Vrásky

[SPFF 2012, Sydney] Oveľa slabší, pri troche blahosklonnosti seniórny "Prelet nad kukačím hniezdom" v ktorom sa nejedná o stret konformity s nekonvenčnosťou, ale o konfrontovanie staroby s jej možnými, bezútešnými následkami. Tie sú tu jak odľahčené cez výrečnosť a čipernosť spriatelených dôchodcov, tak nesentimentálne umocnené skrz výskyt sprievodných ochorení, nenapraviteľných nepríjemností. Starobinec = blázinec, prebývajúci uvrhnutí do zabudnutia bez opýtania, s nekonečnou haldov spomienkových útržkov (vlak), s túžbou byť opäť mladý/slobodný (útek), ale aj rezignáciou presýtení kedže život zľutovanie nepozná (Alzheimer). Premise sa teda moc vytknúť nedá, pozdávala sa mi aj nenáročná animácia, ktorá sa pozorne upriamovala na mimiku a sem-tam pozoruhodne skĺzla do pár sekundových sekvencí zahrúženia/precitnutia. Skôr mám výhrady k samotnej realizácii storyboardu, ten mi príde polovičatý, v niektorých častiach nešťastne odfláknutý a kompenzovaný prostredníctvom neustáleho kecania...čož môže byť napadnuté argumentom, že nič iné im neostáva, ale s tým nesúhlasim pretože náznaky tam jednoznačne boli a to čo do postáv, tak príhod. Štvrtú hviezdu tam nevylepím len kvôli tomu koncu, ktorý síce chápem, no "Arrugas" - záležitosť predovšetkým pre dospievajúcich/dospelých - by isto zniesol a takisto by mu prospel o niekoľko minút skorší cut. (09.07.2012)

Animace připomínající Iluzionistu je sice čistá a nezatížená, ale ochuzená o řadu detailů s nimiž Iluzionista zdařile pracuje. Dobře je vystavěná atmosféra příběhu, která není zahlcená sentimentem. Skopičiny starých lidí v pečovatelském domě příběh odlehčují a zároveň s nadhledem odhalují problémy stáří. Elegantně se také pracuje s přechody mezi strachem, fantazií a zapomnětlivostí dvou seniorů. Příběh by byl lépe uzavřen, kdyby skončil o několik minut dříve, kdy by si zachoval jistou vážnost namísto předvídatelného konce. Osobně je mi bližší filmy Fridrika Thóra Fridrikssona, který se ve své hrané tvorbě zabývá podobným tématem s mnohem větším přesahem. FFKV (06.07.2012)

Takhle příjemnou animaci jsem ve filmu dlouho neviděla, takže musím uznat, že Španělům se tenhle snímek o stáří velmi povedl. A povedl se zejména atmosférou, ať už jde o utajovaný bazén, podivně nekonkrétního lékaře, který své pacienty už neobtěžuje diagnózou nebo ono zlověstné vyšší patro, kam odchází lidé dožít. U Arrugas se vám sevře srdce nad tím, jak jsou lidé ve stáří bezmocní a vydaní napospas svým nejbližším. (15.02.2016)

Animák z domová důchodců? Mnohem větší zážitek než jsem čekala. S citem a vtipem podáno ne zrovna lákavé téma stáří a stárnutí. Smutek, bezútěšnost, zoufalství, takové emoce se daly od podobně zaměřeného filmu čekat, naštěstí ale i nějaká ta radost a naděje tam je, pokud se člověk nakonec smíří s tím, kde ji asi tak může hledat a najít. Vydařená animace ten nevšední zážitek ještě zvýšila. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (08.03.2017)

Páni, tak tomu říkám moc příjemné překvapení. Španělský animák z prostředí domova pro seniory je natočen s velkým citem pro problematiku starých lidí, dokáže rozesmát i dojmout a přitom nikdy nesklouzává k lacinému patosu. Dva rozdílné charaktery, Emilio „Rockefeller“ a Miguel, mi dokázaly vlézt pod kůži a stejně tak jejich postupně se rodící přátelství. Je v tom plno smutku, ale i důstojnosti a nezlomné vůle. A má to scénář, za který by se nemusel stydět leckterý hraný film. (12.06.2016)