Ona

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" (22.05.2023)

Páni :D kde začít... No tak asi se sluší říct, že jsem uchvácen tou režií. V minulosti jsem se hodněkrát zaměřoval na nějakou doslovnost ve filmech a tady je snad nejlepší příklad toho jak by to mělo vypadat. Nějaké climaxy a překážky tady nejsou naznačené ani žádným dialogem, ani žádnou výraznou změnou tempa, ale jen a pouze pocitem. Díváte se na to a najednou si řeknete, teď se něco změnilo, něco není v pořádku. Možná tohle z ní jako prkotina, ale já jsem byl z tohohle vystříkanej možná úplně nejvíc. Celé je to melancholická procházka a možná bych to i zařadil do feel good žánru, ale nechápu jak moc empatický musíte být k tomu abyste napsali takhle citlivej scénář. A teď k těm jasnějším věcem. Herecké výkony naprosto over the top. Scarlett Johansson udělala asi ten nejlepší dabing a i bez tváře ji věříte naprosto všechno a prodává si jednu scénu za druhou. Joaquin Phoenix je chameleon to už víme, tady se jen podepisuju, ten chlápek je genius. Další věc, color grading si tady zaslouží snad půl hodinovou esej o akcentech a psychologii barev, opět jen podepisuju onanující názory. Potom se tady můžeme bavit o filozofii a o tom, že snímek možná víc než o vztahu vypráví o přijmutí samoty a nějakého vyrovnání sama se sebou... A celkově nevím co říct jakákoli další slova by byla zbytečná. Kupte si ten film, podívejte se na něj a bavte se. Myslím si že za posledních pár let tady nebyla žádná romanťárna podobného přesahu (23.11.2020)

Duševní dvojče Lost in Translation, v němž se místo Tokia míhá Los Angeles budoucnosti, o níž psal kdysi dávno Marshall McLuhan. Snad jen Sofie Coppola umí o lásce, odcizenosti a postmoderní džungli vyprávět tak poutavě, jako její bývalý partner Spike Jonze. Jeden nepovedený vztah =) dva nedostižné filmy. (14.04.2014)

Bože ten "Ahoj, jsem Helmut, opravář komínů" knír, a ty všudypřítomné kalhoty... hipsteři ovládli svět?!?! Vždyť 24/7 onlinovost je "sou mejnstrým":P Tak těmito neartikulovanými skřeky bychom měli vyčerpaná všechna negativa:) No vlastně by tu bylo ještě jedno, které je hypotetické, předpojaté a nepodložené, protože pokud se nepletu, tak český dabing ještě ani nevznikl, ale tohle podle mě nemůže mimo původní znění fungovat. Leda by se Táňa Vilhelmová "fakt hodně moc hecnula" a povedlo se jí replikovat dokonalé hlasové herectví chrapláku Scarlett Johansson. Spike Jonze natočil - lépe řečeno z myšlenky až do posledního střihu vymazlil - zcela unikátní vztahovou one-man show, která toho tolik říká o tolika věcech... a navíc konstruuje tolik zajímavých otázek pro budoucnost, a řeší je tak, že to možná působí trochu utopicky, ale je to jedno ze zcela přípustných řešení (zvlášť pokud svět ovládnou hipsteři:)). Tohle není místo pro rozebírání toho, co to komu z nás říká a jak to vnímáme... tohle je naopak místo, kde bychom si měli říct, že Her je potřeba vidět. A pak si o tom online pokecat se svými "friends":P Nebyl to Jason Reitman se svým Up In The Air, ale Spike Jonze s Her, kdo svým filmem dokonale přitiskl prst na tep doby, a možná že nejen té dnešní. 90% PS: Takhle se mají designovat výtahy. PS2: Update k dabingu - smekám před Marikou Procházkovou, která se kvalitě originálu přiblížila velmi blízko. I bez "chrapláku". (13.04.2014)

Co mě na celém filmu dostalo ze všeho nejvíc byla neskutečně podmanivá hudba, kdy v celém filmu člověk vnímá hlavně ji, pak velmi krásný a v detailu bezchybný hlasový projev Scarlett alias OS a k zulíbání úžasného Joaquina ... ale bez knírku, mrzí mě to, ale pokud líbat tak knír pryč. Ze začátku jsem se pochichotávala, protože to se fakt jinak nedalo a pak už jsem se jen nechala unášet. Doba budoucí, ne zcela vzdálená, nám dává fantastické komunikační možnosti. Z toho vyplývá, že i takový virtuální sex skrze hlasový čet může být sice vzrušující, ale jeden z toho může být i hodně překvapen. Velmi příjemný snímek, milý ... kdy si člověk uvědomí jak moc je sám a jak moc chce k někomu patřit, někoho objímat, nehádat se, nic neřešit a moci říkat miluji Tě ... najednou se ale spustí aktualizace a máte pocit, že zešílíte. Doporučuji (11.02.2014)