Čínský bufet

Vytáčecí misantrop se slabostí pro bizarní příhody je typem, co si dokáže zjednat pořádek ve svých citech.... pokud mu jej nenabourá jeden ztracený Číňan, což by samo o sobě nebylo nijak objevné ani extra zábavné, nejlíp snad festivalové... Ale jedinečnou hláškou o idiotech, kteří žijí jen, aby ho srali si Roberto dokázal pojistit třetí hvězdici. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (13.04.2015)

Naprosto parádní kombinace absurdity a reality života jednoho nenápadného chlápka ze železářství, tam, na rohu ulice. Ze začátku jsem toho protivu nemohl vystát, ale pak jsem si na něj tak zvykl, že těch 93 minut uteklo jako nic. Nejenom on, ale i jeho nečekaný návštěvník a prakticky každý, kdo se ve filmu objevil, byl jako balzám na duši. Kór, když Vám není dobře jak po fyzické tak po psychické stránce. Tohle udělá radost a je úplně jedno, že je to ten klasicky opakující se mustr, který jsem viděl už několikrát. (07.04.2013)

Spíš drama než komedie, ale kdo by se neusmál při přepočítávání hřebíků od toho šmejda, co dostal Roberto:-) Každá postavička byla něčím zajímavá, jiná a originální. Číňánek byl roztomile, ale smutně ztracený človíček a já mu držela palečky až do konce, ale tomu Robertovi bych asi ty noviny na konci už hodila do kamen i když měly v jednu chvíli svou váhu Neotřelé, příjemně koukatelné a přirozeně zahrané a tomu já fandím. (21.08.2015)

Spíše úsměvná, než legrační komedie s příjemně civilními výkony herců, romantickou zápletkou a příběhem, který pohladí po duši. Jen závěrečná pointa už mi přišla dost nepravděpodobná, stejně jako bizardní novinové články co si lepil samotář Roberto do sešitu. Ale kdosi tu píše, že je to snad částečně podle skutečné události...inu, divné věci se stávají na tomto světě. Lepší trojka. (14.05.2013)

Käurismakiho Le Havre po argentinsku - méně melancholické a poetické, zato více nahořklé a opírající se o absurdní humor. Z nebe spadlá kráva jako krajně zlomyslná náhoda zapříčiní osudové setkání mezi osamělým mrzoutem se zkostnatělým denním rytmem a mladým čínským imigrantem zcela ztraceným v cizím světě Buenos Aires. Následuje plejáda skutečně vtipných a v hlubším podloží vlastně tklivých momentů, v nichž zaběhnutý řád postaršího majitele železářství trpí pod novými povinnostmi vůči mladíkovi, kterého není vůbec jednouché se zbavit, natož mu pomoci. Přidanou hodnotou je, že humor probíhá téměř výhradně ve fyzických gestech, jelikož jazyková bariéra téměř nedovolí, aby si postavy promluvily a vyjasnily svoji situaci. Navíc do děje jako vítr vpadá železářova dávná přítelkyně, která je ochotna mu pomoci a přitom v něm probudit náklonnost vůči ní, což nakonec bude stejně nesnadné, jako se zbavit čínského "vetřelce". Další vrstvu příběhu tvoří filmově ztvárněné novinové vystřihovánky absurních tragédií, které mají pro muže až terapeutický účinek a nakonec vytvoří hlavní duševní spojnici mezi ním a jeho nevítaným nájemníkem. V okamžiku výměny intimních zpovědí za přítomnosti tlumočníka se právě za pomoci výstřižkového alba vyjeví hlubší tragika, která se dosud skrývala pod zábavným zevnějškem bizarnosti a vše získá nejen smysl, ale navíc pronikavější lidský rozměr. Čínský bufet sice je vykonstruovanou tragikomedií se stylizovanými a poněkud plochými postavami ušitými "na míru" rozvíjeným situacím a se silnou rolí náhody, ale přesto neztrácí srdce. Svým vyzněním nemá příliš daleko ke Käurismakově okouzlujícímu počinu, i když k osobitosti argentinské variaci leccos chybí. Více sází na jistotu a předvídatelnost, ale to neznamená, že by byla ovládnuta kalkulem. Chladná vypočítavost by bylo opravdu to poslední, co by se dalo této velmi sympatické pohodovce vytknout. (CInema Mundi 2013) (02.03.2013)