Valentin Dobrotivý

Tady se ukázalo že ikdyž Ladislav Pešek dělal Oldřichu novému na začátku filmu naschvály, že byl nakonec jeho opravdový přítel. Zbytek lidí se k němu chovalo jak k hnoji, když neměl milion. I nádherná Blažena Slavíčková na něj hodila kyselý obličej, což už bylo co říct. Samozdřejmě že ty lidi trochu chápu když jim nasliboval koupi tolika věcí, ale ani jeden z nich neprojevil ani maličký soucit. (17.03.2018)

Narozdíl od jiných filmů Oldřicha Nového jsem kvality Valentina Dobrotivého docenil relativně pozdě. Nenápadný úředník to v konkurenci s Kristiánem či roztomilým člověkem celkem logicky prohrává. Navíc ani Hana Vítová nemá vnitřní kouzlo, vnější půvab a přirozenost Adiny Mandlové či Nataši Gollové. Ovšem ve srovnání s Haasovým Mazlíčkem, kde je nepraktičnost hlavního hrdiny dotažena do důsledků, vytváří Oldřich Nový realistickou a sympatickou postavu. I když milionářské scény (auto, vila, zahradník, přízeň nadřízených) jsou místy křečovité, je to stále ON. Za nejlepší pokládám prvních 30 minut a potom některé špílce v příběhu - paní Dousková posílá kostým, Maruško, kam jsem dal ty zlaté hodinky, zvoňte dvakrát a silně. Ačkoliv se neutrální divákův vztah k hlavní dvojici postupně změní, mají v tomto filmu snad víc než, kde jinde, důležitou úlohu vedlejší postavy, které vytvářejí příhodný kolorit - Jaroslav Marvan (lepší než podobná role v Katakombách), Baldová, Pištěk, Průcha, Pešek, Fiala, Řepa. Na rozdíl od jiných komedií těch let se do sebe snaží absorbovat i jiné prvky. Nechce vychovávat, ale ukázat, co dokáží udělat žert a peníze. Nutno říct, že si s tím poradila velmi dobře. "Takže včerejší položku škrtám a k dnešnímu datu zaneseme chléb třicet haléřů." (18.03.2004)

Komedia, to jo, ale hlavne film o tom, ze peniuaze otvaraju dvere a ludia su svine a po vyhre /napriklad tu spominany milion/ sa zacnu k dotycnemu hlasit. Filmov na temu necakanej vyhry a naslednej pomsty som videl len malo, Fric bol vyborny reziser, takze je to reziosersky na urovni, obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film. Kulisy su na 40. roky perfektne, protektoratna komedia jaxa slusi a patri . 85 % (15.08.2017)

Je pravdepodobné, že keď som túto komédiu z úradníckeho prostredia prešpikovanú kanadskými žartíkmi videl premiérovo som sa celkom dobre bavil. Prispeli k tomu aj osvedčení herci. Pri dnešnej pripomienke som sa namiesto opakovanej zábavy iba trpko usmieval a dojem z filmu som ospravedlňoval tým, že za protektorátu filmoví tvorcovia príliš vyskakovať nemohli. Pôvodné tri hviezdičky som síce ponechal, ale viacmenej zo súcitu. (11.11.2021)

Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto vyjadřující vzdor právě probíhajícím tragickým okamžikům, ať už jde o vypálení Lidic nebo zatčení herečky Anny Letenské. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový v roli důvěřivého úředníka pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka – s tím rozdílem, že tady Valentinovi otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jako by jiného světa, až rafinovaný podvod s loterijním losem. Důležité, co do významu, jsou víc než kde jinde všechny vedlejší figurky, vesměs groteskní exempláře lidské poťouchlosti, falše a přetvářky. V nanejvýš přiléhavém hereckém provedení Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Emana Fialy, Pištěka, Baldové, Šlemrové a dalších se navíc tito apoštolové oportunismu stávají autentickými, zcela přirozenými lidmi, kteří jednají, jak jim káže jejich chameleonská fasáda. Pro Hanu Vítovou, která mezitím vyzrála ve vynikající charakterní herečku, znamenal Fričův film vůbec první setkání s Oldřichem Novým před kamerou a nutno dodat, že jim to spolu ladí dokonale. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor vyvěrá v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL? (04.10.2008)