Tři barvy: Červená

FARBA : červená. Tak tá je naozaj všade, či už v exteriéroch, alebo v interiéroch, a medzi tým sú dvaja ľudia, ktorých sa to vyslovene týka. Vďaka neúmyselnému nočnému zrazeniu belgickej ovčiarskej feny, spozná nesmierne pôvabná modelka Valentína majiteľa aktuálne zraneného psa, ktorá našťastie nepodľahla svojim zraneniam, práve naopak, čoskoro sa bude môcť pochváliť šteňatami... SUDCA na dôchodku, ktorý trávi voľný čas odposluchom susedov, je tým majiteľom. Valentína sa s ním dôverne, nie telesne zblíži, “a zahryzne sa do jeho minulosti” , ktorú ak som dúfam správne pochopil, tak je prezentovaná v prítomnosti, kde som dôkladne zoznámený z čoho pramení balvan na srdci zo strany starého sudcu. Režisér Krzysztof Kieślowski neponúka možnosť nahliadnutia prostredníctvom účinnej, už klasickej retrospektívy, ale skôr vnímam, akoby dva krátke filmy v jednom poriadnom. Viacvýznamová, taká je posledná časť z trilógie, a herecky sa zhostili úloh dvaja mimoriadni FRANCÚZI - PAR EXCELLENCE. Jean-Louis Trintignant je žijúcou legendou, s rôznymi filmami na konte, a na margo - je ich neúrekom... Irène Jacob sa dobre pozná s režisérom a scenáristom v jednej osobe, zahrala si v jeho významnom, autorskom filme - Dvojaký život Veroniky. Tento režisér je v nejakých 80-90 percentách mojou šálkou kávy. (17.12.2017)

Tento díl trilogie je barvou srdce, barvou lásky, něhy, blízkosti. Je příběhem ne o jejich vznikání a jsoucnosti, ale naopak úsilím o postižení a postižitelnosti hledání nesnadných průsečíků na životní cestě, díky nimž, pochopíme-li, se můžeme stát - nebo chcete-li dosáhnout, být účastni - součiniteli těchto skutečných vrcholů života, vrcholů, jichž nedosáhnou zdaleka všichni. Mystérium, jehož hlavním dějištěm vedle nezbytné kulisy světa jsme my sami, naše já, naše mysl, naše srdce, se odehrává každodenně a rozumově je zcela neuchopitelné. Teprve post factum zjišťujeme, jsme-li na tento nejnesnadnější výstup života připraveni, kde jsme patrně udělali chybu, v kterém okamžiku jsme se měli více rozevřít a v jiném naopak ztajit. ČERVENÁ frygické čapky svobody je prolnutím dvou životních osudů, osudů, které jsou si - měřeno konvenčním pohledem - nanejvýš vzdáleny. Společný jmenovatel srdce talentované půvabné studentky i stárnoucího soudce je postupně vede přes společnou starost o opuštěnou nezkrotnou psí matku k vzájemně sdílenému - slovy, pohledy, úsměvy, úkradky okamžiků - ponoru do vlastních životů. Tuto základní linii rafinované kompozice filmu překrývají osudy třetích lidí, kteří zdánlivě nahodile, ve skutečnosti však zákonitě vstupují do přítomnosti, minulosti, ale i budoucnosti jejich životů. V tomto pomyslném průsečíku, v němž v tomto případě soudce zastupuje studentčinu budoucnost ve filmu jen naznačeného zralého Valentinina věku a studentka naopak minulost a osudové křižovatky soudcova právnického mládí, se jinak, nově, objevně zrcadlí Kieszlowského životní existenciální téma hledání a nacházení obnaženého a plného lidství v průsečíkových chvílích hraničních momentů našich bytí. Oba protagonisté, zralý a zkušený Trintignant i tehdy dozrávající Irene Jacobová, s evidentním zaujetím zvládají své party s dech beroucí bravurou. Jacobová se tu projevuje jako další velká stálice tehdy nastupující nové generace francouzských filmových umělců a jako její další mimořádná osobnost vedle o poznání nervnějšího herectví Juliette Binochové. Je škoda, že tato trilogie uzavřela filmografii předčasně zesnulého polského velikána světového formátu, v mnoha ohledech plně srovnatelného s o generaci starším klasikem moderní polské kinematografie hraného filmu Andrzejem Wajdou. (27.05.2008)

S posledním záběrem se nemohu ubranit slzám, konec, jaký se liší na hony od všech "konečných" klišé - pohled na modelku, která, ač dříve fotila strach ve výrazu na červeném pozadí, prožívá teď strach skutečný, za ní se mihne červená bunda a v tom momentě se kamera zastaví, přitáhne si ten detail a my vidíme totéž, co jsme v začátku viděli na billboardu, ale není to totéž. Metafora nad metafory. Pojmy jako pravda, spravedlnost, morálka, svědomí mohou být vnímány jinak mladou modelkou, jinak samotářských soudcem, jinak paragrafem, jinak srdcem. "Miluješ mě, nebo si jen myslíš, že mě miluješ?" "Není to jedno?" "Není". Není to jedno. Není jedno, jestli milujeme, nebo si to jen myslíme, jestli odpouštíme nebo soudíme, jestli přejetého psa zachráníme kvůli němu nebo jen, aby se nám nezdály sny o "psovi s rozbitou hlavou". Soudce, zprvu odporný odposloucháváním telefonních hovorů, pak k modelce stále víc připoután, vypráví o svém životě, "souzení", i o své lásce, a my sledujeme mladého muže, jehož cesta se v reálu s modelkou neustále kříží, a kterým by dost dobře mohl být i on - kdysi. Je nádherné nechat se zaskočit něčím tak čistým, jemným, nevydírajícím, něčím, co prostřednictvím trochy slov, červených rekvizit, hudby a prostoty, způsobí tak silné emoce. (04.10.2005)

Podle mě, jednoznačně nejlepší část z celé trilogie. Náhodné seznámení modelky Valentine s cynickým soudcem, jehož zálibou je pohrávat si a posuzovat lidi prostřednictvím vyslechnutých důvěrných informací z telefonních rozhovorů..„Tady aspoň vím, co se doopravdy děje. Můj pohled na věc je lepší než v soudní síni.“ Valentine je tak, nejprve proti své vůli, vtažena do nejintimnějších tajemství, strachů, bolestí a pokrytectví, co jich jen lidský život má. (14.08.2005)

Snímek Tři barvy: Červená jsem viděl, obzvláště vzhledem k poslednímu půlroku, po velmi významné filmové odmlce. Pravděpodobně je tak tím největším důvodem, proč se mi ze čtyř posledních počinů Krzysztofa Kieslowskiho ten jeho poslední líbil zdaleka nejvíce. Nenudil jsem se totiž tak, jakobych se byl býval nudil v případě nějakého předkrmu v podobě popcornového blockbusteru, který bych si dost možná neuváženě dal a dokázal jsem se soustředit jako nikdy. Navíc jsem se zrovna pohyboval v prostředí intelektuálními a složitými filmy nezasaženém, takže jsem se cítil opravdu důležitě, zvláště při narážkách ostatních: "Ty jsi to skutečně dokoukal? Tebe to jako fakt bavilo? Já jsem to teda nevydržela ani deset minut." Ve chvíli, kdy jsem Červenou sledoval, jsem zkrátka musel pomlaskávat spokojeností. Ovšem s několika denním odstupem si však marně vzpomínám na jakýkoliv detail v ní obsažený a jsem schopen vybavit si možná tak chlápka - šmíráka. (30.07.2006)