Budoucnost nejistá

Tak toto naozaj NIE! Skutočne bezduchá zlátanina, ktorá sa pokúša pôsobiť ako vysoko emocionálny príbeh dievčaťa, ktoré našla zmysel života v tom, že ešte žije (no to je ale objav, čo?). Na tomto filme ma ale dokopy nezaujalo nič, možno zopár pekných záberov na prírodu a okolité scenérie, ale tie boli len kulisami k celému úbohému príbehu. U mňa osobne to nevyvolalo žiadnu veľkú emóciu, a to patrím medzi tých, cez ktorých počas filmov prechádzajú zimomriavky a na krajoch očí sa raz za čas zrodia aj nejaké slzy. No pri tomto, ani náhodou... Jediné čo je na tomto na zaplakanie je asi celková bezútešnosť takéhoto "diela". Naozaj, totálne mimo... (28.03.2014)

Jeden z tych horsich nasledovnikov Tvajlajtu. Akurat je sa to tentoraz obide bez nadprirodzenych prvkov a odohrava sa to v spinavom prostredi. Zapletka je idiotska ako to je v tomto podzanri zvykom, ale tentokrat su neznesitelne aj postavy. Vlastne to byva tiez zvykom, ale tentokrat som vdaka nadhernej Saoirse Ronan dufal, ze to tak nedopadne. Po mizernom The Host som jej znova naletel. A asi este niekokokrat naletim, dokial mi jej vzhlad bude dostatocnou odmenou, aby som vytrpel tieto imbecilne chujoviny. (11.11.2014)

[K postavě Daisy s tváří Saoirse Ronan:] Are you a vampire? Do Nejisté budoucnosti jsem nahlédl s ostychem ohledně toho, zda nejsem na filmy pro mládež přeci už trochu starý. Nejsem, byla to bomba :-). Možná je chyba i po mnohých zlých zkušenostech od žánru zparchantělého produkty typu Twilight očekávat jen to nejhorší. Ostatně, už se našel námět, z něhož by dobré psaní a skvělá režie nedokázaly vykřesat skvělý film? Jistě, jde tady i o lásku. Elegantní formě a neotřelému přístupu (události jsou nahlíženy výhradně optikou aktérů) stejně jako mládí samému se dá ale odpustit i to. Film startuje v duchu euforického klipu s momentkami z rustikálního prostředí rodiny a la Weasleyovi v Doupěti. Soundtrack Jona Hopkinse a písničkami kádrů jako Nick Drake či Amanda Palmer svědčí o skvělém vkusu i smyslu pro atmosféru. Na stěně schází jen hodiny s ručičkami ukazujícími, zda jsou všichni v pořádku. V událostech následujícím po idylickém úvodu by se totiž skvěle hodily. Podobně jako ve filmech Dannyho Boylea příběh nabírá směr, které se na začátku dal jen tušit. Obrat v duchu děti vs totalita je velmi silný a realistický, ne nepodobný nedoceněným snímkům jako Children Of Men, jimž Budoucnost dluží. A ovšem Saoirse Ronan je skvělá a krásná. Keep eye on great but humble talent of Kevin MacDonald! (06.07.2017)

Začíná to jako Twilight, ale pak najednou vybuchne atomovka v Londýně a následně je tady něco mezi love story a válečným filmem, jenže to má ten zásadní problém, a to že postavy vůbec neznáte, a ani je moc nemáte rádi, a už vůbec jim nerozumíte, proč zrovna dělají to nebo tohle. Škoda tý povrchnosti, a příště kdyžtak víc tý třetí světový, díky. (26.09.2013)

Ti, co vydrží prvních neskutečně otravných patnáct minut budou poměrně příjemně překvapeni, protože s přibývající stopáží je How I Live Now zajímavější a zábavnější. Jen škoda, že Kevin Macdonald nedotáhl do konce některé načrtnuté myšlenky a nechal si tak to nejzajímavější protéct mezi prsty ve jménu lásky dvou teenagerů. Mnohem víc, než samotný film, tak ve výsledku stojí za pozornost vynikající soundtrack od Jona Hopkinse. Jednoznačně nejslabší coming-of-age film v letošním roce. (21.12.2013)