Bílý tesák

Fulci byl určitým způsobem geniální tvůrce, prokázat to byl však schopen jen v několika svých hororech, s kterými jako by překročil žánr (nebo naopak pronikl až do jeho středu? – např.), a dal tak vzniknout specifické hrůzyplné poezii. Takováto "objektivní" filmařina nebyla nic pro něj. Za co je fanoušky milován, zde pochopitelně rozpoutat nemohl, a jako kvalitní režisér-řemeslník, schopný zvládnout jakoukoliv látku, se nikdy neukázal. (09.08.2018)

Pokud bych srovnala film s Francem NEREM a sov.film z r. 1946,.pak sovětský film byl drsnější a snad i lépe režirovaný. Ale vzhledem k tomu, že na tento film se mohou podivat i děti, pak bych preferovala tento s r.1973, protože není tak drastický. Franco NERO byl v těch letech velká hvězda a film, kde on hrál, byl vždy kasovní trhák. (31.05.2011)

Všichni pochlebovači pochopte prosím jednu věc, Fulci natočil Bílého tesáka ještě než se "našel" v hororvém žánru. Předtím neměl s hororem moc zkušeností. Přijde mi celkem vtipné jak se tu nato nadává. Nicméně Já se skvěle bavil, pár drsnějších scén nebylo na škodu a Nero je sympaťák stejně jako samotnej představitel Tesáka. Je pravda že tohle je první a zatím jediná verze Tesáka kterýho jsem viděl a možná proto víc jsem si to užíval. (23.04.2011)

Keď v roku 1996 zomrel taliansky režisér Lucio Fulci svet sa s ním lúčil ako s rešpektovaným autorom horrorov, ktorý často a rád prekračoval hranice konvenčných tvorcov. Jeho filmy boli plné násilia. Vyžíval sa v krvavých scénach. Rád používal nechutné gore efekty. Jeho snímky boli určené pre otrlých divákov so silným žalúdkom. Skôr ako sa však vydal touto cestou natočil i niekoľko titulov, kde sa ešte neprejavila jeho zvrhlá kreativita, ktorá sa s pribúdajúcimi rokmi stupňovala. V roku 1973, vo veku štyridsať tri rokov, zrežíroval veľmi podarenú filmovú adaptáciu románu amerického spisovateľa Jacka Londona "Biely tesák". Je to príjemný rodinný dobrodružný snímok z prostredia zlatokopov z amerického severo-západu. Príbeh priateľstva malého indiánskeho chlapca a vlka. *** (20.02.2016)

Z vlčí smečky se oddělují dva němečtí ovčáci a boří se sněhem kamsi do lesa. Ve stejné době kráčí v blízkém ateliéru po polystyrenu dva indiáni. Tak takhle začíná filmová verze notoricky známého Londonova románu od Lucia Fulciho. Obludné entrée, které však naštěstí nic nepředznamenává a vezme rychle za své. Zbytek příběhu už se odehrává ve volné přírodě a výstřelkem zůstává jen Bílý tesák aka Šarik. Pozdější hororový šaman tady dokazuje svou všestrannost a mixuje žánry, jak se mu zlíbí. Základ pochopitelně představuje ten dobrodružný, nicméně dokázal do něj propašovat i zárodky thrillerového napětí, třeba vražedný útok na spícího Franca Nera je v tomto ohledu opravdu povedený. Nechybí ani vtipný odkaz na spencer-hillovské komedie, divák prahnoucí po krvi se taky dočká a pokud není členem Ligy na ochranu zvířat, bude spokojen. Zvířecí zápasy jsou totiž samostatnou kapitolou a mám podezření, že minimálně při zuřivém utkání Tesáka s černým vlčákem došlo na opravdové šrámy. S medvědem asi ne, tam by nezůstalo jen u šrámů a obnažená střeva si Fulci zamiloval až o pár let později. Surovosti je ale tak akorát a Bílý Tesák je pořád a především setsakra dobrá rodinná podívaná. (16.01.2017)