Jodorowsky's Dune

Skvělý dokument. Až jsem si opravdu přál, aby ten film opravdu vznikl, jelikož by to opravdu bylo něco, co by opravdu poznamenalo vývoj kinematografiie. Tu knihu náčrtů a storyboardů bych velmi rád prolistoval, nebo jak říká samotný Alejandro na konci: Could be fantastic, no? Ať to někdo veme a udělá z toho scénáře a návrhů alespoň CGI animák. (26.04.2014)

Dokument je díky Jodorowskemu opravdu zábavný a o jeho verzi Duny se samozřejmě krásně sní. Ale ať si nikdo nedělá iluze, že by ten film byl prost všech neduhů ostatních Jodowých filmů (kolísavé, nebo očas spíš žádné tempo, dost dřevěná práce s rakursy a pohyby kamery, excesívní přepálenost herců atd.). Jodorowsky je vizionář, básník, mystik, šarlatán, trochu hysterka (ovšem s nádhernou vše prostupující energii, která člověka nakopně) ale není to v pravém smyslu filmař. Dotažený a vyvážený tvar díla je to poslední co ho zajímá. Duna klidně mohla skončit jako béčko-déčkový propadák (ještě horší než ta Lynchova) a všichni by se jí jen smáli (ostatně ten akcent na spirituální rovinu by jistě mnoho lidí iritoval). Ale takhle? Takhle je to vlastně lepší. Stačí jen snít. (26.06.2014)

Na jedný straně - AJ je tvůrce, na jehož filmy se nedá koukat, takže se ani nedivim, že se mu těch 15 milionů co potřeboval zdráhal někdo poskytnout, přeci jen, to co natočil předtim byly totální magořiny, tak jak moch čekat, že mu někdo v Hollywoodu jen tak vysolí 15 melounů? Na druhý straně, se předtím i od tý doby natočilo takovejch blbostí, za který se vyhodilo tolik peněz, že nechápu, že s tím dělali takový cavyky a někdo mu ty prachy prostě nehodil do klína, nějakej náhodnej milionář, jenže náhodní milionáři nejsou zrovna zapálený do umění, že? Mě osobně je fuk, že to Jodorowsky nenatočil a rozhodně tady nebudu jako ovce opakovat po ostatních, že to je "nejlepší film, který nebyl natočen". To se nedozvíme, ale soudě podle toho, co natočil předtím než se na Dunu chystal, se mi nechce věřit, že by jeho Duna byla něco úžasnýho, pravděpodobně by to byl stejnej paskvil jako Krtek nebo Svatá hora, které ale někdo zbožňuje. Já ne. Možná, že by jeho Duna byla jiná, ale to jsou jen spekulace, proto vznikl tendle dokument, aby se spekulovalo o "nejlepšim filmu, kerej nikdo nenatočil". Ale proč jsou jeho ostatní filmy tak děsně nudný? A potom mám věřit, že Duna by byla úžasná? Možná jo, možná ne. (18.02.2019)

Raping Frank Herbert with love. Vzácně vyrovnaný dokument, který můžete dle osobní náklonnosti k neortodoxním chilským surrealistům sledovat jako: a) zábavný doklad toho, že Jodorowsky je šílenec a megaloman (nikdo jiný by do jednoho filmu neangažoval takové egocentriky jako Welles, Dalí a Jagger v domnění, že se projekt nerozsype před první klapkou); b) smutný doklad toho, že skuteční vizionáři budou v lepším případě doceněni až s mnohaletým zpožděním. Obě roviny se nevylučují, jedna není upřednostňována na úkor druhé a paralelně se díky tomu dozvídáme nejen to, jak mohl vypadat Jodorowského čtvrtý celovečerní film, ale také, kdo vlastně Alejandro Jodorowsky je. Zábavnou složku programu obstarává především on sám, dopouštěje se na angličtině téhož, čeho se chtěl dopustit na Duně (kterou, zřejmě jako vícero zúčastněných, prý ani nečetl). Pavich ponechává Jodorowského výroky v plném znění, jeho sebeexcesivnější myšlenkové výrony necenzuruje, nesnaží se ho prezentovat jako prozřetelného génia, který vždy přesně ví, co dělá a říká. Absurdní rozměr příhod, připomínajících fóry, kterými se navzájem udržovali ve střehu surrealisté (vícekrát jsem si vzpomněl na Buñuelovu autobiografii Do posledního dechu), nenápadně podporuje doprovodný obrazový materiál. Anabáze s přemlouváním Dalího, jež údajně probíhalo postupně v Los Angeles, Paříži a Barceloně, je pro naše docenění Jodorowského abnormálního odhodlání ilustrována záběry ze zmiňovaných měst – a minimálně v případě LA si přitom tvůrci dali tu práci, že navštívili stejný podnik, v jakém měl proběhnout rozhovor obou surrealistických šprýmařů. Rekonstrukce toho, jak Jodorowského Duna mohla vypadat, se oproti tomu nese v naprosto seriózním duchu, čemuž výrazně napomáhá podmanivý hudební podkres, oživující Moebiusovy storyboardy. Opravdu působivé. V závěru, kdy je doloženo, jak odvržený projekt přeci jen různými bočními cestami pronikl do Hollywoodu, dokonce dojemné. Povinnost pro všechny milovníky filmů, kteří chtějí zakusit intenzivní pocit, že z první ruky poznávají dílo, které nikdy nevzniklo… a (právě) díky tomu se z něj mohla stát legenda. 90% (25.06.2014)

Překvapivě víc zábavné než informativní, ponejvíce zásluhou rozpustilého a dobře naloženého Joda trousícího moudra jak z čínského koláčku štěstí (!) permanentně nadšeného a snílkovsky umanutého ..to, že se z projektu filmového stal nakonec projekt comicsový dává dokumentu další -mě blízký rozměr- a fakt, že tím comicsem byl Incal na pozitivních pocitech nic nemění :) (20.07.2014)