Tengo ganas de ti

Až příliš dokonalý hošan (vlhký sen dívčin a nejednoho homosexuála) se vrací do své rodné Barcelony, kde platil za velkého kápa jedné bandy a za životní lásku Maríi Valverde. Teď je zpět, starší a snad i moudřejší, začne nový vztah s dívkou, která si dělá, co chce a nikomu své kroky nevysvětluje, jenže minulost (Valverde) se záhy začne ozývat. První kus téhle španělské limonády pro mladé jsem neviděl. I tak je mi jasné, že divačky piští, ostatní si užijí formálně solidní kus s překvapivě dobrou kamerou nebo střihem. Obě skupiny však musí vidět, že jde „jen“ o přehnané vášně, velká gesta a urputnou snahu vecpat do dvou hodin všechny strasti a slasti světa. Prostě emoce napěchované za každou cenu, až jim divák horko těžko věří a chápe je. Ale dívá se na to zatraceně dobře. (14.01.2015)

První film měl kouzlo, který druhý již nemá. I zde platí syndrom letního tábora. Člověk ho zažije a říká si: “To bylo to nejlepší v mém životě.” Přijde za rok, čeká, že to bude lepší a ono je to jiné. Přestože je Clara Lago kočka, je paradoxem, že se mu Maria Valverde v prvním filmu líbila víc. Přes veškerou odlišnost však oba filmy tvoří kompaktní celek, kterému dávám 4*. (20.05.2019)

Pozitívnejšie než jednotka, a to len preto, že psychotické prejavy boli v miernejšej povahe a popolnice ostali na svojom mieste, sem tam len nejaký nábytok náš hrdina presunul. Každopádne stále mu ostala tá herecká poloha besného párnokopytníka, kde vysunutím krku a navretím žili na spánkoch chce tak strašne ukázať svoj hnev, že kardiológovia už určite chystali bypasy. Inak je láskyplný kruh súčasnej doby uzavretý tým, že dievčatá túžia prísť o panenstvo pod vplyvom drog s neznámymi nositeľmi semena niekde na hajzloch diskotéky, proste čistá amorovská romanca. (16.01.2024)

Babi, Babi, kam jsi se mně poděla? Bylo Tě tam jen kousíček, ale i ty jsem si s Tebou vychutnala. Maria tam opravdu byla jen pár momentů a docela mě to mrzí, protože na mě v s Hachem po té emotivní stránce zapůsobila přece jen víc. Tady jí nahradila nezkrotná, divoká, ale pro Hecheho uhrančivá Gin. Mohla jsem si opět užít spousty barviček, několik střídajících se chviliček smutku, smíchu, lásečkování na neobvyklých místech (ale bez té "ach" jiskry), bezvadné muziky, aby se to vše na konci slilo v jediné možné vyústění. (22.06.2015)

Poznání je docela zajímavá věc. Začíná to tím, že si myslíte, že víte. Pak zjistíte, že nevíte. Potom většinou následuje panika, ponocování, pilulka, panák, pomočování, peristaltika střevní u slabších jedinců zrychluje či vypovídá služby zcela. A teprve potom, fakt až potom, si řeknete: „Vím, že nevím nic.“ V tu chvíli jste na to kápli. Prozřeli jste. Od tohoto okamžiku se začnete (možná) chovat trochu normálněji (netýká se všech) a s ohledem na hlavní postavy snímku doplním slůvkem „dospěleji“ (opět platí: ne všichni) . (23.06.2014)