Odpadlik

Od doby Psycha jsou zapadlé motely oblíbenou kulisou amerických hororů (z novějších titulů např. Identita). Přestože "Motel smrti" využívá všech možných klišé z dřívějších hororů (opuštěné místo, podivný správce, porucha auta na silnici, postupné odhalování děsivé skutečnosti), tady to vše funguje bezvadně. Autoři všechny ingredience dávkují v tom správném poměru, s pokorou a odkazem na staré Hitchcockovy horory (nakonec inspiraci v DVD bonusu sami přiznávají), takže se bojíte od začátku až do konce. Sympatické je, že nejde o bezduchý krvák, ale o pečlivě budovanou atmosféru strachu a zdánlivé beznadějnosti. Tedy krvák - pokud samozřejmě pomineme snuff sekvece v hotelové TV. Ty posouvají horor blíže k realitě a zároveň jsou dábělským nápadem. Ono totiž nejde ani tak o to, že by se hlavní hrdinové měli bát primitivních venkovských zabijáků, ale o to, že díky podstrčené kazetě "vědí, co je čeká, když je chytí". Na tom celém dle mého soudu stojí nejvíce napětí. Hlavní dvojice není jen další obětí postupně jdoucí na porážku, ale obyčejnými lidmi, kteří mají jen trochu štěstí, trochu více přemýšlejí a odmítají se s bezvýchodnou a děsivou situací smířit. K tomu přispívá především civilní výkon Luka Wilsona (Kate je sice pěkná, ale většinu filmů má přilepený výraz vyděšené ženy s replikou "ne, prosím, nechoď tam") a dvou mě neznámých tváří v rolích zabijáků (speciálně part recepčního by si zasloužil více prostoru nebo samostatný film). Navíc to jeho příjmění Mason už zavání černým humorem...

Při hodnocení se musím určitě řídit oblibou létání, letadel a všeho, co kolem toho souvisí. V tom případě jde o zajímavý dokument, s nezvykle dobrou počítačovou grafikou, kdy máte pocit, že sledujete skutečné Migy a Zera a ne jen hromadu létajících pixelů. Dočkáte se i takových "vychytávek" jako rozkývání kamery při těsném průletu letadla. Z druhé strany se i já musím připojit k některým hodnotitelům, kterým vadil jednostranný pohled seriálu, který místy připomínal Top Gun. Už po 2-3 dílech jste mohli spokojeně zívat, protože vám bylo jasné, že se ten maník z americké stíhačky stejně ze té šlamastiky, kdy kolem něj krouží deset Zer, dostane. Při tom jich polovinu postřílí a se zápáleným doutníkem, přistane na nejbližští letadlové lodi, byť bez kapky paliva a bez obou křídel. Docela by mě zajímalo, jak by podobný seriál natočili Japonci. Tohle vypadá, jako když to točil Michael Bay s Rolandem Emmerichem dohromady.

Sice jsem vodácký laik, nicméně ač přiznivec podobně laděných dílek (např. Hop nebo trop), tenhle seriál byl spíše zklamáním. Poměrně plytký děj ("jedeme na vodu - jsme z vody doma - kdy zase pojedeme na vodu") by se dal zhustit do zhruba 4 dílů. První díl byl velmi vlažný, pak se to trochu rozjelo, přibylo pár humorných scének ("Chlapci, kolik je hodin?"), aby to po cca 2-3 dílech zase uvadlo. Neubráním se tak dojmu, že celý seriál měl skončit prvním návratem z vody, popř. ještě výletem do Tater. Poté už to vypadalo, jakoby si scénáristé nevěděli rady s laťkou nastavenou na deset dílů. Přešlapování, někdy nepochopitelná jednání, všemu nasadil korunu podivný, na humoristický seriál dosti nezvyklý, tragický konec. Neumím si představit, že by u toho vydržel někdo jiný než velký fanda vodáckých čundrů, odrhovaček typu "Už vyplouvá loď Džambí..." či kotlíkové gulášovky z pytlíku. O hereckých výkonech se toho mnoho napsat nedá. Ani hezké tvářičky "háčků" ani vesměs sympatičtí představitelé v podstatě neměli šanci mnoho ukázat. Škoda, tolik jsem se těšil...