. J. Marvan aj., skvělý je Oldřich Nový. Výsledkem je vynikající vkusná komedie, které ani zub času nemůže ublížit. Též výborná je Zorka Janů jako Karla, dcera Vlasty Buriana - jeho otcovské: "Vyber si nějaký hezký klášter, dostaneš hábit a budeš se řeholit." (13.02.2012)

Tak asi takhle. Viděl jsem Buriana i v mnoha vtipnějších komediích. Průser to však není. Zasmál jsem se přesně 3x. Ano, počítal jsem to. Vlastně je to slušná sranda. Nutno vzít v potaz rok vzniku(1940). Každá postava ve filmu má svoji vlastní skříň kostlivců a celá sranda je zde postavena právě na záměně těchto skříní. Burian je zde tradičně burianovský a celá další herecká smetánka minulosti mu pěkně nahrává. Moc se mi líbil nebožtík dědeček, který shazoval talíře, když někdo lhal, ale stejně to nevidím na víc než na hodně pěkné 2*. P.S. Hrabě se jmenuje Kochanovský. Někdy je lepší věřit hereckému obsazení, které je v úvodu filmu. Wikipedii mnohdy zpracovávají volové a poté to mají další volové špatně opsáno. (22.06.2012)

Film akoby sa celú prvú polovicu skladal z dvoch filmov. Jeden burianovský, kde si hraje Burian sám pre seba so svojimi poľovníckymi historkami o jeleňovi a višni a svojráznymi hudobnými číslami a druhý film normálny s výbornými hercami a obstojným príbehom o komplikovaných rodinných vzťahoch. Našťastie sa to ku koncu spojí, trápne fóry sa vytratia a môžem to považovať za priemernú veselohru minulých čias. (14.05.2014)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

"Pane, jste vy vůbec svobodný?" "Já? No...samozřejmě, že...ano." Prásk! "Pane, vy jste ženat!" "Ehm...ano, a kdo vám to řekl?" "Ten talíř." Meganaivita našich starých filmů je v některých okamžicích skoro až neuvěřitelná, ale já jsem ten poslední komu by to vadilo a historky z lesa vyprávěné baronem Prášilem Burianem o tom, jak se nechal v lese sežret medveděm si poslechnu klidně znova. (21.04.2008)