Amatér

Kieslowski opäť prejavil svoj filmársky cit a za pomoci úžasného Jerzyho Stuhra vzniklo ďalšie dielo ktoré sa v jeho skvelej filmografii nestratí (hoci "Krátke Príbehy" sú neprekonané:). Inteligentným spôsobom podaná kritika cenzúry, pojednávanie o životných hodnotách a značná sebareflexia filmového nadšenca. 4,5*/5 (14.04.2007)

Amatér je především film o podobě normalizace, kterou známe i u nás. Snímek s těžkou, dusivou atmosférou, která ze všeho nejvíc vypovídá o bezejmenném strachu z politického významu zcela nepolitických kroků. Zároveň ale film vypovídá - a to je sympatické - o posedlosti filmovým médiem a umanutosti hledáčkem kamery zachycovat nepřikrášlenou realitu okolo nás. Douglas správně zmiňuje pozoruhodný rozpor, v němž je téma filmové realističnosti předestředno v rámci hraného (inscenovaného) filmu. Kieslowski po celou dobu nevyužije pohledu amatérské kamery (tedy point of view postavy filmu), aby je deklaroval jako součást struktury svého filmu....až na jediný případ, a tím je interpretačně nejzajímavější konec snímku, kdy Filip obrací kameru proti sobě. Pro diváka se jedná na konotační rovině o zprávu o hrdinově sebereflexi. Zároveň jde ale o záběr, který vlastně relativizuje striktní chápání filmové pravdy (Filip začíná vyprávět příběh odznovu a přidává nové podrobnosti, které byly v Kieslowského filmu do té doby vynechány - vypráví tedy zprostředkovaně o selektivnosti filmového vyprávění, které si na narativní rovině vyzobává jen úlomky reality). (07.08.2011)

Snímek Amatér tematizuje motiv mediálního pozorování nejen v narativní rovině filmu, ale v sofistikovanější podobě i ve stylistické. V první se amatérská kamera jako médium stává prostředkem do určité míry nezávislého vidění věcí, o kterých se jinak nemluví nebo mluvit neumí, což vede k ochladnutí vztahů a obezřetnosti ostatních postav před dosud jinak naivním a pro systém nijak nebezpečným hrdinou. Mě ale více zajímá hlubší zapojení charakteristických znaků impulsivní amatérské estetiky do stylistické struktury. Film nikdy nevyužije nabízející se možnosti point-of-view (interně fokalizovaných záběrů) skrze méně kvalitní obrazový záznam. Zároveň profesionální kamera často zaujímá přibližnou pozici hrdiny s amatérskou kamerou (jde o typ externě fokalizovaných záběrů). Nejvýraznější je tu o scény, kdy hrdina na dvorku cizího domu testuje novou šestnáctimilimetrovou kameru a stejně jako neorganizovaně zachycuje dvůr, sledujeme jej i my, když „náš pohled“ přejímá tentýž těkavý typ amatérského snímání bez jasně stanovené kompozice a s touhou na jeden švenk zabrat co nejvíce věcí. Rozpor mezi dvěma médii během celého filmu zdánlivě ironizuje vztah k impulsivnímu počínání hlavního hrdiny (čteným profesionálními filmovými pracovníky ve snímku absurdně překombinovanou ideologickou optikou). Nakonec je však celý stylistický přístup zpětně kompozičně motivován, když na konci filmu hrdina obrátí kameru proti sobě a začne vyprávět svůj příběh od začátku - celý film tak může být (zacykleně) reflektován jako fokalizace jeho závěrečného vyprávění, kdy on jako narátor vlastního příběhu organizuje i formální strukturu, jež přebírá charakteristické znaky amatérské estetiky. (22.04.2007)

Na první pohled nenápadný snímek, který však v sobě skrývá obrovskou vrstevnatost a filmařskou genialitu. Kieslowski jen tak mimochodem rozplétá obrovské klubko filmového pásu a odhaluje nám tolik motivů, které méně vnímavý divák může lehce přehlédnout. Dostane se nám zkoumání obsese, sociálního odcizení, popisu společensko-politické situace, sebereflexe, či "pouze" vyznání lásky k filmu samotnému. Věřte, že tohle je jen zlomek toho, co lze v Amatérovi odhalit. Způsob, jakým je snímek natočen, může vzbuzovat dojem obyčejnosti, ale to je omyl. Právě tahle dokumentárně-amatérské forma je totiž důležitou složkou, která ještě více umocňuje zážitek a přibližuje nás k dobové realitě. Amatéra řadím o třídu výš, než například tématicky podobnou Zvětšeninu a v kontextu evropského filmu 70. let se jedná o jeden z absolutních vrcholů...Málem bych zapomněl na (jako vždy) famózní výkon Jerzyho Stuhra. 9/10 (20.08.2009)

(2x) ,,Amatéri nič nemusia. Môžu si robiť, čo chcú, kedy chcú a ako chcú." Hlavným konfliktom príbehu na úrovni zapálu pre amatérsku prácu v umení verzus postupnej straty rodinného zázemia mi táto poľská snímka trochu pripomínala Kachyňovo Dobré světlo. Sympatický protagonista si zakúpením vlastnej kamery v čase novomanželstva nachádza novú záľubu, ktorá sa mu stáva radosťou a prieklatím zároveň, stáva sa prostriedkom ovplyvňovania (nielen) vlastného života. Kdesi na pozadí tejto psychologickej drámy vnímam i zaujímavú kritiku spoločnosti - na začiatku má kamera slúžiť ako aparát na zachovanie pamätných chvíľ, v rukách realisty ale zachytáva život plný všetkých možných negatívnych útržkov. Mószove filmy majú zachovať spomienky, ale zároveň odhaľujú nedostatky a neresti medzi ľuďmi. . . . Počas sledovania filmu som si k nemu ľahko vybudoval "osobný vzťah", okrem iného preto, že sám som bol nejakých 6-7 rokov dozadu amatérskym kameramanom: začalo to narodeninovým darčekom v podobe kamery, pokračovalo natáčaním v umeleckej škole na dramatickom krúžku, ktorý som navštevoval, až som to dotiahol na miestneho kameramana kultúrnych slávností v našom mestečku v jednu sezónu, počas týždňa mestských slávností snáď 5 až 6 udalostí v týždni. Ako záujmová aktivita počas stredoškolského štúdia to bolo určite fajn, ale dnes môžem byť rád, že som dokázal včas a dobrovoľne odstúpiť. :-) (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (05.06.2018)