Jméno

Tuším, že určitá inspirace se mohla zrodit u filmu Bůh masakru. Film je typickou francouzskou komedií, klasikou svého druhu, kdy se skrze charaktery lidí prostřednictvím návštěvy přátel dostáváme do jádra lidí, mrštné dialogy víří vzduchem a napětí střídá zábavu a zábava smutek. Emoce na houpačce. Bravo. (19.10.2016)

,,FAJN, BYL TO HODNĚ BLBÝ FÓR. JSEM DEBIL. OMLOUVÁM SE. PROMIŇ, ANNO. NEZLOB SE, PIERRE. PROSÍM VÁS VŠECHNY ZA PROMINUTÍ! ASI JSEM POKAZIL VEČÍREK...…“ /// Fajn konverzačka (jako že se tam hodně mluví), která je zábavná hlavně tehdy, když se mele ,,vo ničem“. Jakmile debata uvízne na nějakým tématu, úroveň slova je kolísavá, páč problémy jsou nafukovány uměle – dle ega přednášejícího. Hodně lidí si během filmu vzpomene, jak zaléhali u cizích dveří, nebo doma s hrnkem u ucha a u zdi. Tady můžou ocenit, že příběh (?) má vrcholů několik, záleží jen na tom, komu se to zrovna vymkne z ruky. Vlastně z huby. Nebylo to špatný, ale stejně radši vzpomínám, jak to rozjeli TIHLE rodičové… (DOBROU NOC A POLIBTE MI VŠICHNI PRDEL!) (P.S: citace z filmu, páč tohle bych si tady nikdy nikomu nedovolil ani naznačit…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokáže mě rozhodit, když přítel chce dát dítěti jméno Adolf. 2.) Miluju rodinný sešlosti. 3.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.11.2013)

Takto sa po čase stretne rodinka za spoločným stolom. Hádajte, čo bude nasledovať. Presne tak, začne sa to hádkou ohľadom mena, ktorá sa stane rozbuškou pre všemožné výčitky a prekvapivé (čiže nepravdepodobné) tajomstvá. Že dôjde aj na násilie, to pochopí každý, kto podobnú konverzačku niekedy videl. Ja bohužiaľ nechápem, o čom sa títo ľudia 20 rokov rozprávali, keď všetko vypláva na povrch počas jedného večera. Ale to je syndróm každého podobne koncipovaného filmu. Inak to ale funguje, nárast napätia medzi postavami udržuje v napätí aj diváka. V porovnaní s ďalšími dvoma francúzskymi konverzačkami, ktoré som posledný rok videl, je Meno najzábavnejšie, takže zaokrúhľujem hore. (23.09.2014)

Brutální konverzačka, u které jsem měl pocit že kdyby pokračovala ještě půl hodiny, tak celý ten pokoj lehne popelem. A nebo vše skončí rozpustilým smíchem. Nálada totiž skáče ode zdi ke zdi, zcela plynule a přirozeně. Dobrosrdečnou debatu v mžiku střídá hutné a mrazivé drama, ne nepodobné Kdo se bojí Virginie Woolfové. Francouzi se umí jak se patří rozvášnit, ale tohle není jenom o křiku a pitvořících se obličejích, ale taky o perfektních hereckých výkonech a mazaně vymyšleném scénáři. Top 10 za rok 2012. (10.06.2013)

K tomu není ani potřeba nic dodávat. Smršť dialogů, která nejdříve pobaví, se postupně přesune k tak upřímným prohlášením, až to zabolí. Určitě pochopím výtky, že se jedná spíš o kvalitní dramatický kroužek, než o film, ale já na tohle nehledím. Podle mě to bylo úžasný. Doufám, že se jednoho dne dočkám českého dabingu, abych to mohl pustit i rodině. Přece jenom ta francouzština je trochu ujetá. (07.07.2013)