Hořící keř

Dva nejtěžší úkoly, tedy vyhnout se bezmyšlenkovité obžalobě a nespadnout do Hledání ztraceného času, vyšly na jedničku. Od poznávání jednotlivých charakterů jsem se přes snahu o alespoň částečné porozumění těm zápornějším z nich dostal až k momentu, kdy jsem visel na každém slově či gestu Pauhofové i Pokorné a jen si přál, aby tenhle příběh mohl mít jiný konec, než jaký mu dějiny určily. Jen mě mrzí, kolik motivů si na svá bedra bere ve studentské linii Vojta Kotek. Je jich totiž až příliš a co hůř - nedokáže jediný z nich uhrát se ctí. (27.03.2016)

S tímhle komentářem jsem čekal dlouho, předlouho, abych byl prost zbytečných emocí. Leč nakonec to asi nebylo moudré rozhodnutí, protože s emocemi se vytratila i chuť to vůbec napsat. Ale i flanker.27 splácí svoje dluhy, a tak je třeba se překonat. Nejdříve k činu samotnému. Nevidím rozdíl mezi Palachem, jeho polským předchůdcem a jeho následovníky, a mezi "elitním sebevražedným komandem Judejské lidové fronty". "You silly sods". Jestli to někdo považuje za neuctivé, pak má zcela pravdu, já osobně na těchto činech nic úctyhodného nevidím. Považuji je za asi tak smysluplné, jako kdyby se židé ve varšavském ghettu namísto povstání demonstrativně sami zplynovali. Je rozdíl mezi tím život riskovat a nasadit a mezi tím ho nesmyslně ztratit. Proč to rozebírám? Protože to je pro mě jako dělat mučednickou auru kolem nositele Darwinovy ceny. A tím myslím rovněž celý mediální obraz z obou stran. Dobové komunistické propagandy i polistopadové adorace a v některých případech i tvorby hloupých paralel s uplakanými křesťanskými mučedníky nebo dokonce dodávání smyslu v tom, že "už za dvacet let" se právě díky tomuto činu komunismus zhroutil. Tu stálou potřebu hledání (tvorby) ikon, nejlépe mrtvých nebo velmi vzdálených, "nepostižitelných", které známe vesměs nějak zprostředkovaně, já nesdílím. To jsou důvody, proč se hned v základu rozcházím z filmem v úhlu pohledu na věci vezdejší. A říkám to s plným vědomím toho, že maminka coby 18letá holka v tom pohřebním průvodu šla a vnímala a navzdory těžkému vystřízlivění po roce 1989 tuto událost stále vnímá jinak než já. Film je odveden po řemeslné stránce profesionálně, z hlediska děje však unyle a navzdory potenciálně dramatickým situacím zdlouhavě a nudně (což říkám jako člověk, který v takovém Stalkerovi cítí drama v každém pohybu). A co horšího, je na něm příliš vidět pohled doby 50 let po události namísto zachycení doby samotné, takže víme, koho a jak uvést do scény a koho ani jednou nezmínit (Dubček). A čtyřicítku Burešovou hraje ani ne třicetiletá Pauhofová, v tom cítím taky kus manipulace (s hezkou holkou se lépe ztotožňuje). Komentáře, které se mi líbily: NinonL, RadushM, Kosir. (31.03.2016)

5 mesiacov pred okupáciou Ruských vojsk na území ČSSR, študent filozofickej fakulty Ján Palach urobil niečo čo otriaslo celou zemou. Polial sa benzínom a zapálil na protest proti komunistickému režimu. Bol prvou a zároveň jedinou živou pochodňou, ktorá dala jasne najavo čo si o režime z neďalekého východu myslí. 4 dni po jeho smrti v novinách vychádza článok s vyjadrením poslanca Viléma Nového, ktorý jeho skutok označil ako krok chorej osoby, ktorá bola oklamaná svojimi prívržencami. Klamstvá ohľadom studeného ohňa pobúrili matku zosnulého natoľko, že sa rozhodne konať. Za pomoci advokátky Burešovej žaluje Nového o ochranu osobnosti. Nežil som v tej dobe. Nie je mi príslušné hodnotiť ako sa v tom čase ľudom žilo. Od rodičov, starých rodičov so počul rôzne názory. Na vtedajší režim sa prevažne sťažovala len cirkev, inteligencia či herci. Nie, nespochybňujem krutosť tej doby. Je zrejmá. Myslím si však, že najväčšie zverstvá nás ešte len čakajú. Radšej odstáť rad na mandarínky, ako nemať čo do úst. Film je skvostom českej tvorby a úplne si získal môj rešpekt. Toto je jeden z najlepších filmov aké som videl. (13.10.2013)

Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. [Exodus, 3.2] Mistrovská dramatizace událostí, jejichž dozvuky nás pronásledují dodnes. Štěpán Hulík si vybral nejtěžší možnou cestu, kdy na Palachův čin nahlíží z několika úhlů. Suverénně přejde z osobní výpovědi v konspirační detektivku a následně právnické drama, přičemž všechny mají své pevně ukotvené místo v ději. To, jak celou situaci sleduje režisérka Agnieszka Holland je obdivuhodné, protože namísto levného epitafu extrémního činu servíruje analytickou sondu doby, která ponouká především na svědomí národa, který se vyznačuje velmi krátkou pamětí. Plejáda výtečných herců (osobně vzdávám hold Jaroslavě Pokorné), stomilionový rozpočet vyždímaný do poslední kapky a filmová událost, která připomíná, že ne všechny filmy jsou od toho, aby nás jenom (po)bavily. Nepamatuju, kdy naposledy ve mně něco tak rezonovalo. (13.01.2014)

herecky Táňa Pauhofová fajn ostatný nie až tak moc výrazný, občas nejaké tie dramatické scénky majú dobrý nádych ale v konečnom výsledku nedokážu patrične vystužiť tento smutný príbeh, je to celé strašne schématicky uvlečené bez väčšej režisérskej invencie, skutočnej dravosti, či údernosti a hlavne na takej rozsiahlej minutáži, tie umelecky podané neustále odrazy ľudí v oknách, zrkadlách bez hĺbky, úplne zbytočné, Agnieszka Holland stále pre mňa ostáva dosť precenená režisérka, z tohto sa dalo vyťažiť ďaleko viac /60%/ (02.02.2014)