Dark Touch

Zase to zabíjí závěr. Marina de Van celou hodinu a čtvrt poctivě buduje znepokojivou atmosféru chytrého sociálního hororu o psychice zneužívaného dítěte, aby nakonec v závěrečné čtvrhodince z minuty na minutu sklouzla k úplně zbytečnému, lacinému a rádoby šokantnímu vyústění. Jedno z předchozích autorčiných děl (jediný film, který jsem od ní dosud viděl) vykazovalo úplně stejný problém ... ale to byla samoúčelná sračka úplně od začátku. V Dark Touch bylo solidně našlápnuto, takže ten závěrečnej držkopád zamrzí o to víc. Dávám tři hvězdy, ale byl jsem připraven jít výš. (29.09.2013)

Sociálně-hororová jednohubka s dobrym námětem, s dobrou dětskou herečkou s dobrym koncem. Takže se tu najednou sešly všechny tři věci, přičemž jedna z nich chybí prakticky v každym hororu. Jenže ono všechno ostatní bylo tak zoufale nudný, že to prostě neni ani ten průměr. Můžou za to i špatní dospělí herci, občasná zmatenost, ačkoliv vše bylo jasne nalajnovaný, a po většinu času i nulová atmosféra. Ať tohle vezme za rok za dva do ruky někdo jinej. Za tohle jen 30%. (02.11.2013)

Přestože má režisérka Marina de Van na svém kontě již několik snímků a v hororových vodách není žádnou začátečnicí, tak mé pozornosti jaksi doteď unikala. Proto jsem byl hodně zvědavý na naši společnou „premiéru“ a nějak jsem nebral na zřetel varovné komentáře a „nadávky“ na tento film. Přiznám se, že až do poslední čtvrthodinky jsem je ani nechápal, ale potom se mi konečně rozsvítilo. Tohle je totiž další zdárný příklad, jak totálně zpackaný závěr může pokazit celkový dojem. Pravda, jakmile naskočily závěrečné titulky, nestačil jsem zírat a musel prostě říct „A tohle má být kurva jako co? To už jako skončilo?“ Přitom začátek mne příjemně navnadil, krvavé „polojatka“ mám rád a atmosféra měla taky celkem grády. Potom se sice napětí začalo vytrácet, protože hlavní hrdinka Missy Keating (jo je to dcera zpěváka Ronana Keatinga) byla pořád taková tichá, zamlklá, ale tak kdo by nebyl, když byla od mala týraná a zneužívaná (samozřejmě ve filmu). Pak se není čemu divit, že se jeden pěkně nasere a začne všechno lítat… (20.12.2013)

Ešte pár takýchto hororov a Marinu si s čistým svedomím umiestnim do TOPky režisérov. Zvláštne, že ženská s takým talentom nakrútila toho tak málo. Po takmer dokonalej, krvavej psychologickej pecke Dans ma peau, na ktorú si aj po 3 rokoch spomínam relatívne dobre (veď aj mám prečo, masakrálne sebapoškodzovanie vždy poteší), prišlo konečne toto - ďalšia psychologická pecka, síce nie až tak krvavá, ale stále veľmi pôsobivá, s mnohými rodinno dramatickými prvkami, ktoré mne v hororoch celkom sedia, solídnou atmosférou, a podobne ako predchádzajúci snímok s celkom originálnym námetom a zvláštnym, no pôsobivým záverom, ktorý mi sadol omnoho viac ako som čakal. Zaslúžený potlesk, proste hororík o vraždiacom spratkovi z úplne iného pohľadu, na aký som bol doteraz zvyknutý. (29.09.2013)

Už dlho som nevidel tak preexponovaný a zlý koniec inak dobre sa vyvýjajúceho snímku s podmanivou atmosférou. Veľká to škoda. Záver mal byť nepochybne ukončený do stratena...bez žiadnych extrémnych "excesií" ( koniec všetkých detí, záverečné posedenie u stola). Veliká škoda....preveliká....Záver strháva pocity z filmu a výsledný dojem z videného strmhlav dole!! **/*** (06.10.2013)