Jasmíniny slzy

Sklaplo mi, zatrnulo a pořádně zamrazilo! Asi bych se měl Woodymu Allenovi omluvit za svůj výrok o tom, že jeho filmy byly v osmdesátkách úžasné, v devadesátkách inspirující, ale nyní jsou oficiálně trapné. Blue Jasmine je všechno, jen ne trapná nebo zbytečná položka v Allenově filmografii, která nevznikla čistě proto, aby dostála režisérovu obsedantnímu závazku co rok to film. (18.01.2014)

|| Scenár: Woody Allen | Hudba: Christopher Lennertz | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Gravier Productions | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržby: 95,004,871 $ || Tak Woody sa na staré kolená dočkal hviezdnej Blanchett do hlavnej roli. Scenár je vymazlený, dialógy skvostné. Príbeh smutný, na zamyslenie. Len málokrát mi toľko záleží na postavách, len málokedy tak fandím pre ich štastný osud. A oná katarzia u Woodyho nastane v Blue Jasmine práve preto, že mi ten očakávaný osud pre postavy nedaruje. 82% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (06.04.2014)

Stejně jako první díl Kieslowského barevné trilogie, také Allenovo tragikomické rozšíření Tramvaje do stanice Touha je modře naladěno (přesněji: jeho tón a směr udává to, čemu v anglofonních zemích říkají "blue mood"). Modrá, symbolizující pro citově rozhozenou hrdinku nedosažitelný vnitřní klid, se do filmu vkrádá častými záběry moře (což mohl být jeden z důvodů, proč Allen točil v San Franciscu) a modrý je také měsíc z písně, na kterou Jasmine nostalgicky vzpomíná. Jasné roztřídění postav z Williamsovy hry ustoupilo destabilizaci veškerých rolí. Obě sestry s nevelkou úspěšností hledají, kde je jejich místo mezi muži. Jsou povahově stejně nezařaditelné, jako je film, oscilující mezi hořkou komedií a čirou tragédií, nezařaditelný žánrově. Prokládání aktuálního dění četnými flashbacky přispívá k "duální" struktuře vyprávění. Allen promyšleně nakládá s opozicí životního stylu "před" a "po", obecněji životního stylu bohatých a chudých (takže lze k filmu přičíst k dobru také lehce sociálně-kritický přesah), s protikladem Jasmine coby pasivní kořisti a aktivní ženy-samoživitelky. Žádná z pozic a opozic ale není stálá a neprostupná, takže protagonistka s příchodem k sestře nepřestává být bytostí závislou na druhých a definitivně se nezříká svých manýr zaopatřené paničky. Dříve k ní vzhlížela sestra, chce-li přežít v novém prostředí a podmínkách, musí nyní ona vzhlížet k sestře (ve významu přeneseném i doslovném, neboť Ginger dominuje záběrům na vlastním území, zatímco Jasmine je pasivním kráskou a obletovanou královnou ve světě luxusu, kterým ji obklopoval manžel). S orientací v tomto přelévání sil a proměňování rolí napomáhá umírněná kamera (zapomeňte na neurotismus Manželů a manželek, styl filmu je mnohem uhlazenější), a autentickým jej činí herecké výkony obou hrdinek (muži jsou rovněž skvěle "nacastování", ale první housle rozhodně nehrají, víceméně jenom nahrávají). Blanchettová své Jasmine, která doslova nedokáže vystoupit z role, dodává teatrální vznešenost, čím je vytvořen ostrý kontrast s přízemnějším herectvím neméně přesvědčivé Hawkinsové. Přes občasnou formální strnulost, místy rušivou neochotu vzdát se vtipkování a násilné vkládání krizové tematiky jsou Jasmíniny slzy v porovnání s předchozími Allenovými tituly, vesměs jen různě zábavnými hříčkami, obstojně komplexní studií charakterového rozkladu, a po delší době také allenovkou, s kterou si autor vyhrál dost na to, abych ji chtěl vidět vícekrát. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, FlyBoy, Havenohome, maddy, F.W.Colqhoun (13.08.2013)

Woodymu začíná docházet benzin. Není moc filmů, který mě hned z počátku tak nebavily, jako Jasmínky. Woody jako způsob vypravění zvolil přítomnost prolínající se s flashbacky do minulosti, které mají být jakousi odpovědí na příběh vyprávěný v současnoti a dopomoci k lepšímu pochopení hlavní hrdinky. To ovšem v první části příliš nefunguje a celou dobu jsem si říkal "Co je mě do nějaký vykolejený krávy." Woody tentokrát sází na vážnou notu, protože zábavných prvků je ve filmu velmi málo, ale tuhle sázku projel, protože po celou tu dobu na mě film působil odtažitě, jako kdyby mezi ním a mnou bylo sklo. Ke konci se příběh přece jen dostane do emotivnější roviny, ale na nějaký oslavný tanečky to fakt není. Co se Woodymu povedlo na výbornou je casting, hlavně Cate Blanchett je výborná. Nevím zda to bylo režijním vedením a nebo před natáčením Jasmínek nakoukala Woodyho v jiných filmech, ale v její řeči těla a výrazech jsem velmi často viděl samotnýho Woodyho. Jenom škoda, že film ke svýmu konci se jen tak bezduše doplácá, místo toho aby tam ladně doplaval. (30.07.2013)

Určitě to znáte, po VIP večírku s Obamou, Gándhím a Bohem si to v poklidu, lehce opit několika panáky dvoutisícileté whisky, štrádujete do své soukromé vily poblíž smaragdových dolů, u vchodu pohladíte svoje aligátory a po vypnutí bezpečnostního systému, který jste koupili od Pentagonu, vstupujete dovnitř. Trošku z vás sice táhne kaviár z jeseterů beluga, ale to není nic, co by nespravila vířivka na střeše. Po koupeli dáte láhev Perrier Jounet a nakonec vkročíte do ložnice, kde na vás v povlečení z dinosauří kůže čeká nahá topmodelka, se kterou si můžete dělat cokoliv se vám zamane. A zrovna jakmile ulehnete vedle ní a rukou jí zajedete pod bříško, přichází tvrdé vystřízlivění a vy se probouzíte s rukou na ulepených slipech po dědečkovi, v pokoji, který sdílíte se svými šesti romskými sourozenci. K snídani si dáte zbytky kočky ze včera a pak jdete s partou podobných mentálů za zvláštní školu děsit slušné lidi svým vzhledem agresivního pičuse. Tak podobné pocity jsem zažíval při sledování této řídké sračky. Nejdřív obrovské nadšení z hereckého obsazení a procentuálního hodnocení, pak ultramegagiga zklamání. Varováním mi mělo být již to, že moje asketka nejdražší tomu dala plnej počet a to je jasný znamení blížícího se průseru. Nedokoukal jsem to, protože jsem se cítil vyloženě trapně a pod náporem studu opustily prostory pubického strniště dokonce i moje filcky, aniž by se rozloučily. Fuj! Ten Vůdy mi teď nějak nesedl. A to jsem to napsal ještě jemně, aby se jeho příznivci náhodou nepokakali. (30.09.2014)