Zombi 2

V moři plave žralok sežere ho zombie co se tejden nemyje... Ne teď vážně, ze začátku je to docela dobrý ale zombií je po čertech málo. Když už se nějaké objeví jsou jak se patří nechutné a fungují skvěle. Scénář a herci dost shit a tenhle film by si zasloužil spíš míň hvězdiček ale to co mě dostalo byly hrátky s roztřískanejma dveřma a okem. Nesmím zapomenout na hypershitovou hudbu, něco tak odpornýho jste ve filmu ještě neslyšeli. Ale pro příznivce zombií docela doporučuju. (22.05.2005)

Brakoví producenti jsou z převážné většiny šejdíři a bezskrupulózní prospěcháři, přičemž zvláštní uznání si pro svou dravost a vynalézavost zaslouží ti italští z druhé poloviny sedmdesátých let. Bez ohledu na autorská práva či obchodní známky produkovali rychlokvaškové plagiáty jakéhokoli amerického titulu, který měl úspěch v Evropě – např. po úspěchu Hvězdných válek (Star Wars, 1977) rychle přišli s aušusovou Hvězdnou srážkou (Scontri stellari oltre la terza dimensione, 1978) a na nadšení z Lovce jelenů (The Deer Hunter, 1978) zareagovali okázalým akčňákem L'ultimo cacciatore (Poslední lovec, 1980). Není divu, že když se evropské publikum hrnulo na Romerův Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978), uváděný pod názvem Zombi, přispěchali s projektem na falešný sequel. Tvůrci v čele s režisérem Luciem Fulcim nicméně usoudili, že výpravnému obrazu globální apokalypsy nemohou se skromným rozpočtem konkurovat, takže si z originálu přivlastnili pouze distribuční titul, a jinak se snažili od vzorového snímku co nejvíce odlišit. Zombie proto vrátili zpět do jejich původního karibského prostředí a spojili je s explicitně krvavou estetikou, na kterou lákala také nastupující vlna italských kanibalských exploatačních snímků odstartovaná Posledními kanibaly (Ultimo mondo cannibale, 1977). K výslednému úspěchu zásadní mírou přispěl maskérský mistr Giannetto De Rossi, jenž navzdory spartánským podmínkám vytvořil hrůzostrašně naturalistické masky desítek oživlých mrtvol a především nespočetné gore a splatter efekty. Snímek s prostinkým dějem, kde mladá Anne v doprovodu reportéra Petera přijíždí na tropický ostrov, aby zde pátrala po svém otci, ale místo něj nachází jeho napůl vyšinutého kolegu a mrtvoly vstávající z hrobů, je vystavěný jako mechanický řetězec brutálních atrakcí. Již dvě krvavé sekvence před úvodními titulky nastaví tón a tempo celého snímku. Zombi 2 se stala mezinárodní senzací a podle neověřených zdrojů v tržbách překonala dokonce i iniciační Úsvit mrtvých. To už zbystřili také další producenti a započal boom italských zombie filmů, které ale kopírovaly hlavně Fulciho a ne Romerův koncept. Pochopitelně se objevily také filmy, které se svými názvy snažily navozovat dojem přímé spojitosti s průlomovým titulem, ale oficiální pokračování Zombi 3 (1988) vzniklo až o devět let později. Fulci na svůj hit navázal snímkem Páter Thomas (Paura nella città dei morti viventi, 1980), který se stal první částí jeho tzv. gotické trilogie tvořené dále filmy Brána do záhrobí (L'aldilà, 1981) a Dům u hřbitova (Quella villa accanto al cimitero, 1981). (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Z filmů, které jsem od Fulciho viděl, je tento nejzábavnější a nejbrutálnější. Naopak není až tolik postavený na atmosféře, což je možná trochu škoda. Spolu s Dawn Of The Dead je Zombi II nepochybně základní kámen pro novodobý žánr zombie hororu. Ale k úplné dokonalosti jej nepřivedl. A to krásné požírání mrs. Meinardové... They will rise to suck the blood of the living! (25.03.2006)

Pomalý, ale atmosferický rozjezd, který je zakončen sympatickým krvavým masakrem v italském podání. Fulci me ještě nikdy dřív tolik nebavil. A to nemluvím o scéně zombie vs. žralok. Nahá a samozřejmě hezky vybavená potapečka je napadená zombíkem (neptejte se mě jak se dostal na dno moře), kterého následně inzultuje žralok. Vpodstatě poetika. (07.03.2007)

Existuje brak, ktorý neponúka nič iné, iba znechutenie nad stratou času. No a potom brak, ktorý napriek viac či menej poľutovaniahodným výkonom v príslušných filmových profesiách je schopný ponúknuť vyšší stupeň intenzity zážitku než ktorékoľvek špičkové štúdiové áčko. Fulci dokáže navodiť tak fascinujúcu atmosféru, že s pokojným svedomím môžete zabudnúť na tzv. "civilizované" hviezdičkovanie. Do newyorského prístavu, kde vo dne i v noci nepretržite húkajú lodné sirény zablúdi opustená loď s nemŕtvym v podpalubí (rád by som vedel, či by to autor rovnako brakového Nosferatu považoval za poctu). Keď sa dej presunie na Antily, sirény sú vystriedané hypnotizujúcim bubnovaním, ktoré akoby vychádzalo z neznáma - žiadneho domorodého bubeníka nevidno a k tejto obrazovej "poéme" to ani nie je potrebné, rovnako ako vysvetľovanie čohosi, čo by nemalo byť vysvetlené (a ani nesmie byť). Žralok a trieska v oku sú síce erbové, na cintorín španielskych conquistadorov však nemajú. Z plytkých hrobov sa po 400 rokoch neznesiteľne pomaly vynárajú kostry oblepené hlinou (konečne sa nejaký autor zombie masiek inšpiroval kapucínskymi katakombami v Palerme). Divák sa môže ich očami znovu pozrieť na Nový svet - zemina a piesok steká po objektíve kamery, prepúšťajúc čoraz viac ostrého svetla. Posledný, najdlhší, majstrovský záber zahŕňa - tak ako klasické maliarstvo - tri priestorové plány. Akcia, ktorá sa v nich odohráva, svojou gradáciou, protipohybom a bizarnosťou ulahodí každému vyznavačovi kultivovanej štylizácie a filmárčiny. Do toho všetkého hrá hudba, ktorej kostra evokuje monotónny disco rytmus, zatiaľ čo celková kompozícia nejaký pochmúrny renesančný madrigal. PS: Scenár k filmu bol hotový ešte predtým, než sa Romerov "Úsvit" stihol presláviť, takže o nejakom príživníctve zo strany autorov sa hovoriť nedá. Zo strany producentov, ktorí z filmu voľbou názvu urobili pseudosequel, áno. (05.07.2007)