1942

Pod čínským válečným filmem z roku 2012 s číslem 1942 v názvu jsem si představoval věru cosi jiného než to čeho se mi dostalo. O to více to na mne dopadlo, o to drtivější měl film účinek. Vůbec jsem nic netušil o žádném hladomoru toho roku v Číně a nic mi ani neříká provincie Che-nan. Tuším, že v tom samém roce bylo velké sucho spojené s hladomorem na Ukrajině.. to je ale tak vše. Nebýt těch náletů bombardérů Betty a Zer na kolony uprchlíků a nebýt sem tam střih do nějakého toho města, film mohl být klidně ze středověku. Hladoví převážně rolníci se v dlouhých kolonách táhnou od čerta k ďáblu, ti bohatší s dvoukoláky a nějakým tím majetkem a potravinami, než je nakonec také odhodí a jdou jen o holi. Nemocní, staří a děti umírají jako první... Otrhaní hladoví lidé schopní za misku prosa čehokoliv se plouží od jednoho opevněného města stále ještě středověkými hradbami k druhému aby si vyslechli, že nebudou vpuštěni a mají táhnout dál. Cestou proudy uprchlíků potkávají jiné proudy z jiných míst, dozvídají se, že i tam a tam (často v místě kam měli namířeno) je situace stejná a tak se plouží dál a dál a celé rodiny při tomto ploužení postupně hynou, když už dojde i mletá kůra na polévku... A do toho všeho špatně organizovaná čínská armáda se svými vlastními potřebami zásob, protože Japonská vojska se od hranic valí Čínou jako buldozer... Někde se proudy uprchlíků a vojska na cestách mísí což zavdává důvody japonskému letectvu k náletům na kolony a k neskutečným masakrům, z jejichž téměř reálného ztvárnění vám bude opravdu zle... Neskutečný film. Čína to měla za druhé světové války opravdu těžké. Když si ty osudy jedné rodiny člověk převede na tu svojí, když si to představí...je mu zle. A tam zemřelo několik milionů lidí hlady. Jen tak na cestě nikam. Když jsem tak film zapnul s křupavými česnekovými bake rolls v mističce v domnění, že uvidím pořádnou porci válečné akce odněkud z Pacifiku, přešla mně na ně úplně chuť. Nekecám ! Velmi oceňuji, že ačkoliv je film doslova prošpikován smrtí, utrpením a umíráním, tvůrci se vyhnuli asijskému afektu a přehrávání a díky tomu je film neskutečně realistický. Tady nemohu jinak, dávám za 5 hvězd. * * * * * (25.03.2017)

Ono je to vcelku slušne natočené až na to, že ten príbeh sa akosi nijak neskončil a to je pre mňa dosť problém. Za 145 minút sa toho dalo stihnúť oveľa viac. Prostredie krásne (z tej biedy vám až zima bude) kamere nemám čo vytknúť, dialógy miestami trápne, ale na to som už pri činskych a japonskych filmoch zvyknutý. Škoda toho konca, mohlo to byť za 5* (31.05.2013)

,,POKUD JE MOŽNÉ VYBRAT SI, KDO BUDE HLADOVĚT... SMRT UPRCHLÍKŮ NÁM VÁLKU NEPROHRAJE. VOJÁCI UMÍRAJÍCÍ HLADEM UŽ OVŠEM ANO.“...... /// 1942. Sucho a hlad. A navíc ,,za dveřma“ ty kurvy šikmooký – Japonci. Film mapuje cca 106 dní pochodu na příkladu několika vybranejch jedinců, přibližuje politický pozadí (zákulisní machinace) války a surově říká, jak umně čínská vláda ,,přehrála“ svůj problém na Japonce, kterej oni s radostí ,,řešili“. Není opomenut (pro vládu) potížistickej novinář Theodore Harold White (sympatickej Brody) ani role církve (aby si mohl štěknout i Robbins). Hodnověrnej historickej (velko)film o další události Druhý světový, kterou si z dějepisu nepamatuju. Pravda je, že člověk nemá většinu času pocit, že sleduje něco převelice vyjímečnýho. ,,Jen“ dramatický osudy (vo tom kurva žádná), do kterých se promítlo spojení hladomoru, války a politiků, pro který člověk neznamená nic. 3* se mi zdaj strašně nespravedlivý. Nejen kvůli příběhu, ale i provedení. A když dostanou víc prostoru i Japonci – prase aby se v těch žlutejch povahách vyznalo…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal Liu Zhenyun číst nebudu. 2.) Zjistím, kolik asi tak statisticky umře Číňanů, když jich je 30 mega hladovejch. 3.) Thx za titule ,,trasprd“ a ,,moi.caterine“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (18.04.2013)

Druhá Čínsko – Japonská vojna trvala od roku 1937 až do 1945. Čína viedla obrannú vojnu až do 12.12.1941 kedy vyhlásila vojnu Japonsku a jeho spojencom. Tým sa ocitla po boku svojich spojencov USA, Veľkej Británie a Sovietskeho zväzu a tak sa táto miestna vojna stala svetovou. V Čine je 23 provincii a provincia Che–nan je najväčšou, leží v okolí Žltej rieky a vo vojnových rokoch 1938 až 1945 bola obsadená a pod správou Japoncov. Film mapuje 3 katastrofy v tejto provincii, obdobie sucha, nálet kobyliek a Japonskú agresiu. Hovorí príbeh 30 miliónov ľudí, ktorí za jedlom prešli 1012 km za 106 dní počas ktorého zahynulo viac ako 3 milióny ľudí. Dej filmu sa prelína 3 pásmami. Útek civilistov za potravou, akým spôsobom sa zachovala vláda Chiang Kai – sheka a úloha korenšpodenta časopisu Time pri záchranných operáciách v prospech hladujúcich. V skutočnosti film poukazuje, ako sa ľudia správali v priebehu utrpenia a hladu. Čo všetko sa dá ponúknuť za jedlo, dokonca aj osobná sloboda ale aj tradičná čínska rodinná etika. Je to zároveň aj skutočnou udalosťou o vládnej korupcii, byrokracii s úžasným spôsobom vyrozprávanou históriou. Ide o výborný film, ktorý nás núti premýšľať o tom, čo je najdôležitejšie v živote ľudí keď čelia katastrofám. A nemusí to byť len vojna. (06.04.2016)

Zajímavý čínský velkotonážní film, ve kterým je použito mraky komparzistů... To oceňuji. Co už je krapet horší, tak bojový scény, především nálety - tam je hodně cejtit a vidět, že je to na počítači. 2 Světová byla krutá na všech kontinentech, ale nevím, esi si umím představit něco horšího, než vidět umírat vlastní děti hladem a vláda na tebe píchá, rači zásobuje armádu. Krutej příběh, kterej se stal, ale mně nikterak nezasáhnul... (02.04.2021)