Lásky čas

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

A co na tom, že je to prosté jak bulharská striptérka, mně se to líbilo. Mohl bych tu psát moudra o tom, že jedinečnost okamžiku je právě v jeho neopakovatelnosti, ale proč, to si každej snad v hlavě srovná sám, že vzpomínky mu nikdo nevezme, až na toho zlýho Němce Alzheimera. Tak ať je na co vzpomínat. (29.12.2015)

Patřím mezi obyčejné nesmělé chlapy, o které by Kate Moss ani neotřela nárazník svého Rolls Royce, ale já bych této kokainové nádheře taky nepůjčil svou koloběžku ze slevové akce, takže jsme si kvit. Ovšem s Richardem Curtisem je to jiné. On mi sliboval množství pozitivní energie, touhu žít i připitomělý úsměv a já to nedostal. Dle zdejších komentářů patřím spíše mezi výjimky a tak odcházím do nejbližší skříně, zatínám pěsti a pokusím se vrátit o dvě hodiny v čase zpět, abych ten Lásky čas měl šanci vidět ještě jednou poprvé a tentokrát si ho užít v lepším rozpoložení. (29.01.2014)

Kdyby se to celé neslo v duchu romantické sci-fi komedie, v níž by se hlavní hrdina stále dokola vracel časem, "aby ji dostal" - jak to vypadá v první půhodině, bavilo by mě About Time asi mnohem víc. Takhle je to tak trochu monotónní a extrémně bezkonfliktní pohádka, která se nesnaží o nic víc než být příjemná. Můj šálek čaje to tedy není, ale jisté feel-good kouzlo Curtisově novince upřít nemůžu. (05.01.2014)

Všímal jsem si harmonie, kterou se Richard Curtis pokoušel přenést na diváka v podobě milé a příjemné romantiky plné odlehčeného britského humoru. Britský humor mi ale nikdy neseděl, milá romantika se už v úvodních minutách mění na příliš přeslazenou blbůstku a tvůrcům něco jako smysl nad časovými smyčkami a přiměřená stopáž asi také nic neříká. Jediné co je v tomto filmu hodné zmínky je ústřední sympatický pár (veskrze Rachel McAdams mi udělala radost, od nynějška je ofina neskutečně sexy :-)) a Bill Nighy, jehož poťouchlý otec je boží! Nighyho nemám příliš v lásce, ale tentokrát jsem si tohoto chlapíka skutečně užil. Milé plus. 4/10 Edit (10.8.2018) Beru zpět, je to perfektní romance :-) 8/10 (08.11.2013)