Královna Versailles z Las Vegas

Dokument se mi líbil. Davidu Siegelovi jsem, myslím, rozuměla dobře. Byl mi sympatický a bylo mi ho dost líto, jak se mu situace vymkla z rukou. Krutý svět bank se podepsal i na něm a nepomohl mu ani George Bush jr., kterého dostal na místo prezidenta USA. Jak sám řekl, ne všechno bylo legální. Tudíž riskoval kvůli nevděčnému kreténovi, který ve světě působil jen zlo. Siegelových 7 dětí a osmé, hloupé botoxovo-silikonové blonďaté, komentovat nehodlám. O to víc ho ale lituji. Docela bych mu přála, aby získal zpět svoji jachtu, letadlo, dům a kdo ví, co ještě. Ne kvůli sobě, ale kvůli své afektované příšerce a taky aby mohl jednou v klidu zemřít. (09.10.2014)

Skvely dokument. K tematu mam blizko, protoze mi bylo pred par lety doprano s podobnou rodinou stravit hooodne casu. Ta "moje" ale narozdil od filmove nevykazovala zadne financni problemy. Spolecne znaky: vzdelany (Harvard) nebo alespon inteligentni manzel, absolutne tupa a lina manzelka, ktera nedela vubec, ani o deti se nestara a vsude vykrikuje, jak je strasne miluje. Minimalne dve chuvy, nakupy veci, ktere uz davno maji, akorat na to zapomneli, plytvani vsim a vyhazovani vseho, poradani parties a predvadeni sveho socialniho statutu. Dokumentarni rodinka ma v baraku neuveritelny bordel, tatinek spekuluje, jak ojebat na realitach jeste vice lidi, jemne obstarozni maminka jak dostat do tela vic botoxu. Pak prijde krach a banky se neptaji ... akorat maminka porad nakupuje a nechava si frezovat laserem ksicht. (28.01.2015)

Začátek je klasická americká pohádka o dívce z maloměsta, které je domek s 2500 metry čtverečními těsný, takže pro ně manžel staví největší dům v Americe. Protože si to může dovolit. Pak přijde září 2008 a rázem je vše jinak. Prodají se jachty i letadla, propustí 7000 zaměstnanců, děti si musejí zvykat na státní školy, ale hypotéky i tak stále není z čeho splácet. Silikonová blondýna navzdory vysokoškolskému vzdělání zřejmě nedokáže přijmout stav věcí, takže dál utrácí víc, než její manžel sežene peněz... Nečekaně otevřené nahlédnutí do problémů jedné miliardářské rodiny. (28.01.2015)

OK, trpí tam lidé, ale najde se vůbec neškodolibý divák?... O krizi jinak, konec iluzí odrazem postižených strůjců těchto iluzí. Taková otevřená zpověď je dokumentaristy zlatý důl, ani není třeba dramatických prostřihů na padající indexy. David Siegel je legendární postava tzv. timesharingu. V rámci něho nabízel exkluzivní dovolené i pro zadlužující se střední třídu, plnil dočasně sny (iluze), aby se postupně život jeho rodiny stal permanentním timesharingem (nonstop iluzí). Šel vstříc megalomanským plánům, co čekaly na splasknutí (o čemsi svědčí úvaha pojmenovat největší soukromý dům v USA s poukazem na Ludvíka XIV.) Více než on ale vypráví početná rodinka (osm dětí!), přičemž mluvčí filmu je manželka. "Sitcomová" rodinka zabaví (silikonová máma, vychytralá depresivní dcera, blbá tlustá dcera...), místy zarazí nečekanou otevřeností, která působí všelijak. Mamina kupříkladu dává otevřeně najevo, že děti jsou "koťátka" na hraní, přičemž právě tyto děti vlastní mazlíčky běžně vyhladoví k smrti. Něco se otevřeností a vstupem do soukromí nepochybně sleduje, pravděpodobně dochází k novému způsobu natáčení po začátku krize, bohužel časové úseky nejsou z vyprávění dvakrát zjevné. Některé scénky jsou křečovitě hrané, krátký Siegelův monolog o možném ovlivňování prezidentských voleb zase zazní jako varování kamsi dál. Mám dojem, že Siegelovi (přes humor, který vyvolávají) tak trochu režírují sami sebe. Zajímal by mě vztah k tiché dokumentaristce, co si vystačí s klidnou hudbu a snaží se většinou nesoudit, natož osobně zasahovat. Kdybych chtěl vystupňovat paranoiu, tak se zeptám: "Je tenhle film Siegelovo PR, aby konečně prodal ten zatracenej barák, kterej nikdo nechce?" Těžko říct, faktem je, že závěr vyzněl poněkud do ztracena, potenciál sliboval o poznání víc. (MFFKV 2012) (01.07.2012)

Těžko říct, s čím do toho ti tvůrci původně šli..? Osobně se domnívám, že chtěli být jen jízliví a poukázat na lidský nerozum, na lidskou neuměřenost. Globální ekonomická krize z toho ale udělala v průběhu natáčení neskutečné, neplánované drama. Jsem tedy přesvědčený o tom, že tento film by na tak dobré hodnocení, jakým jsem ho právě počastoval, za normálních okolností rozhodně neaspiroval. Patrně bych ho nikdy ani neviděl, protože ta jeho původní předpokládaná východiska pro mě nejsou dostatečně chytlavá. Z profesního hlediska (sám jsem se chvíli věnoval televizní publicistice) měla ale paní režisérka neuvěřitelné štěstí - a to hned dvakrát. Poprvé, když se tak radikálně začala zhoršovat Sieglovic finanční situace a podruhé, když ji to nechali dotočit. Štěstí se ale počítá. Tohle je ukázkový příklad. (01.04.2015)