Good Vibrations

"Good Vibrations není obchod s deskama, není to label... je to životní styl!" Pro filmy s kapelama mám slabost už jen proto, že taky v jedné působím a i když jsem tady našel spoustu mušek velkých i menších, které z toho dělají vlastně průměrné dílo, ty 4* jsem tomu dal. Důvodů je hned několk - je to v Irsku, je to o punku a je to strašně dobře zahraný ze strany Richarda Dormera. Samozřejmě by se dalo namítat, že celej dobu do nás tvůrci sází jedno filmařské klišé za druhým, že je ten konec moc americkej happyend, nebo že příběh sám o sobě je dost nereálnej tím způsobem, jak je nám podávanej. Ale na druhou stranu Good Vibrations je oddechovka, která si na žádné životopisné veledílo nehraje. Představuje zakladatele scény, která tak trochu zůstala ve stínu svého britského sourozence, tou nejsrozumitelnější formou a divák se tu bude primárně bavit. Fanoušci punku pak budou nadšeni! **** (01.03.2018)

To je hezký, že se rozdělený Belfast spojil v punku, chyba je, že správné vibrace jaksi nedolehly až ke mně... a hudební styl za to vinit nemohu, přestože ho opravdu nemusím, hlavním zádrhelem, proč jsem ani tentokrát neprolomila řadu smolných filmových večerů, se mně jeví irský Pepa Nos a to nejen podobou, ale i projevem, přesto dám jednu hvězdu právě za Terri Hooleyho, za propůjčení k dobré věci, ne za tahání peněz ze školních dítek, aby jim místo hodiny zeměpisu za padesát korun na hlavu vymečel, že je Země kulatá... Příště si v podobných záležitostech odpustím čekání na konec (film to v mém systému hodnocení uchrání odpadu) a při překročení hranice snesitelného odporu vypnu... Proč? Protože můžu. (30.01.2014)

Nemůžu nevzpomenout na nedávno viděný CBGB. Terri Hooley sice neznamenal pro punkovou scénu to samé, co Hilly Kristal a ani nemohl, ale přesto se jejich příběhy v základu podobají, protože oba popisují hudbymilovné losery, kteří díky své lásce k muzice vstoupili do dějin. Nicméně zpracování CBGB mi bylo bližší, než je tomu u Good Vibrations. Nebylo to ani tak kvůli obsazení, protože Richard Dormer byl trefou do černého a i ostaní herci mi sedli. Spíš mi vadila ta dramatická struna, na kterou se občas hrálo a která absolutně neladila s těmi odlehčenými tóny. Chápu, že prostředí Severního Irska v 70tých letech nebylo žádnou procházkou růžovým sadem, ale myslím si, že tvůrci se měli rozhodnout buď pro hudební drama, nebo pro hudební komedii. Každopádně muzika, jak už to tak u punku bývá, byla parádní, s a dýchla z ní na mě nostalgie, tudíž nebudu v hodnocení tak docela objektivní. 80% (01.10.2014)

Velká punková pohádka. Velmi sympatický filmový monument, ovšem mnohem více než životopisný film je to očividně umně vyrobený mýtus. Taková Velká punková revoluce. Nelze však ani přehlédnout ten tíživý background, pozadí politické situace v Belfastu. Tvůrci zajímavě kladou důraz na komunitní budování a využívání síly hudby v prostředí strachu a všudypřítomného násilí. Velmi solitérní pohled na Irsko oné doby. Formálně originální filmová koláž hraných scén prokládaná archivními záběry. A samozřejmě ta skvělá hudba. Belfastský ,,Godfather of punk" a jeho znovuobjevený příběh... (16.05.2014)

Životní optimista si založil krámek s vinyly - v Belfastu, na hlavní třídě (tzv. Bomb Alley), aby demonstroval pospolitost starých časů a aby se nepoddal okolnímu běsu. Něco se však hnulo až po jeho seznámení s punkem, kdy začal i vydávat singly místním kapelám. Veselou pozitivitu rockové pařby tak jen občas protrhla nestálost situace "venku", ze které se opravdu chtělo brečet. Ovšem celkově zůstávala tato realita vzdálená a sám původní sympaťák se měnil v egoistického, nezodpovědného snílka, jehož přehmaty snímek blahosklonně ponechal nedořečené. (03.12.2015)