Hr.Anostaj

Dějiny 20. století, komentář čte Miloš Forman. Ani se mi nechce věřit, že jde "jen" o střihový film, všechno do sebe tak krásně zapadá a navazuje. Jen škoda, že vyprávění končí někde v polovině devadesátých let a poslední dva filmy, včetně mého oblíbeného Muže na měsíci, už úplně chybí.

Dron. Prasečí hlava. Dron. Prasečí hlava. Dron. Prasečí hlava s hřebíky. Smysl ať si každý najde sám.

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Vizuálně nezajímavé výjevy splácané dohromady doplněné o nepříjemné tikání a kručení, to ještě netvoří umění. Zbytečnost od začátku do konce. Vyhněte se tomu širokým obloukem a cítíte-li nutnou potřebu zahodit deset minut života, tak radši zkuste zírání do vyhaslých kamen nebo něco podobného. MFF KV 2014

Že showbussiness, zejména ten český, je pěkná žumpa, to tuší leckdo. Zde ta žumpa nabírá velmi konkrétní obrysy a především hlubinu, a to v podobě jednoho takřka psychopatického tatínka, který neváhá použít vlastní dceru pro dobudování svého vysněného podnikatelského projektu. Film je v podstatě docela objektivní, nic nekomentuje ani nepodsouvá nějaké názory, ani to není třeba – o to všechno se bohatě postarají jeho protagonisté – a jeho sdělení je o to silnější. Ke sledování může být dobré mít po ruce blicí pytlík, kožíšek (kvůli mrazu na zádech) a cédéčko vaší oblíbené hudby na spravení chuti. A jsem rád, že se film nakonec dostal do širší distribuce a že mu banda právníků nezatla tipec.

Film s poměrně vážným společenským tématem, na který se přitom pěkně kouká (nejen díky mnohokrát odhalené Marine Vacth) - odsejpá to, scénář není nijak předvídatelný ani klišoidní a na celou věc se dívá z několika úhlů - a přitom zbytečně nemoralizuje. Jste si jisti, co vaše děti dělají na internetu?

Ať tím chtěl básník říct cokoliv, mě naprosto minul. Měl to být dokument? Studentský projekt? Film podle scénáře? Vzniknul jakýsi kočkoprasopes, po jehož smyslu stále tápu. Zachraňuje to trochu jen atmosférická hudba, ale ta samotná nestačí.

Dokument mapující podvratnou činnost? Ale jděte. Spíše obrazy tří životů, které se kdysi pustily do osamoceného boje proti systému a nyní, po třiceti letech, se ohlížejí zpět. Nečekejte objektivní dokument ani informacemi nabitý snímek, zato se budete bavit. První příběh s osamělým Slovákem mluvícím nesrozumitelným nářečím (titulky nezbytné) spíše nudí, ve druhém (jehož hrdina se z tria protagonistů jako jediný pokusil o "opravdový" teroristický čin) již tvůrci narazili na zlatou žílu a ve třetím pak obracejí o stoosmdesát a plnou silou se pouští do jejího vytěžení. Bizarní story o starém nenapravitelném odbojáři, který si trénuje nástupkyni, již nemá s dokumentárním filmem nic společného.

Kvůli jakési soudružské chybě jsem měl za to, že film má trvat čtyři hodiny, takže jsem na projekci o půl jedenácté večer šel s tím, že to jen zkusím a až mě film začne unavovat nebo přestane bavit, tak odejdu. Jenže ejhle, oči jsem takřka nemohl odtrhnout a čelist příslovečně hledal na podlaze. Tak chytré, tak nápadité a tak Nádherné. A když film najednou končil, uvědomil jsem si, že jsem se celou dobu jen kochal jeho estetickou a emocionální stránkou - a úplně zapomněl přemýšlet nad myšlenkou či chytat jeho sdělení. Tak až někdy příště, při druhém zhlédnutí... Závěrečné titulky - "Beatitudes", Vladimir Martynov, Kronos Quartet.

Zákulisní machinace a tahání za nitky v podání této dokumentární rekonstrukce vyznívají mnohem zábavněji, než jak tomu pravděpodobně ve skutečnosti je. Že Američani nejsou v zeměpisu zrovna kovaní je známý fakt, ale že by kandádátka na viceprezidenta nevěděla, kde je Německo, mi už připadalo dost přikreslené. Nicméně je zajímavé pozorovat, kolik roztodivné práce za takovými "obyčejnými" volbami vlastně je a jak se týmy nejrůznějších odborníků snaží eliminovat i ty nejnepravděpodobnější rizika, aby měl kandidát suchou a vystlanou cestičku k prezidentskému křeslu. Dokumentaristé zde neuvádí nic tak šokujícího nebo pobuřujícího, jak jsem čekal, ale možná díky tomu pak Prezidentské volby působí velmi důvěryhodně. A Eda Harrise bych zde nepoznal.

Cože? Tohle opravdu někdo myslel vážně? Samozřejmě že ne, snímky tohoto typu vážně brát nelze. Jenže zde se ta veškerá bizarnost a snahy o originalita poměrně rychle okouká a zbyde jen nuda šeď, prázdná krusta a lítost nad nevyužitým potenciálem filmu, který se z počátku tak slibně rozjížděl, ale nakonec svojí celkem samoúčelnou absurditou zahltil sám sebe. Slibný začátek a trampoty se životem v autě, prázdné nic uprostřed a závěrečná Óda na moře - víc si z toho filmu vlastně ani nepamatuji.