Heder 514
Room 514
Obsahy(1)
Anna má zanedlouho skončit vojenskou službu a začít studovat práva. Případ důstojníka obviněného z bezdůvodného násilí vůči palestinské rodině během služby v okupovaném území má v rámci armádní rutiny vyšumět do ztracena. Mladá vyšetřovatelka, která se v prostředí armády cítí diskriminována kvůli svému pohlaví i ruskému původu, se však rozhodne zjistit pravdu a vyvodit z ní důsledky. Nakonec se Anně povede přimět k výpovědi mladého seržanta Nimroda i jeho nadřízeného – zkušeného velitele roty Davidiho. Jak ale výsledky vyšetřování přijmou pokřivené armádní struktury, které už dávno nerozlišují mezi dobrem a zlem? Nízkorozpočtové psychologické drama je debutem režiséra Sharona Bar-Ziva. Sází na civilní realismus a silné téma. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (10)
To, co zpočátku vypadá jako méně povedená verze Closet Land, tedy filmu vystaveném na dvou protagonistech, jedné místnosti a nejasně se vyvíjejícím vyšetřování, se postupem času mění na souboj dvou vizí reprezentovaných Kantovou deontologií a Benthamovým utilitarismem. Věčný spor o tom, zda je důležitější řídit se za každých okolností zákony, nebo vyznávat spíše heslo "účel světí prostředky", je nicméně podán nijak originálním způsobem, který se snaží divákovi vysvětlit i to, kde by stačil pouhý náznak. Což mi na filmu jako takovém nakonec vadilo mnohem víc než zvláštní kamera, která se svými neustálými detailními záběry snažila působit nesmírně umělecky, ve mně ale kvůli rozložení barev i celé kompozici zanechala spíše amatérský dojem. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
47th KVIFF 2012 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Cheder 514 / ROOM 514 / Místnost 514) ()
Prostě se to nepovedlo... Specifická izraelská realita si žádá příběhy z militantní tématikou a potřebuje vysvětlení křiklavých kiksů v regionu mocné armády. Poloamatérská Místnost 514 ale nedělá úpřímnému snažení (přes pár silných chvil) dobrou službu. Snímek se odehrává povětšinou v chladném interiérů, ruční kamera trhá sem/tam, bohužel stále na jednom místě, ani obyčejný protizáběr nebyl s pravděpodobně uměleckých příčin vůbec užit. Schází pečlivé uvedení do problému, takže vyhrocená situace v divákovi velmi těžko vzbudí spoluúčast, tím spíše, je-li divák meritem blízkovýchodní situace obecně nepoznamenán. Aby toho nebylo málo, čas od času režisérka nabídne stylizované černobílé výjevy, nezbytnou soulož (křečovité u postav, křečovité filmařsky) a „správně“ drsné dialogy o šukání. Naneštěstí herci celku zase spíše škodí, v jednom kuse nepřesvědčivá Asia Naifeld otravuje život a závěr není dvakrát originální. Vypíchnout se dají asi tři části dlouhých dialogů, které se obracejí k zodpovědnosti armády, vyšetřujících orgánů a všech v izraelské společnosti. Potenciál zasvítí ale vždy maximálně na pár vteřin. (MFF KV 2012) ()
Jeden velký blízký záběr, který přes veškerou snahu místy škobrtá o vlastní filmový projev a téma. Zkoumavě pozorující a roztřesená kamera je sice nepříjemně blízko, ale atmosféra dusného výslechu ploše devadesáti minut příliš neprospívá, stejně jako ji podkopávají černobilé vstupy. Otázkou pak zůstává, co chtěl vlastně režisér postihnout? Život hlavní hrdinky? Její problémy? Situaci v armádě? Příběh na nás sype ode všeho něco, ve výsledku pak působí zmatečně. Zůstáváme zavřeni v místnosti 514, zíráme do tváří vojákům, dobíráme se pomalu ale jistě toho, co se vlastně řeší, pak si dáme jednu nekonečnou sexuální scénu a jsme zase tam, kde jsme byli. Zásadová hrdinka je krutě zaujatá proti násilí, ale v ostatních ohledech už tak zásadová není. Charakter chytá punc uvěřitelnosti, ale pohřbívá ho snaha sdělit všechno a hned, a to jen skrze close-upy. A jako bonus: hollywoodský dialog s hollywoodským generálem. ()
