Suspiria

Štýlový horror, ktorý aj po štyridsiatich rokoch dokáže zaujať a strhnúť divákovu pozornosť, prinútiť ho zbystriť všetky zmysly a úžasnou farebnou kompozíciou vizuálnej zložky a zimomriavkovou hudbou privodiť nemilosrdné mrazenie a sťahovanie žalúdka. Dôkaz, že v jednoduchosti je krása. Príbeh je niekedy na hranici monotónnosti, postavy nie sú bohvieako napísané, dialógy obyčajné, no napriek tomu je atmosféra pekelne strašidelná a neraz tak vrazí dýku do divákovej psychiky. 80%. (09.08.2014)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

Suzy Banyonová, mladá Američanka prichádza z New Yorku do nemeckej baletnej školy na okraji Mníchova. Skúsenosti, ktoré tu naberie však budú diametrálne odlišnejšie ako si myslela. Musím uznať, že hudba, hra s tieňom či farbami pri podaktorých scénach pôsobí naozaj zaujímavo, možno miestami až umelecky. Príbeh mysteriózny, o horor nejde ani omylom. Prvky tohto žánru, ako gore (ktoré je rovnako lacné, ako predvolebné sľuby), mimoriadne násilie či nebodaj lakačky, nájdete skôr v správach po 19:00. Prvá hodina úplný odvar destilovanej vodky z Nórska. Výkriky "Witcheees" síce zaujali, no že by ma tento snímok nejak vystrašil, to ani náhodou. Já neviem, nemal by byť divák pri tomto žánri emocionálne zasiahnutý? Alebo aspoň pohoršený? "Suspiria" nezvládol ani jedno, ani druhé. Ja som asi ozaj bez "citu". Taktiež nechápem, ako môže niekto udeliť 2 ★ a po opätovnom vzhliadnutí, rovných 5. Zaujímavé. O jednu, možno aj dve ★ mi to príde celkom prípustné, ale "Jackpot"??? V 70' rokoch možno tento snímok vyvolal nejaké pocity, ale teraz mi to príde ako pekne zabalená, no presto všetko lacná náhrada čokolády. Ja sa snáď nikdy nepoučím. Táto "Old School" škola je pre mňa ako streľba slepými. Z 10 snímkov zaujme jeden. A Talianskemu hororu som nikdy nedal vyššie hodnotenie ako 4★, čo by malo byť pre mňa jasným ukazovateľom. Ale viete čo? Nevzdávam to! Ešte Vás pár krát svojim komentom určite naseriem. Aj tak všetci preháňate :) - 50%. (25.09.2014)

Môj prvý Film legendárneho Daria Argenta, takže ho musím hodnotiť mimo kontext jeho tvorby. Argento umiestňuje dej do sexi farebného prostredia dievčenskej tanečnej školy, ktorá pripomína nacistické nevestince a jej vedenie nekompromisné bordelmamy. Witch-bitch? Pravda je však niekde úplne inde, takže sa môžeme tešiť na krvavé vraždy, atmosférické tajné chodby a vrieskajúce študentky. Ono to už pôsobí značne obstarožne, ale v tom je práve to retro kúzlo filmu, ktorý sa už nedá brať tak úplne vážne a nadhľad asi nebol, na rozdiel od viacerých starších hororov, Argentovým zámerom. Študentky sa chovajú pre zachovanie napätia občas dosť nelogicky. Mágia ovláda ľudstvo, dozvedáme sa z polopatickej Krierovej vysvetľujúcej vsuvky, čo môžeme vzhľadom na umiestnenie deja do Nemecka interpretovať na nacistické vymývanie mozgov. Moje hodnotenie je veľmi voľné, vyjadrovať pocity z takýchto bizarných záležitostí percentami je trochu mimo. (27.12.2012)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)