Saulův syn

Chtě nechtě když už na tenhle film některé komentáře odkazovali u filmu The Zone of Interest(2023) musím tyhle filmy srovnávat. U mě vítězí The Zone of Interest. Zde jsou sice zvěrstva nacizmu vidět detailněji(v The Zone of Interest téměř vůbec) ale i přesto se dá říct, že The Zone of Interest na mě zapůsobil daleko víc. Rozhodně netvrdím, že tenhle film je pěkným pokoukáním. Zajatci(vězni) si museli zajisté procházet peklem. Film sleduje příslušníky Sonderkommanda. Zejména pak jak už napovídá název filmu se zaměřuje na Saula. A v tom je problém filmu(alespoň u mě). Protože hlavní kostra příběhu kdy Saul hledá většinu filmu rabína aby mohl řádně pochovat svýho nevlastního syna mě až tak moc nebrala. Rozhodně bych víc ocenil kdyby se snímek víc zaměřil na samotné dění ve vyhlazovacím táboře. I proto volím „jen" 3hvězdičkový hodnocení. V tomhle případě mi přišla i ta stopáž zbytečně přepálená. (23.02.2024)

Chytré spojenie kvázi POV snímania, ktoré dokumentaristicky vťahuje do deja, a hororového prostredia real-life pekla, ktoré snád nikto až tak zblízka prežiť nechce. Žiadne iné slovo než "peklo" nie je výstižnejšie pre nočné scény pri jamách. Na režijný debut z Maďarska úctyhodné. Ak ste nevideli Šedú zónu a nepoznáte výraz "Sonderkommando", tento film vás zabije. (14.10.2015)

Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film. (13.09.2016)

Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~ (17.05.2016)

„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“ /// Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.04.2016)