Stopy

Dlabu na zdější procenta a jdu do plných. Ač to tak ze začátku moc nevypadalo, tenhle snímek si mě jednoduše získal. Mia dokázala, že si své role vybírá opravdu pečlivě a tady měla při výběru opět štastnou ruku. Touhle rolí, natočené podle skutečnosti si mě tahle sympatická a velmi talentovaná herečka získala se vším všudy a dvě věci už vím zcela jistě. První, že to nebyl poslední film, ve kterém jsem ji viděl a ta druhé, že už se fakt moc těším na Mapy ke hvězdám. A to nejen kvůli ní. (04.10.2014)

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila. (15.09.2014)

Dobrodružná story, ktorej silu násobí fakt, že sa skutočne odohrala. Ja osobne navyše zdieľam veľké sympatie k podobných „dobrodruhom z ľudu“, ktorý sa snažia aspoň na chvíľu utiecť z tejto skazenej spoločnosti. Takže Robyn Davidson nemusí ani raz vysvetliť prečo sa na cestu vlastne vydala a napriek tomu plne chápem jej rozhodnutie. Jednoduchý, nenásilný film o putovaní Austráliou plný pozitívnej atmosféry a dokresľovaný krásnymi zábermi prírody. V tomto prípade viac nepotrebujem. Ticho, ťavy, pes, púšť, domorodci a decentne hrajúca Mia Wasikowska. Neskutočne nenáročná oddychovka, ktorá zalahodí ako oku tak aj na duši. Malý film, ale s veľkým srdcom. A že v tom nie je nič viac, no a?! Určite z toho išlo vyťažiť viac hlavne po emocionálnej stránke, ale na druhej strane potrebuje sa takýto film zbytočne tlačiť do dramatickej roviny. Myslím, že to by nechcela ani samotná Robyn. Curran z toho urobil film po ktorom sa divák bude cítiť podobne zrelaxovaný ako samotná hrdinka. Tá priamočiarosť určite nesadne každému, nakoľko na to je Tracks až príliš obyčajný film, ale mne ako zarytému „enviromentalistovi“ to sadlo ako uliate. Tých cca 100 minút solídne utieklo a teraz už len zobrať do ruky knihu, pustiť si k tomu nejakú new age hudbu a ešte raz si takto príjemne zavegetiť. CELKOVO: 4* (8/10) (17.07.2014)

Miluju filmy, kde hrdina/hrdinka vyrazí na osvobozující pouť do divočiny nebo prostě jenom vyrazí do přírody jako únik před každodenní rutinou a stereotypem. Sám nad podobným dobrodružstvím přemýšlím. Někdy se takový film povede (Útěk do divočiny, A walk in the woods), někdy se zase nepovede (Divočina) a někdy je to prostě nemastný a neslaný jako v tomhle případě. Bohužel Stopy jsou ukázkový případ toho, jak může skvělý námět skončit velkou nudou, pokud není podpořený výborným scénáristou a režisérem. Hodně jsem se nudil a uspávací hudba tomu jenom napomáhala! Aspoň že kameraman sipohrával se záběry a obdivuju i tu práci se zvířaty (velbloudy a psem). Dám 3 hvězdy, ale s hodně odřenýma ušima... 50% (09.03.2016)

Pětihvězdový námět, ale jeho zpracování je slabé. Z potenciálně velezajímavého a velezáživného osamělého přechodu Západní Austrálie vyrobila středoproudová produkce komerční středoproudovou vztahovou srajdu s ohavně přeslazeným klavírním hudebním doprovodem. Děj filmu se vůbec nesoustřeďuje na to nejzajímavější, na to jediné zajímavé, což jsou každodenní drobné detaily samotné cesty, ale namísto toho neustále otravuje vztahem hlavní hrdinky k lidem, jejím potkáváním se s lidmi a jejím žvaněním s lidmi. Je možné, že knižní předloha (kterou neznám) rovněž upřednostňuje tuhle "vztahovou" rovinu před tou "dobrodružnou". Každopádně si ale osamocenou cestu představuju úplně jinak. Z plánovaně heroického, nebezpečného a individualistického podniku se stane de facto reportáž pro National Geographic, ona pustina není vlastně tak úplně pustá a většinu času šlape holčina s velbloudy po polňačce, respektive po poušťovce, podél které má připraveny kanystry s vodou. Z idealistické misantropky se kvůli vlezlému fotografovi stává nejprve zpruzená misantropka, aby se díky starému roztomilému dědouškovi Australopitékovi postupně proměnila v jemně usměvavou misantropku a nakonec i (jaké "překvapení") k fotografovi přilnuvší rozesmátou ženušku. Wasikowska svou roli zahrála skvěle, ale to nic nemění na tom, že mě její postava nebavila. Protivná ženská obcující s čokly, kočkami nebo jinou zvěří, protože se svým vlastním živočišným druhem není schopná vyjít, znám tenhle model. A ještě by mě zajímalo, jestli oním ke konci proneseným "I miss her so much..." myslela svou zemřelou matku (v což doufám) a nebo svou zdechlou čubu (čehož se děsím). Ale rád bych komentář zakončil pozitivně - dneska je z Robyn Davidsonové sympatická kultivovaná dáma (YouTube) a její devítiměsíční putování (2700 km) bylo ve skutečnosti jistě mnohem zajímavější, vrstevnatější a existenciálně hlubší, než jak nám ho po náležité úpravě servírují média. Po delším váhání třetí, mj. za krajinu a velbloudy. (15.03.2019)