Život Adèle

Hodně intenzivní, emotivní, niterné, hořké, ale zároveň opojné, a s výjimkou sexuální části schůzky v kavárně (kampak si všichni ostatní odběhli?) to celé působilo naprosto přirozeně (chtělo by se říct až realisticky). Za celé 3 hodiny jsem nenašel moment, kdybych se nudil (i scény, ve kterých se zdánlivě nic neděje, mají svůj smysl, protože výborně korespondují s hrdinčiným životem). Avšak ta hlavní, co mě odrovnala, byla představitelka Adele. To byl prostě nádherný herecký koncert, při kterém jsem jí věřil každé gesto, výraz a nemusela nutně něco říkat nebo brečet, abych dokázal docela přesně vytušit, co v daný moment cítí (a že toho bylo). Přitom by člověk řekl, že to je taková obyčejná holka od vedle (nemyšleno zle)…. ale hlavně kvůli ní se moje hodnocení vyšplhalo na 5*. (26.04.2014)

Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě. (16.08.2014)

Od prvního důvěrnějšího dialogu fyzicky intenzivní podívaná, kde jsou tři hodiny v kůži Adele dokonce překvapivě málo. Nebo by alespoň byly, kdyby scénář chvílemi nehrál lehce repetitivní melodii. Ony diskutované a otevřené milostné scény by totiž prostříhat opravdu zasloužily. Ne snad že by ta první, osvobozující, neměla ve filmu svoje místo, ale další už nepřekvapí a v jednom případě dokonce zdržují. Je to škoda o to větší, čím uvěřitelnější a ze života odkoukané jsou situace, kdy má člověk úsměv od ucha k uchu za všech okolností, protože ať se děje cokoli, je mu prostě dobře. Na druhou stranu momenty, kdy máte společně s hlavní hrdinkou tíživý pocit v žaludku, protože nic v pořádku není, ze sebe nedostanu ještě dlouho. Abdellatif Kechiche je očividně zvláštní patron, ale za to, že mě nechal žít s Adele její život, mu musím bez váhání poděkovat. O to víc mrzí, že se v samém závěru zastaví a v klíčový okamžik působí až bezradně. A upřímnou, živoucí Adele si bezradnou pamatovat nechci. (21.07.2015)

najčastejšie činnosti, ktoré adéle v tomto filme robí: 1) plače 2) "žerie" 3) má sex (sama so sebou, ženou, mužom) 4) tancuje 5) učí deti - a popri tom sa rozpráva o literatúre, výtvarnom umení, filozofii... nie je to depka, ale ani nič veselé, nie je to ťažký art ale ani extra divácky film, je to taká francúzska festivalová coming of age dráma so silným hereckým výkonom mladej adéle; (19.10.2014)

Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. (29.07.2014)