Tři barvy: Modrá

Príbeh Julie je zo všetkých farebných príbehov najchladnejší. Tragický moment, v ktorom príde o "všetko", paralyzuje prežívanie, pochopiteľne ho vyplní smútok a žiaľ. Na pohľad chladne pôsobiaca hlavná hrdinka v nezmyselnosti svojho života musí znova nájsť jeho smerovanie a určenie. Kieslowski vychádza z tradičnej symboliky modrej, Julia si tak vo svojej životnej línii prechádza zamatovo temnou až po priezračne azúrovú. Najtmavšie varianty modrej sa spájajú s jej hlbokou introspekciou a utrpením, najjasnejšiu verziu symbolizuje voda, ktorá jej prináša vnútorný pokoj a zmierenie. Nenecháva sa ňou unášať, prúdi v nej, splýva s ňou. Toto dielo je geniálne a zdá sa najviac prepracované do detailu.Mrazivé. (11.05.2019)

Pastva pro oči, ráj pro uši a Země zaslíbená pro mysl. Nějaké takové pocity si pravidelně odnáším z filmů Krysztofa Kieslowského. Pokud Rusové mají svého Tarkovského, Švédové Bergmana, tak Poláci mohou být více než hrdi na svého Krzysztofa. Jeho přístup k filmařině se intenzitou divákova prožitku zcela směle staví na roveň výše zmiňovaným. Hluboké příběhy plné smutku i něhy; příběhy vášně i zmaru... ale pro mně osobně především filmy o lásce a životním smíření. Počáteční část trilogie TŘI BARVY: MODRÁ v tomto ohledu není výjimkou. Juliette Binoche coby Julie Vignon (de Courcy) si prožívá všechno jiné, než radost ze života. A přesto... ale nebudu předbíhat; koukněte a uvidíte. Shrnuto a podtrženo: Nemám co vytknout tomuto snímku. Po formální i obsahové stránce jde o skvěle zpracované dílo... a proč to neříct naplno: jde o klenot. V neposlední řadě potěší přítomnost Zbigniewa Preisnera coby tvůrce muziky. (23.11.2004)

Jen málo režisérů se dokázalo s takovou intenzitou věnovat ženským postavám tak, jako to dokázal Kieslowski. Určitě se hodí připomenout, že jeho oporou mu vždy byly přesně obsazené herečky, nejinak je tomu v úvodu barevné trilogie. Juliette (Binoche) se po smrti svých blízkých rozhodne izolovat (citově i materialisticky) od známého světa, v domnění že když nic nemá, nemůže také nic ztratit. V průběhu filmu však zjišťuje, že takový život vlastně ani životem není. Režisérova typicky dokonalá syntéza obrazu (viz název filmu) a hudby, je tu obohacena o nový prvek. Uprostřed několika rozhovorů se znenadání dramaticky rozezvučí hudba, následuje zatmívačka a poté konverzace pokračuje jakoby nic- velmi efektní. Kieslowski nezapomněl ani na svoji rodnou řeč a svěřil ji jedno maličké cameo. 9/10 (12.03.2009)

Talent už nebohého Kieslowského ako režiséra i Juliette Binoche ako hlavnej predstaviteľky tejto trilógie je nesporný. S niektorými zábermi sa kameraman krásne vyhral, najviac na mňa zapôsobilo doktorovo oznámenie o úmrtí manžela a dcéry, ktorého sledujeme len v odraze oka Juliette. Kieslowski modrú farbu netlačil do záberov nasilu, ale s citom a tá sa napokon vo filme objavuje často, ale všimnete si ju len keď ju podvedome hľadáte. Modrý filter, korále, lízatko, voda v bazéne...Film na mňa urobil dojem a navnadil na ďalšie "farby". Nečakal som, že niekedy vypustím z huby volebný slogan Dzurindovej SDKÚ, ale "Modrá je dobrá"...80%. (10.12.2012)

Krzysztof Kieślowski v případě prvního dílu trilogie vsadil na Juliette Binoche, která předvedla jeden ze svých perfektních hereckých výkonů. Režisér byl vždycky zaměřený na každý detail, takže herečka, která dokáže vyjádřit i ty nejjemnější odstíny emocí, pro něho byla dokonalou partnerkou. Možná jsem úplně nepochopil smysl těch podivně používaných zatmívaček, ale jinak dokonalé. A vynikající je i hudba Zbigniewa Preisnera. (29.10.2019)