Život Adèle

najčastejšie činnosti, ktoré adéle v tomto filme robí: 1) plače 2) "žerie" 3) má sex (sama so sebou, ženou, mužom) 4) tancuje 5) učí deti - a popri tom sa rozpráva o literatúre, výtvarnom umení, filozofii... nie je to depka, ale ani nič veselé, nie je to ťažký art ale ani extra divácky film, je to taká francúzska festivalová coming of age dráma so silným hereckým výkonom mladej adéle; (19.10.2014)

Už když jsem viděla upoutávky, tak nějak jsem tušila, že tento film nepotřebuju vidět. Jenže pak přišla Challenge tour 2018 a já hledala nějaký africký film ... Živod Adele není africký film, je spíš ryze francouzský, b\ť od tuniského režiséra. Ale tak nějak jsem překonala počáteční nechuť a podívala se. Myslím si o sobě, že nejsem prudérní, erotické scény ve filmech mi nevadí. Ale že bych potřebovala vědět do podrobností, jak to dělají holky, to zase ne. To byl právě ten důvod, proč jsem s filmem váhala. Na druhou stranu byl zařazený mezi 100 nejlepších francouzských filmů, takže se dala očekávat slušná úroveň. Když pominu onu příliš na obdiv postavenou intimitu, objeví se mi Adéle se svým hnědě zvědavým pohledem. Holka, která se hledá, trochu labilní, trochu si nerozumí, trochu se nachází. Jako protipól kumštyřsky založená spontánní Emma. Ta je pro změnu rozhodná a pevná. Vztah, který vypadá zpočátku idylicky dostává brzo trhliny. Myslím, že panu režisérovi nešlo o to natočit holčičí porno nebo psychologický film. I když Adéle se v těchto dimezích opravdu pohybuje. Přesto je film spíše civilní, umělecky ladění, barevný se zajímavou kamerou. Stopáž mě zpočátku trochu děsila, ale záhy se ukázalo, že je příběh natolik dobře vystavěný, že nenudí. Vztahy jsou komplikované a když se povedou, není to nikdy zadarmo. Ať už homo, bi či hetero, myslím si, že máme nad čím přemýšlet. (02.03.2018)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)

Opravdový, vážný, uvěřitelný, erotický, ale DLOUHÝ. Líbila se mi Adele (myslm herecky, připadala mi jako takový mix Ellen Page a té holky z Fucking Amal), všechno jsem jí věřil, věkově vždy seděla, erotický scény jsem holkám taky věřil. Ale celý to bylo moc roztahaný. Ne, že bych chtěl film přetáčet, poutavý byl, ale délka mu ubírala na působivosti, nota bene, když chyběla doprovodná hudba. A nějak nevím, co si z něj mám odnést. # [viděno: monitor, 5.1] (17.02.2014)

Ten pocit, když se kvůli vám, resp. kvůli vaší žádosti, promítá film v městském divadle. Aneb film na přání. V kině nás bylo jenom pět (včetně mě), ale stálo to určitě za to! Život Adele je zároveň můj nejdelší kino-zážitek vůbec. Ona tříhodinová stopáž byla z mého hlediska největším negativem, nebo spíše paradoxem celého příběhu. Ale když se na to podívám z druhé strany, tak musím uznat, že kdyby se tento dramatický kousek sestříhal na nějakých 90 minut, vznikl by podle všeho uspěchaný a nepříliš zdařilý průměrný film ze života, protože ve stopáži o délce menší, než 100 minut by jste neviděli všechny ty malé, psychologické momenty, které mnohdy na člověka hodně zapůsobí. Trošku mě mrzela absence hudby, zvláště při tak dlouhém filmu. V určitých momentech by hudební podklad dodával scéně na velkolepé až epické atmosféře. Při scéně, kde Adele (Adèle Exarchopoulos) tančí při poslechu moderní písničky na jedné "house párty", mě to najednou vtáhlo do děje a vcítil jsem se do povah hlavních aktérek filmu. Byl to jakýsi myšlenkový 3D efekt. Rovněž nezapomenu na úžasný výkon Adèle Exarchopoulos a Léa Seydoux, které předvedli oscarový výkon. Zvláště při "rozchodové scéně", mi z úžasných výkonů málem spadla čelist údivem. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (06.02.2014)