Kamera:
David UngaroHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Patrick Bruel, Valérie Benguigui, Charles Berling, Françoise Fabian, Guillaume de Tonquédec, Judith El Zein, Bernard Murat, Yaniss LespertObsahy(1)
Vincent je v najlepšom veku a očakáva narodenie prvého potomka. U svojej sestry Elizabeth a jej manžela Pierra čaká na svoju mladú manželku Annu, aby šťastnú udalosť spoločne oslávili. Všetci sú vo výbornej nálade a čakanie si krátia vyzvedaním o pocitoch nastávajúceho otca. Keď sa ho však opýtajú na meno, ktoré plánuje dať svojmu potomkovi, jeho odpoveď vyvolá sériu absolútne neočakávaných reakcií... (STV)
(více)Videa (4)
Recenze (228)
Poměrně vtipná snobská večeře, která se postupně zvrtne v něco mnohem horšího. Hrdinům postupně roste adrenalin v krvi, ze skříní vylézají kostlivci a na povrch vyplouvají nejrůznější šílená tajemství. Postupně každý každému vyčte vše do posledního puntíku. Vzhledem k tomu, že role jsou napsány a zahrány moc pěkně, jsem se bavil takřka královsky. Dialogy jsou napsány výborně. Jsou vtipné a na patřičně snobské úrovni. Člověk by skoro ani nevěřil, jakou sérii událostí dokáže spustit nevinný žertík s výběrem jména pro svoje dítě, kdyby to několikrát v životě skutečně nezažil...Podobný žánr vyloženě nevyhledávám, ale tohle mi sedlo. ()
Na stejné vlně (i když tohle je spíše několikapatrová tsunami) jako v poslední době kupříkladu Bůh masakru či nespočet jiných. Jo, jde „pouze“ o další z nekonečné řady interiérových čistě konverzačních (tragi)komedií, které nedělají z diváka hlupce a jsou založeny na divadelních inscenacích. Ne, nepřináší vůbec nic nového. A ano, je to zcela jedno, jelikož je to tentokrát prostě a jednoduše nejlepší konverzačka široko daleko. Nic více a nic méně. ()
Francouzi komedie pořád umějí. Navíc když se jedná o můj oblíbený žánr "odehrává se na jednom místě" a režisér zvládně ukočírovat dialogovou kadenci, je pravděpodobnost úspěchu celkem vysoká. Neříkám, že nemáte chvílemi pocit, že je to už celé trochu přehnané, ale rád to filmu odpustím, pokud funguje jako celek a navíc vás udržuje v pozoru celé dvě hodiny. 7/10 ()
Mno. Takze hoci francuzsku kinematografiu mam hodne rad /od komisara Maigreta s Gabinom, cez Heroin, Sicilsky klan, Cetnika ze Saint Tropez cez Jean od Floretty s Auteuilom az ... po Purpurove Reky/, ale tento film siel absolutne mimo mna. Nuda, nuda a este raz nuda - toto plati o tomto filme. Nic nesuvisi s nicim, prazdne tlachanie o tom, ake meno dat dietatu ma xmrti nudilo, dejova linia- to je tuna ciste vakuum a scifi a reziu to zrejme nemalo. Tu rezisersku lamu menom Mathieu Delaporte nepocitam. Zaroven tymto komentarom navrhujem namiesto waterboardingu mucit vaznov na Guantaname tymto filmom. A vyhrazat sa vaznom neustalou 24 hodinovou projekciou tejto "nadhery". Stavim sa, ze prvy Arabas, ktoremu sa budu vyhrazat opakovanymi projekciami tejto "nadhery" vyzvani od strachu hned vsetkych zosnovatelov utoku na Dvojicky aj s adresami, a poinformuje o vsetkych aj najmensich podrobnostiach iranskeho nukleraneho programu /ktora sekretarka ma trojky a ktora stvorky, kedy sa fasuju hajzelkefy a ci sa hajzle cistia v smere pohybu hodinovych ruciciek ci proti smeru pohybu hodinovych ruciciek a kolkokrat bola na aute stlacena spojka cestou do prace a kolkokrat cestou z prace/. Prazdna konzervacka o hovne, kde sa neriesi nic, len prazdne tlachanie o medziludskych vztahoch a zmykanie vsetkych moznych emocii. To nemam rad uz od Docela Obycejneho Pribehu. 0 % ()
Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM ()
Reklama