Temnota

Tak tohle je bomba a Argentovo majstrštik, který výtečně funguje jako detektivka i jako audiovizuální dílo. Hledání vraha jako takové možná není úplně inovativní, ale je dobře napsané a má relativně zajímavou zápletku, to co ale vynáší Tenebre na opravdový vrchol je kamera, hudba a výtvarno všeobecně - kontrast rudé a bílé, širokoúhlé kamerové nájezdy (co klidně minutu nemají střih a přitom nahlíží zkrze okna do několika pater) a to všechno doplňuje skvělej soundtrack (A hele, zase ho spáchal goblin). Snad jen někteří herci jsou příliš toporní a přítomný policejní detektiv je příliš blbovitý skautík, ale to se dá s klidem přežít. (07.05.2017)

Citát z najnovšej knihy amerického spisovateľa Petra Neala: "Ten impulz sa stal neodolateľným. Bola len jediná odpoveď na zúrivosť, ktorá ho mučila. A tak spáchal svoju prvú vraždu. Porušil to najprísnejšie tabu a nemal pri tom pocit viny, výčitiek, ani strachu, ale slobody. Každé poníženie, ktoré mu stálo v ceste mohlo byť odhodené stranou týmto jednoduchým aktom ničenia - vraždou." No a najlepšie keď je spáchaná ostrou britvou, nožom s dlhou čepeľou alebo poriadnou sekerou, tak ako v tomto giallo snímku od talianskeho režiséra Dario Argenta. **** (17.01.2015)

Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ (08.08.2019)

Tak mám za sebou (mnou)dlouho odkládaný giallo kousek od Argenta. Film má celkem svižný tempo, dobrou atmosféru, skvěle se hodící hudbu, dost vražd a i nějaký to gore. Taky ale obsahuje pár nelogičností (respektive nelogický chování postav). Ve finále sice graduje napětí i atmosféra, ale smrt vraha mi přišla spíš úsměvná. Škoda. I tak se ale jedná o hodně solidní giallo zářez. (30.05.2020)

S Tenebre jsem do dnešních dnů pořád váhal, to asi nejspíš těmi ne zrovna nadšenými ohlasy. Očekával jsem nejspíš pomalou detektivku ve stylu Ptáka s křišťálovým peřím. Bože, jak já se mýlil! Tohle je Argentovo mistrovské giallo, které mě vzalo dokonce víc, než tolik opěvovaný Deep Red. Mordů je na giallo až překvapivě hodně, jsou brutální (sekera rulezzz) a gradující finále se mění v pořádný masakr, kde se prolije to správné množství životodárné tekutiny. Herecké obsazení je nadstandardní a skvělá Daria Nicolodi mě opět přesvědčila, že její křik nemá obdoby. Občas najdeme i malinko akčnější scénu (pěkně nasranej dobrman), režisérovo klasické vychytávky (stříkající krev z odseknuté ruky) a ta grandiózní hudba má pro mě schopnosti návykovější, než některé kousky od Morriconeho. Tenebre je prostě super a jedno z nejlepších giall, s kterými jsem měl tu čest. (25.03.2011)