[MFFKV - 2012] Mé prognózy se vyplnili a bohužel se z Místnosti 514 vyklubal velmi nudný a nic neříkající film. Sice to je režijní prvotina Sharona Bar-Ziva a upřímně mu věřím, že chtěl zviditelnit bolavé místo izraelsko x palestnických konfliktů, jenže nedokázal to podat dostatečně poutavou cestou a nepomohlo mu ani to, že hlavní herečka místy připomínala Terezu Voříškovou, ani to že konverzačky odehrávající se v jedné místnosti mě baví, a rozhodně mu nepomohlo velké horko v kongresovém sále. Velmi nudný film, i když určité poselství by bylo. ()
Průměrný film odhalující zákulisí v armádě a kladoucí otázku, jak moc se může lidem ubližovat, abyste je chránili a jak moc je vhodné do toho rýpat. Příjemně civilní zpracování z jedné místnosti, bez střelby a efektů je možná zbytečně utažené, ale scénář je slušný a je třeba se pořádně zamyslet, jak to vlastně dopadlo. ;) ()
MFF Karlovy Vary:) Film, na který jsem původně ani neměl jít, nicméně po shodě okolností jsem na něj zavítal, mě opravdu od začátku do samého konce bavil. Důvodů by se našlo víc, at již ten, že Izrael mám rád a sleduji "válku mezi ním a Palestinou a také proto, že nechává divákovi mnoho prostoru proto, aby si vybral, která verze je morálnější nebo správnější a které verze má větší cenu...tj. jestli jde jít za nějakou morální hranici, pro ochranu vlastní země či ne...at si každý rozhodne sám.. ()
Poloamatérský film o whistleblowingu v současné izraelské armádě. Vysoce politické téma natočené v minimalistickém střihu především v jedné výslechové místnosti. Kromě zajímavě vykreslených postav a procesu vyšetřování a výslechu Vás zaujme i velice dlouhá, šťavnatá a uvěřitelně vypadající milostná scéna. Pokud máte rádi otevřené konce, přičtěte filmu body, já je za to ubral. 75% ()
Celkem komorní konverzační drama, které by se dalo shrnout jako "čtyři rozhněvaní vojáci" a bez zásadnějších úprav by se dalo převést na divadelní jeviště. Dlouhé scény bez jediného střihu, vypjaté emoce na obou stranách přenášející se i na diváka, uvěřitelné a příjemně civilní herectví, nejednoznačná morální otázka, na níž může i divák sám v sobě hledat odpověď, to vše lahodí oku mému. K tomu navíc drobné, leč milé detaily (předpisový postup kontroly odebrané zbraně) a pár experimentů, např. sexuální scéna časově jedna ku jedné skutečně od začátku až do konce. Za ránu pod pás považuji otevřený konec, který přímo čiší tím, jak byl utnut střihačovými nůžkami a nerozhodností tvůrců vybrat ze tří již natočených konců ten pravý. Ale jak sám režisér prohlásil - tato otázka a vůbec postoj k celé problematice nejsou v izraelské armádě dosud nijak uzavřeny, i film tedy nakonec zůstává bez rozuzlení. ()
Výborné téma, které je v dnešní společnosti nadmíru aktuální a pro nás obyčejné smrtelníky z Evropy šance dozvědět se něco víc o tamních lidech, avšak něco nám tu hapruje a bohužel ne málo. Tento film mě opravdu velmi zklamal. Je natočen především velmi amatérsky a to po všech stránkách včetně herců, které bohužel náš debutujíci režisér neumí vést. Jednotlivé scény jsou na umělo poslepované a ať se snažím jak se snažím nemohu najít na filmu,něco co alespoň stojí za řeč. Film nemá bohužel ani moc výpovědní hodnotu, což je to jediné co by mohlo zachránit tak pokažený snímek. Je mi líto 2*. ()