Prohnilí proti prohnilým

O hereckých výkonech tu už bylo napsáno dost a já bych se rád zmínil o dalším "herci" a tou je samotná Paříž, jako milovník tohohle města jsem si prostě reprízy obou dílů v televizi nemohl nechat ujít a exkurze uličkami Montmartru se mi dostalo opravdu v hojné míře. Navíc scéna "odhalíme práskače - z které ulice přijedou poldové" je prostě parádní! (13.01.2005)

Po výtečné jedničce přišla studená sprcha a strašlivé zklamání. A další z desítky, možná stovky příkladů pro argumentář, že se u úspěšných filmů nemají za každou cenu točit pokračování. Námět se jevil rozhodně slibný, ale zpracování je přímo trestuhodné, děj je hloupý, nudný, bez barvy a bez zápachu. Závěrečná půlhodinka je přímo k uzoufání. Tak moc jsem se těšil na dvojku, ale po tomhle fiasku ani nevím, jestli mám vůbec chuť dát šanci trojce. (19.01.2017)

René? Už to mám! Nepatrný ústup oproti originálnímu prvnímu dílu, ale stále vynikající podívaná, o které si spousta dnešních komedií může nechat jen zdát. Opět se setkáváme s našimi známými policisty, kteří jsou stále stejně prohnilí. Tentokrát se jim však připletou do cesty dva sokové, kteří slovo KORUPCE dovedli k naprosté dokonalosti. René a Francois musí zapnout své mozkové závity na plné obrátky a vymyslet plán, který vše vrátí do starých, prohnilých kolejí. (17.11.2009)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)

Nelze se neubránit srovnání s prvním dílem. A Prohnilí proti prohnilým jsou o něčem úplně jiném. Vskutku, postavy jsou psychologicky propracovanější, příběh je složitější, bohužel na úkor zábavy. Pokud se někdo chce podívat na komedii, ať si vybere něco jiného. Pokud chce někdo vidět mix dramatu, detektivky a párkrát se přitom od srdce zasmát, jsou Prohnilý proti prohnilým jasnou volbou. (09.02.2010)