Hotel Modrá hvězda

Romantická komedie, nenáročná, jednoduchá a naivní. Standartní pohádka o tom, jak chudá holka ke štěstí přišla. Gollové to ve filmu opravdu sluší. Nový a ostatní odvádí standartní výkony, jen postrádám nějaký výraznější nápad, nosnou linku, něco, co by ten film opravdu spojovalo dohromady. Je to taková lehká blbinka na nedělní odpoledne. Čekal jsem víc. (06.03.2011)

Miluji, Nataška předvádí tak skvělou a nebojácnou a emancipovanou ženskou (aniž by to v té době bylo zvykem). Její původní oblečení s tím kohoutím pérem a levnou vypelichanou kožešinou mne vždycky dojme, stejně jako proměna z myšky v motýla, když si navlékne nadýchané šaty. Nový nepotřebuje komentář a roztomilý je Ladislav Pešek. Mám ráda prostředí – filmové – barů a orchestr R.A.Dvorského. jediným kazem filmu je Inka Zemánková se Slunečnicí, ale kvůli tomu * nevezmu. (21.05.2008)

,,Příjemná hudba... stará. Snad proto!" Existují filmy, jejichž vznik se datuje víc než sedm desítek let nazpátek, nesou mnohdy nekvalitní černobílý obraz, zastaralý zvuk a jiné technické nedostatky, jejich příběhy jsou často naivní, idylické závěry silně odtržené od reality a herecké výkony nejednou zapůsobí "divadelně". Přesto nesou v sobě jisté neopakovatelné kouzlo, kterému nelze odolat. Přesto (nebo snad právě proto?) se pamětnícké filmy natočené v dobách před válkou (či během ní a těsně po ní) stávají dodnes oblíbeným televizním programem diváků takřka všech generací. Hotel Modrá hvězda patří k mým oblíbeným kouskům tohoto druhu. Příběh založený na zmatcích způsobených dvěma různými hotely (jednoho luxusního moderního a druhého zanedbaného) nesoucími stejné jméno dokáže stále přinést po celou dobu nesmírně zábavnou podívanou, zvláště pohybuje-li v centru veškerého dění krásně rozervná Nataša Gollová se svým živelným temperamentem a mužskou část obsazení pak vedle úlisného gentlemana Oldřicha Nového doplní skvělé trio Pešek-Pivec-Novotný. Tak to je prostě šlágr, který chytí! "Je to chyták!" Šlágr (tedy hudební) zde jeden taky zazní a slavnou píseň Inky Zemánkové "Slunečnice" už si navždy budu pojit s tímto filmem, jemuž pro tu jedinečnou nostalgickou atmosféru odpouštím i dost uspěchaný svatební závěr. A Lišáci jsou pašáci! :) 90% (11.08.2020)

Ďalší pekný, málo známy komediálny počin, ale za Kristiánom mierne zaostáva. Prvá polovica skvelá, samé nečakané obraty, ale v druhej je to trochu zabité groteskovým vyznením, samoúčelnými pádmi na ľade a slabým vývojom príbehu. –––– Co jste to provedl? – To já ne, to tatínek. –––– Zuzanko, nedovolím Vám zešedivět beze mě. (05.07.2013)

Zdánlivě barvotiskový příběh byl režií i s očividnou chutí hrajícími herci rozehrán do bravurní veselohry, která sice nedosahuje kvalit KRISTIÁNA, ale ani za nimi příliš nezaostává. Ponuré prostředí chátrajícího hotelu se tak mění v takřka shakespearovské jeviště a nenudí ani salonní paralela skvěle zastávaná především nedoceňovanou Adinou Mandlovou. I trio Novotný-Pešek-Pivec, trio rázných, rozverných i dynamických mladíků, svou profesí se stále vracejících do neuspořádaných hospodářských a sociálních poměrů třicátých let, rázně tvrdí muziku. Přímo logem filmu je SLUNEČNICE Inky Zemánkové a ji doprovázejícího souboru Jaroslava Maliny, jednoho z nejproslulejších kapelníků a hitmakerů své doby. Rozvernost této veselohry nevychladla ani po desetiletích. Nevychládá ani divák všech generací, který ji zhlíží či již zhlédl. (20.10.2007)